Všichni moji blízcí

Velmi pěkná rodinná freska českého střihu. A ke všemu se silným politicko-společenským pozadím, které se pozvolna dere ke slovu až k drtivému závěru. Tohle jsou příběhy, které ( podle mě ) vydají za mnoho hodin dějepisu, jež jsou často protkány číslicemi, daty a poučkami... Víc takových filmů je třeba, mnohem víc. Zrovna další dekáda, tedy naše 50. léta, by jistě zasloužila mnohem víc ( i umělecké ) pozornosti! A určitě se v nich najdou také velmi silné látky, z nichž pouze některé můžeme znát aspon z dokumentů. (22.12.2009)

Jeden z nejlepších českých filmů, který je bohužel o skutečnosti a realitě. Velmi dobře zde zahráli naši nejlepší herci - Abrhám, Bartoška, Šafránková a podobně. Je to smutný snímek, protože, jak už jsem řekla, je o realitě a nic zde není zkresleno. Určitě Vás dojme a možná dovede až k pláči. Stojí zato tento kvalitní snímek vidět. (08.05.2006)

Toto je příběh jedné velké a velmi rozvětvěné židovské rodiny, s níž divák na počátku prožívá všechny úspěchy a radosti, aby byl s postupujícím příběhem svědkem úpadku této rodiny na pozadí počínající 2. světové války. Celý příběh je vyprávěn vlastně z jediného, ovšem nikoliv zanedbatelného důvodu. Oním důvodem bylo přiblížit co nejvíce lidem takřka neznámý a pozapomenutý hrdinský čin pana Nicholase Wintona, který zachránil díky své prozřetelnosti před smrtí v koncentračních táborech stovky židovských dětí z Československa. Příběh rodiny, kterou však ve filmu sledujeme, je čistě fiktivní, to mu ale nikterak neubírá na atraktivnosti a intenzitě. Celý film je prodchnut jakousi velmi zvláštní až mrazivou atmosférou, při sledování filmu mě pronásledoval tísnivý pocit tušených událostí a nebylo mi z toho zrovna dvakrát dobře. V tomto případě musím pochválit záběry na vilu Silbersteinových, které jsou s postupujícím dějem čím dál mrazivější a děsivější. A konec, ač tušený a nikterak překvapivý, ve mně zanechal velmi silný dojem a nepopírám, že jsem se u něho i rozbrečel. Tohle je zkrátka film, který mě dokázal oslovit a na který musím celou dobu, která uplynula od jeho zhlédnutí, neustále myslet. Díky silnému příběhu a kvalitnímu hereckému obsazení vznikl film, který podle mého názoru jako jeden z mála polistopadových českých filmů dokáže obstát i v zahraničním měřítku, a který se v mém osobním žebříčku řadí mezi nejlepší a nejkvalitnější české polistopadové filmy. Nemám co dodat, uděluji pět hvězd a jsem rád, že jsem tenhle film mohl zhlédnout, i když mě trochu mrzí, že jsem tento film poprvé viděl pouze díky programové změně jako vzpomínku na zesnulého pana Hubače. (29.09.2011)

V první polovině překrásná podívaná, v polovině druhé dojemně zpracované jedno z nejsilnějších témat historie. Ve filmu se sešla neuvěřitelná plejáda herců a hereček, takový herecký koncert v českém filmu aby jeden pohledal. Nenapadá mě, co bych vytkl, i hudba dokonale podkreslovala dějovou linku. Upřímně doznávám, že mě snímek dojal. A to především závěrečnou pasáží sestříhanou z původních záběrů s Nicholasem Wintonem. Především tento pán si zaslouží pět hvězdiček. (20.12.2009)

A pak, že velcí a krásní kluci nepláčou. I když v tomto případě si nejsem zcela jistý, zda se to dá vůbec počítat, neboť se mi slzičky derou do očí prakticky ihned, když jen někde zaslechnu jméno Nicholas Winton. Takže už jenom samotným úvodem s věnováním si mě tvůrci dokonale zaháčkovali do pohovky. Nedokážu tedy úplně s jistotou říct, do jaké míry mě okouzlilo silné téma, které dává tvůrcům spoustu prostoru, a které se nikdy neomrzí a do jaké míry mě zaujal snímek svými filmovými kvalitami. Opravdu velmi se mi líbil jednoduchý, leč přesný hudební podkres a velmi, ale opravdu velmi mě sral dodatečný dabing - přišlo mi, že snad všech postav, z nichž některé dokonce nedaboval tentýž herec. To bylo opravdu k poblití a neskutečně to sráželo již tak bídné dětské výkony.  Minimálně první polovina snímku byla z velké části fakt nudná. Vzhledem ke krátké stopáži by člověk čekal podstatně údernější tempo. Nicméně, trpělivý divák byl nakonec přeci jen odměněn, neboť přibližně poslední třetina filmu byla naprosto skvělá. Každopádně, pozvolnější tempo mělo alespoň tu výhodu, že divák dostal konečně na filmovém plátně možnost nahlédnout, že řešení židovské otázky bylo přeci jen pozvolné a film zachycuje všechny fáze od nepřipuštění si, že by se něco takového mohlo v 20. století přihodit, přes strach, až po absolutní beznaděj. Co jsem tak z filmů zvyklý, tak se ta první fáze přeskakuje, druhá zkracuje a známe dobře jen tu třetí. Tady to bylo přesně naopak. [75 %] (17.05.2021)