12 podmínek k dědictví

Nejoblíbenější film školního roku 2010 - 11 mezi těmi, kteří se setkávali na pořadech Mediální výchovy mladých v našem malém městečku. Vhodné zmínit, že věkový průměr je kolem patnácti let. Vzhledem k tomu, že tento film měl myšlenku, se kterou se dalo dál pracovat, považuji tento film za podnětný a vhodný právě pro teenagery. Dva z "darů" nás inspirovaly při přípravě celotáborové hry pro dětský tábor. A které že to byly dary? Dar práce a dar peněz. (22.03.2011)

Jen škoda, že ten film chtěl ukázat všechno a tak některé úkoly / podmínky docela ošidil a místy prapodivně sestříhal. Nejvíc však kazí dojem celému filmu ta pasáž odehrávající se kdesi v džungli. To byl na můj vkus až moc velký úlet. Jinak ale rozhodně film, nad kterým se dá dlouze přemýšlet a takové já mám rád. Kéž bych mohl dát maximum... 75% (03.03.2014)

Tak tenhle film jsem zhltl na doporučení a nelituju. Nic nového mi nedal ani nepřinesl ale stálo to za to. Normálně uvažující jedinec by si řekl nemohlo by to v životě fungovat podobně. No nejsem naivní a zrovna si odpovídám no nemohlo protože lidi samo o sobě jsou dost s zkažený a doba je taková že hlavně PRACHY :( bohužel... Ale k filmu podstatné a za čtyři hvězdy stojíci je toto hodnocení "Pobavil a NEURAZIL" :-) (27.03.2015)

Jedná se o příběh, který nepřináší žádnou novou myšlenku, ale působí velice sympaticky a mile. Herecké obsazení je velice dobré a obzvláště mám rád "malou velkou" Abigail Breslin. Nicméně jedna věc mi na filmu hodně vadila, a to sled scén. Jednotlivé scény totiž působí poněkud "odcizeně". Záležitost, kdy se zbohatlík letmo seznámí s maminou od nemocné holčičky a během pár scén je do něho zamilovaná až po uši... No, něco mi mezitím chybělo. Celkově má scénář dost chyb a s psychologií postav se také moc nezabývá. Tedy až na hlavní postavu. Zde se vývoj ubírá od rozhazovačného zbohatlíka po uvědomělého muže investora... No, ale jak už jsem uváděl na začátku, nic nového pod sluncem, ale "koukatelné" to je - 73%. (31.03.2011)

Někdy méně je více. A to je nejenom jedna z myšlenek filmu, ale i dojem, který ze zpracování filmu mám. Ta až úporná snaha mít po celou dobu diváka "v hrsti", mít pod kontrolou jeho zážitek, mně dojem pokazila mnohem víc než třeba někteří (ne)herci. Bylo to právě citové vydírání a moralizující pointy servírované až do extrémů, aby je pochopil i fanoušek Ulice, které mně bránily si film víc užít. Přitom by stačilo všeho ubrat - netlačit tolik na emocionální pilu, omezit akční sekvenci v džungli, nejspíš i zkrátit stopáž. Především k divákovi ale přistupovat jako ke svéprávné individualitě, která sama dokáže propojovat indicie a pracovat s vlastními pocity. Takhle jsou ty moje dost smíšené. (01.11.2016)