Všichni moji blízcí

Obidva Mináčove dokumenty o Wintonovi som videl pred týmto filmom a urobili na mňa veľký dojem. Neviem prečo som tento film prehliadal, ale že je aj o Wintonovi som sa dozvedel len nedávno. Veľká škoda, že sa film jemu a jeho neoceniteľnému dobrému skutku venuje len okrajovo a až v poslednej tretine filmu. Záver je dojímavý, ale problém vidím v trochu chladnej a rozvláčnej prvej tretine. Keď sa zoznámite s postavami, začína to byť zaujímavé. Okrem záveru by som rád vyzdvihol scénu, kde J. Bartoška žiada o ruku svojej milej. Odpoveď akú dostal od jej otca (F. Nemec) možno bola krutá, ale bohužiaľ úplne pravdivá. Veľký potenciál som videl v roli M. Labudu, škoda, že sa viac nepritlačilo. Napriek tomu spokojnosť. 70%. (16.06.2013)

Jeden z mých nejoblíbenějších našich filmů. Parádně obsazený, zahraný na krásný scénář pana Hubače, s menzelovskou atmosférou, nostalgickým nádechem, výbornou hudbou a vysokou výpovědní hodnotou. Práce Mateja Mináča na téma sira Nicholase Wintona nelze zlehčovat, velmi si jich vážím. Film Všichni moji blízcí je v televizi vysílán snad každý rok a pokaždé, když na něj narazím, neumím ho vypnout. A někdo může říct, že je to téma x provařené, ohrané.. Bohužel je stále aktuální. Národ, který zapomene svou minulost nemá žádnou budoucnost. W. Churchill. Marián Labuda excelentní. Člověka, kterého zahrál zde, by ve své blízkosti nechtěl mít asi nikdo... Abrhám, Bartoška, Chudík, Vetchý, Lábus, Menzel, Libuška, Květa a krásná Polka... taková sestava se jen tak nevidí. (23.01.2020)

Pro mne jeden z nejlepších polistopadových filmů od specialisty na Wintona - Mateje Mináče. Jedná se o skvostně herecký obsazený příběh jednoho z 669 zachráněných dětí, resp. jeho rodiny od Mnichova do začátku 2. světové války. Jak pomalu se příběh rozjíždí, o to větší grády nabírá v druhé půlce filmu. (10.08.2011)

Využití dokumentárních záběrů v hraném filmu zpravidla nefunguje. Jen ojediněle se podaří režisérovi rozehrát mezi dvěma (či více) výpověďmi skutečný dialog. Častěji snímek poníží na ilustraci nějaké teze, ideologie, nebo vše vyzní jen tak, že svůj tvůrčí výpad ospravedlňuje tou či onou historickou pravdou. Anebo tímto krokem vyprávění periodizuje nebo zasazuje do konkrétního času. I v tomto filmu naneštěstí režisér selhává. Oč je zde toto selhání zbytečnější, o to je i trestuhodnější, neboť umenšuje, ba bagatelizuje účin skvělých hereckých výkonů. Právě zde vnímavě propracovanou skladbu silných etud ze života velké rodiny ony dokumentární, resp. archivní záběry snižují na pouhý učebnicový příklad, který se nadto vztahuje především k tomu, o kom se téměř vůbec nevypráví. Podobných příběhů byly statisíce, vlastně několik milionů, a filmař, který by je chtěl prostředkovat hraným snímkem, by se neměl upnout k sledu drobných banalit, pozvolna zasahovaných mezinárodními událostmi, ale vyjádřit to, jak se pádem jediného bezbranného člověka zhroutí celý svět, protože tak tomu bylo a tak tomu je…, tedy znázornit onen intimní příběh perspektivou zasaženého celku. To, že se v závěru divák neubrání slzám, neznamená, že svůj úkol režisér splnil, ale jen to, že postavy byly tak živě ztvárněny, že si je zamiloval. (13.04.2019)

Příběh Jiřího Hubače o síle nastupující německé okupace a následné táhnutí proti židům. Ke konci film už sakra tlačí na pilu a nebýt některých postsynchronů a dabingu polských herců, který moc neseděl, tak by to byl dokonalý film na téma holocaustu. Film je věnován osobě Nicholase Wintona, který v létě roku 1939 zachránil mnoho židovských dětí z českých rodin transportními vlaky do Anglie. Věnování je zmíněno na začátku filmu a konec opatřily záběry skutečného pana Wintona, kdy se po mnoha letech setkává se svými zachráněnými. Působivě zpracované téma a výborné herecké osazení (Marian Labuda jako kolaborant byl hodně odpornej). (24.01.2016)