Tudorovci

„Jaká ztráta je pro člověka nejvíc nenahraditelná? Čas. Ze všech ztrát je nejvíce nenahraditelný, protože se nedá vykoupit.” Kateřina Aragonská & Anna Boleynová - 70%: Seriál má dvě přednosti, které z něj dělají tak silně nadprůměrné dílo. První je technická stránka, počínajíc omračující hudbou, obrazovými hrátky tvůrců s představivostí, jak asi neomezený vládce vnímá dění okolo sebe a pak je zde samozřejmě úchvatná garderóba stovek kostýmů (v 15. století se zkrátka uměli oháknout stylově). Druhým a největším pozitivem jsou pak samotní herci. Ať slavní (všemocný kardinál Sam Neill), debutující (Zlatý glóbus pro Natalii Dormer!) či žijící legendy (démonický Peter O'Toole jako Bohu oddaný papež Pavel III.). Každý z obsazení vykazuje maximální snahu o co nejlepší výkon a že je to poznat. Vždyť i té Anny Boleynové musí být člověku v den její popravy líto. Vrcholem je pak samozřejmě Jonathan Rhys Meyers, který nehraje krále... on králem je! Králem nepředvídatelným a náladovým. Králem mocným a krutým. Králem ochotným pro své blaho zruinovat i zemi, které vládne. Zkrátka králem z rodu Tudorovců... Jane Seymoureová - 100%: S velkou sledovaností přichází větší rozpočet a tvůrci mohou začít myslet i globálně. Dvorní intriky již nehrají prim, tentokrát přichází na řadu vztah krále se svými poddanými a návrat k prvotní otázce, zda-li je lepší, aby se lidé svého vládce obávali či jej milovali. Na post královny navíc nastupuje dobrota sama se srdcem a tváří anděla, jejíž pravou cenu si Jindřich uvědomí příliš pozdě. A je to právě ten moment, kdy absolutistický vladař poklekne u lóže své umírající manželky, který mě bez jakýchkoliv výhrad přesvědčil, že v první polovině třetí řady stanul seriál na svém vrcholu. Anna Clevesová - 80%: Temné a depresivní, v tomto duchu se nese zakončení třetí série. Z všemocného vladaře se opět stává egoistická svině, za jehož rozmary trpí jak jeho nejbližší, tak celý stát. Opět se uzavírají tajné dohody, opět se bodají dýky do zad. Nejkladnější postavou je tak paradoxně kancléř Cromwell, který (jak už to v historii u hodných hochů bývá) sám skončí s hlavou na špalku, zatímco se jeho svrchovaný pán úspěšně transformuje do bezcitné kreatury. Největší hvězdou je ale hudební skladatel Trevor Morris, který po dvou řadách příjemných melodií přeladil o 180 stupňů a do každé druhé scény láduje zběsilé smyčce čí šíleně drunící bubny. Atmosféricky je tak třetí část Tudorovců zatím nejpovedenější. Kateřina Howardová - 70%: Král je ve stavu zranitelnosti a tak mu jeho zkorumpovaná šlechta dostrčí mladou dračici, sexuálně atraktivní blbku bez charakteru, chcete-li Megan Fox své doby. Zatímco se tak panovník oddává vášni se svou novou královnou, která není zas tak panenská, jak se zdá, tak jeho poddaní skrze jeho zranitelnost uskutečňují své podlé plány a zbavují se svých nepřátel. Ze všech částí Tudorovců je zrovna tato nejslabší. Tvůrci a ani opět výtečný herecký ansábl za to nenesou vinu, chyba je už v historii samotné. Pátá panovnice zkrátka nemá sebemenší šanci na získání divákových sympatií, neboť vyjma vznešené krve ji od dobových bezcharakterních prostitutek nedělí vůbec nic. Kateřina Paarová - 100%: Druhá polovina závěrečné řady je už naprosto jiné kafe. Vladařova nová vyvolená je silná a sebejistá žena, kterou si divák oblíbí již během několika minut. Intriky na anglickém dvoře jsou už pouze zúženy na soupeření o malého prince Edwarda, u kterého je s každým dalším rokem jasné, že za chvíli usedne na otcův trůn. Díky vysokém rozpočtu si již tvůrci mohou dovolit i velmi působivé a napínavé dobývání francouzského města Bolougne. Největšími hvězdami je však nakonec opět trojice Jonathan Rhys-Meyers, Henry Cavill (Charles Brandon) a Sarah Bolger (princezna Mary), kterým jejich postavy věříte na 200% a tento rok minimálně pro Meyerse očekávám za ztvárnění Jindřicha VII ocenění Zlatým glóbem a nominaci Trevora Morrise za hudbu. Dokonalé! Zánik Monarchie - 100%: Žádné stařecké sípání na smrtelné posteli, ale důstojný a vskutku velkolepý odchod ze scény a jedno z nejpůsobivějších zakončení seriálu, co jsem kdy viděl. Grandiózní finále Tudorovců je už spíše takové nostalgicky surealistické ohlédnutí umírajícího muže na prahu smrti za svými činy, za svými ztracenými a nalezenými láskami, za svými prohrami a výhrami, za svými přátelstvími, za svým odkazem budoucímu světu, za svým ztraceným mládím... no zkrátka jsem se v posledních dvaceti minutách doslova topil v slzách, což se předtím povedlo pouze Buffy a Battlestar Galactica. Showtime to opět dokázal. All hail to the King! (03.08.2010) (méně) (více)