Útěk do divočiny

Ve filmařské rovině nadprůměrné, v emocionální rovině strhující. Za velkolepým putováním se skrývá citlivá lyrická hříčka s hlubokým niterním přesahem, která nepromlouvá jen k určité věkové kategorii, ale k člověku jako takovému - pravděpodobně každý si z toho odnese daleko víc než platí na hranici bežného filmového zážitku. Hirsch shazuje ze svých beder frackovské přívlastky a škatulky a nabízí osobitý rozklad osobnosti oscarových rozměrů. Neskutečně silný zážitek, kterému tleskám a vždy tleskat budu. (04.04.2008)

Scénář: Sean Penn .. Happiness is only real when shared. _ Osobnostní revoluce proti systému (který pravda není zdaleka ideální) má něco do sebe, vykládá určité konfrontace a cesty, ale naivní způsob provedení jí často ubírá na intenzitě. I tak tuhle jistě fyzicky náročnou roli zvládl Emile Hirsch s velkou ctí a dost se její volbou odpoutal od svých předešlých filmů. Cestování mám rád, ale abych se přiznal, silnější a výraznější dojem z celého filmu na mne udělal až samotný konec putování. Převážná část předcházejícího děje působila díky vleklému tempu, mnoha linkám a bezvýznamným postavám (sice slušně obsazeným) celkem nevýrazně. Vedle finále je samozřejmě působivá sama příroda a její úchvatné scenerie. Nejvíce se mi líbila pasáž projíždění skrz Grand Canyon. Nechybí spousta úchvatných kamerových jízd, které, když ne plátno, vyžadují alespoň velkou televizi. 50%. (14.02.2008)

Láska k přírodě a ke knihám není nejlepším předpokladem ke sledování tohoto pseudoherojského příběhu. Kde měla být prostá lyrika, je těžký patos, kde mělo být dojetí, ční kýč, kde měl být respekt k přírodě, je pár šouravých kroků kolem zrezivělého autobusu, kde moudrost, pár vytržených citátů, kde psychologická sonda, tam přeludy duševně nemocného člověka. Pennovo flagelanství a chabá konstrukce hlavního hrdiny ve mně bohužel přebilo i místy intenzivní roadshow. 50% si zaslouží vedlejší postavy, na nichž film stojí, hudba a několikero scenérií. Nikoli příběh a jeho vyprávění, které mi svou hloupostí připomíná Pláž. Nikoli Christopher McCandless, jehož příběh z jiného úhlu si můžete přečíst zde: http://nmge.gmu.edu/textandcommunity/2006/Peter_Christian_Response.pdf P.S. Z nadšeného přijetí by měl Don Quijote nepochybně radost. (31.03.2008)

Jeden z mála premiérových filmů, který mne zatím v roce 2008 dohnal k slzám. Sean Pen dokazuje, že režírovat umí a to mistrovsky. Asi nejvíce se mi zapsala do paměti scéna, v níž zestárlý "děda" žádá Chrise o možnost jeho adopce. Krásné záběry a pro roli sebedestruktivní Hirsch jsou největší tahouni filmu, o kterém jsem již po shlédnutí traileru věděl, že u něj dostanu záchvat breku a vzteku, jak je svět vůči pravým hrdinům nespravedlivý... Jestli se tohle nedostane do top 200, tak fakt nevim co se s námi Čechy děje. Edit 4.5.08: Dostal, trvalo to 2 měsíce ale díkybohu dostal :) (23.02.2008)

Alternativní způsob života. Chápu, že když tenhle film uvidí úspěšný manažer nadnárodní firmy, může mu Supertramp připadat jako nepřizpůsobivý rebelující fracek. A pro někoho to může být po skončení filmu jeho idol, který by rád napodobil. A nebo střední cesta, kterou jsem praktikoval já - dvě a půl hodiny žít jiný život, absolutní svobody. A pak jít nestydatě na Zingera do KFC a na pivko s kámošema. A to je na tom to nejlepší. Na dvě hodiny mě Útěk do divočiny přepnul na jiným mód (s drobnými výpadky - občas otravný voiceover např.) a pak jsem se bezstarostně vrátil zpátky. A to je důkaz že to bylo dobré. Dvouapůlhodinový únik. Hlavně to nebrat jako agitku nebo se snažit vůči tomu filmu nějak radikálně vymezit, i když to k tomu hodně svádí. (25.04.2008)