Chacun son cinéma

34 známých i méně známých, ale uznávaných režisérů bylo osloveno, aby natočili tříminutové snímky o tom, jak vnímají kino a film. Je to zajímavá sebranka, ale kromě nápadu zde není nic, co by mě opravdu nadchlo. Lars von Trier zaujal, stejně tak i Cronenberg, Lynch nepřekvapil, ostatní prostě jen neokouzlili. Je v tom nostalgie, skoro ve všech, ale není příliš přenositelná na diváka. Film ale celkem obstojně dokáže ukázat, že film je vlastně magie, která se spojuje z obrovského množství prvků. (02.05.2014)

Krásný nápad pocty světové kinematografii, který jako všechny podobné povídkové filmy začne časem nudit. Všechny snímky vesměs milé a dobré (od tak slavných jmen ještě aby nebyly), popravdě mě jich ale ani moc výrazněji nenadchlo. Líbil se mi Zhang Yimou, Amos Gitai (i když příhodnější by to bylo v palestinské verzi), Bille August, Elia Suleiman, Chen Kaige a Ken Loach. Zvláštní, že všechna ta nejrozmanitější kina, kde kupodivu ještě promítají Felliniho, Godarda a Bressona, zejí prázdnotou… (10.07.2009)

Hodnocení k segmentům Occupations (Lars von Trier) a Anna (Alejandro González Iñárritu)Zatímco Anna se zdá býti pouze nepovedeným vtípkem a nedokázala zaujmout naprosto ničím, Trier se k úkolu natočit krátký snímek postavil s humorem sobě vlastním a podařilo se mu stvořit opravdu něco velmi povedeného, vtipného ale zároveň neskutečně trefného. Opravdu geniální malé dílko. Ostatní části mám v plánu postupem času... (20.09.2007)

Dopadlo to vlastně nejhůř, jak mohlo. Největší esa kinematografie dostala téma "kino" a tři minuty, ale jen naprosté minimum z nich dokázalo vymyslet něco kloudného. 3/4 minipovídek tak opakuje stejný vzorec a je až překvapivé, jak málo režisérů dokázalo uvažovat nad rámec toho, co se nabízelo jako první (a tudíž jim mělo být jasné, že to samé udělá některý z kolegů). Povedených povídek bychom tak našli méně než prstů na jedné ruce. (Von Trier, Cronenberg, Campion, Egoyan). Zbytek je povětšinou jen sebedojímání režisérů nad tím,jak je kino nádherné. (25.04.2013)

Tak se po dlouhé době opět připojuju ke zdejší filmové výzvě Willyho Kufalta, protože tenhle titul mě zaujal a taky se občas skrz podobný film rád vrátím do časů mých náruživých návštěv Ponrepa a všelijakých menšinových filmových fesťáků, kam by tenhle projekt skvěle zapadl. (nový odstavec) (sakra proč tu v komentáři stále nelze udělat nový odstavec?!) Některé kraťasy (a to i některé od mých oblíbenců) mi možná přišly banální, nebo naopak zbytečně artové a komplikované, ale díky krátkým stopážím mě málokterý vyloženě otravoval nebo nudil. To se stalo jen několikrát, když se nějaký ten rejža pustil do politikaření a společenské angažovanosti. Nicméně tenhle filmový kaleidoskop 2007 považuju určitě víc za zajímavý než nudný, a i ty jeho nejmíň podařené střípky jsem zkouknul aspoň se zvědavostí. Nejvíc se mi líbily kousky od (dle pořadí ve filmu) Končalovského, Iñárrita, Kaurismäkiho a Coenů(!), dvakrát mi noha cukala do rytmu skvělé latinskoamerické muziky (skvostná señorita Juliana Muñoz a dva výteční Brazilci), rád jsem se podíval na čínský nebo africký venkov a dobře mě pobavil jeden z posledních příběhů o tátovi s klukem, kteří šli radši nakonec na fotbal. (31.12.2024)