Krabat: Čarodějův učeň

Přiznávám se, že jsem měl strach. Děsnej strach, že se naši milovaní západní sousedé z Říše mocné orlice zpronevěří literární předloze... A naservírujou nám podívanou ve stylu přiteplenýho Potterovic Harryho. Plnou digitálních triků, levitujících svíček, mluvících zvířátek, oživlých potravin, vingárdium-leviosování a expeliámusů. Že čarodějná škola ve mlýně budou takové druhé Bradavice, plné neškodného čarování, vymydlených usměvavých krasavců s perfektní frizúrou, bělenými zuby a pěstěnou manikýrou. Že se kompletně zprzní celá lovestory a Krabat bude usilovat o získání Ohnivého poháru, Fénixova řádu a Kamene mudrců, aby zvítězil v soutěži o nejlepšího chytače a vydobyl si srdce vytoužené Kantorky. Naštěstí je však Preusslerova látka dostatečně silná, aby úspěšně odolala pokusům o zhollywoodštění. Buznokouzelní se nekoná, gotseidank! To ale neznamená, že příběh Čarodějova učně neprošel jistými změnami. Vetšinou k horšímu. Ve filmu se zbytečně objevují inovativní motivy, které jsou spíše protivné a narušují logiku vyprávění. Krabat jako ústřední hrdina je poněkud nemastný a neslaný, mistr postrádá charisma dočista. Atmosféra všudypřítomného strachu zhola nefunguje. Naopak některé drobné momenty jsem shledal nápaditými, ba obohacujícími :) Nekoná se sice krutá slovanská dark-fantasy, jakou by si Krabat zasloužil, nicméně filmek je vcelku svižný, zábavný a nenudí. Takže mám celkem radost, že si můžu promnout oko potažené bílou mázdrou a pronést hlasem rezavé pily: Mlýýýýn už zase mele... Mu-che-che-che... (25.04.2011)

První polovina 17. století byla pro německé země jedním z nejhorších období v dějinách a ve filmu se to odráží víc než povedeně. Všude okolo válka, lidé jsou chudí, ušmudlaní, hladoví, nemocní.... A mlýn, kde s temným mistrem dlí jeho 12 učedníků, se neukazuje jako to správné klidné místo pro přečkání zlých dob... Pocitově se mi to líbilo - atmosféra, realismus, neokoukané tváře. Filmově mi tam chybělo víc silnějších scén, včetně finále, a taky mi přišlo, že na čarodějovy učně kluci těch kouzel moc nepředvedly. (19.05.2012)

Ať už je Mistrův mlýn animovaný nebo reálně natočený, sloužit bych v něm nechtěla, ani kdyby mi Mistr nabízel slušné učňovské kapesné a navrch plné zdravotní pojištění. _____ Bezvýchodnost a narůstající hrůza jsou hlavními zbraněmi německého ztvárnění lužickosrbské legendy. Na rozdíl od Zemana, staví tohle vyprávění méně na magii, zato více na vztazích mezi jednotlivými učedníky strašlivého Mistra. Dostal se do myslí zotročených chlapců a převzal nad nimi vládu, takže tam, kde by mělo být přátelství a podpora, převládá podezírání a nesoulad. Je jedno, jestli k tomu Mistr použil kouzla nebo manipulaci, výsledek je stejný. Každý se cítí oblopený nepřáteli a příliš slabý, než aby se sám postavil Zlu. Až příjde Krabat, který si uchová víru i naději a dívka, jejíž překrásný hlas dokáže zlomit moc černé magie. Ale to už přece znáte. ____ Nemá cenu německé verzi vyčítat, že není jako od Zemana. Má své vlastní výrazové prostředky, především vykreslení hrůzostrašné atmosféry (v zimě), ale, kupodivu, i veselých letních dní plných úlevy. Drastické momenty jsou zobrazeny realisticky, psychologie postav funguje, hrůza je všeobjímající. V téhle verzi mi jasněji došlo, proč je příběh zasazený do třicetileté války - to přece byla doba, kdy byli skoro všichni Krabaty zavřenými v děsivém mlýně, vykonávající nesmyslné rozkazy, se zoufalými myšlenkami, protože nad každým visela smrt a naděje byla tak vzdálená, jako dívčí hlas nesoucí z vesnice, kam se nesmí na Mistrův zákaz vstoupit. /16. 6. 14./ (16.06.2014)

----- "Víš, Krabate ... všechno má svou cenu." ----- Nemůžu nevzpomenout na vpravdě geniální animovanou verzi "Čarodějova učně" z roku 1977, pod níž je podepsaný "náš" filmový mág světového formátu Karel Zeman - a která mě v dětském věku stejnou měrou neodolatelně přitahovala jako upřímně děsila. Nicméně ani snímek Marca Kreuzpaintnera není tak docela k zahození. I on disponuje adekvátně ponurou, tísnivou atmosférou, když dovedně propojuje podmanivou vizuální stránku s neotřelou dějovou osnovou. O své hrdiny se nebojí: Bez sebemenšího zaváhání je průběžně vystavuje všemožným nebezpečenstvím - jakoby tak nějak už dopředu počítal s možnými ztrátami, což je stejně povznášející jako deprimující. Jen finále se zdá být maličko odbyté. ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Očekávala bych rozličné rafinované nástrahy lstivého Mistra, které by předcházely té nejdůležitější, poslední zkoušce. V pohádkách přece bývají běžnou normou tři úkoly ! I tak příběh čarodějova učně Krabata zůstává převelice poutavou, strašidelnou až lehce hororovou vyprávěnkou, která nemusí být nejvhodnější pro pomenší ratolesti s nadměrně citlivou dušičkou, leč pro otrlého cynika (jakým jsem kupříkladu já) je tou správnou volbou pro vánoční i nevánoční čas. (03.01.2019)

Nadhernej vizual, bezesporu. Ale dejove zvlastne chabej a bez napeti. A scenu s holema a la extremne levny Bratrstvo vlku, jsem proste nepobral. Jako by na nektery dulezity soucasti proste nezbyly penize. Kazdopadne opet mi bylo cti videt v akci Brühla, i kdyz takdy nemel moc co hrat... i tak parada. (27.09.2009)