Za hranicí strachu

Borderland jede na stejný frekvenci jako Hory mají oči, Hranice smrti nebo Vyvrženci pekla. 1, To jest profesionálně zvládnutý a digitalizovaný obraz, přestože jde o klasickou 35 mm technologii a vizuál slouží výhradně příběhu. 2, Převedení hesla „Jiný kraj, jiný mrav“ na „Jiný kraj, žádný mrav“, neboli politické komentáře mexické liknavosti (opačný extrém k policejní aktivitě v Tropa de Elite), americké fašistické xenofobie a vraždění maskované náboženstvím (středověk se nechoval ke kacířům o nic méně krutěji než zdejší voodoo sekta). 3, Důležitost dramatických zvuků, které nejsou v obraze, a rovněž prvotřídní hudby hozené do Akta X-ové polohy. ____ Nyní k záporům: A, Podobně jako Monstrum má i Borderland děsně nataženou expozici – dle hesla: než někoho zabiju, musím ho představit a psychologizovat –, kterážto expozice sice bezchybně funguje a užíval jsem si ji, ale těžko říct, jestli zrovna kvůli ní potenciální divák film vyhledal. B, Dále film konceptuálně pozměňuje model slasheru, a to tak, že natřikráte „přepne“ dramatickou strukturou. Z romantiky do hororu a z hororu do akce. Přičemž každý „žánr“ představuje hledisko jednoho ze tří hrdinů – romantiku pojídač houbiček Henry, horor unesený Ed a akci přítel barmanky Phil. Dlužno dodat, že poslední přepnutí do westernové akce vyprázdní veškerou inteligenci postav (ne, že by předtím nějakou měly) a nemá samo o sobě daleko k parodii. C, Tvůrci projevili až přehnanou solidárnost s divákem, odstředili film ze snuffu a ve vyobrazení hrůz zůstali v půli cesty. V protikladu ke skutečným událostem zůstala fikce realitě leccos dlužna. ____ V rámci svědomité přípravy na film jsem si něco málo o těch „based on true story“ faktech nastudoval. Bylo to nějak takhle. Mezi lety 1987 a 1989 zabil a umučil Adolfo Constanzo a jeho sektářská parta na svým statku desítky lidí. Zpočátku šlo o konkurenční drogový dealery, časem unášeli nevinný civilisty. Narazili v roce 1989, kdy unesli amerického studenta Marka Kilroye. Rodiče Marka zavelely ke křížové výpravě a nutily mexickou polici jednat. A jelikož americko-mexický vztahy tehdy byly na hraně, protože Mexikánci měli rozpůjčovaných hafo peněz z amerických bank, spustila se pátračka a šlo se na sektáře. Příznačný je, že nebýt Marka, zabíjení by nejspíš pokračovalo. Operace skončila úspěšně, sic Marka našli mezi jednou z obětí zakopaných na pozemku. Řada členů sekty skončila ve vězení, někteří utekli, někteří zemřeli v policejní přestřelce, vůdce Adolfo Constanzo spáchal těsně před zásahem police sebevraždu (respektive donutil jednoho nohsleda, aby ho zastřelil), jeho družka a spoluúčastníce „La Madrina" si odpykává 68 let. Hrůzu vrhá na celou událost mučení obětí, které bylo při vykonávaném rituálu vraždění klíčovým prvkem. Aby se duše naučila bát svého kata a aby mu byla bezvýhradně podřízena, docházelo na takové chuťovky jako stahování z kůže, vytrhávání srdce zaživa, vaření v kotli horké vody, amputace, znetvořené obličeje, kanibalismus atp. Zajímavé je, že sekta se prý nadmíru inspirovala hororem The Believers, který dokonce sloužil jako přijímací rituál a který se v roce 1989, kdy se události dostaly na veřejnost, těšil velké oblibě mezi zákazníky ve videopůjčovnách. Inu, alespoň mají katolické ligy mravnosti spojující Hollywood se Satanem po ruce další stvrzení blížící se Apokalypsy. (28.09.2008) (méně) (více)