Chacun son cinéma
-
Chacun son cinéma ou Ce petit coup au coeur quand la lumière s'éteint et que le film commence
(více)
Chacun son cinéma ou Ce petit coup au coeur quand la lumière s'éteint et que le film commence
To Each His Own Cinema
Každému jeho kino
Obsahy(1)
Film z roku 2007 který byl produkován a zkoncipovaný Gillesem Jacobem který chtěl oslavit šedesáté výročí Filmového festivalu v Cannes. Film je složen z 33 tří minutových krátkých filmů. Každý z nich natočil „někdo“ z momentální režisérské špičky. (gruvacek)
Recenze (33)
Lars von Trier 5. Takeshiho Kitana jsem jaksi nepochopil, takže radši nehodnotím. A. G. Inarritu se jaksi nepředal, ale dejme tomu, 3. Claude Lelouch vcelku obyčejně, ale prostě roztomile:) - 4. David Cronenberg bomba, 5. Víc jsem bohužel neviděl. Btw imho je absurdní tydle kompilace počítat jako jeden film, každý kraťas by si zasloužil vlastní stránku a hodnocení... ()
Dopadlo to vlastně nejhůř, jak mohlo. Největší esa kinematografie dostala téma "kino" a tři minuty, ale jen naprosté minimum z nich dokázalo vymyslet něco kloudného. 3/4 minipovídek tak opakuje stejný vzorec a je až překvapivé, jak málo režisérů dokázalo uvažovat nad rámec toho, co se nabízelo jako první (a tudíž jim mělo být jasné, že to samé udělá některý z kolegů). Povedených povídek bychom tak našli méně než prstů na jedné ruce. (Von Trier, Cronenberg, Campion, Egoyan). Zbytek je povětšinou jen sebedojímání režisérů nad tím,jak je kino nádherné. ()
Hodnocení k segmentům Occupations (Lars von Trier) a Anna (Alejandro González Iñárritu)Zatímco Anna se zdá býti pouze nepovedeným vtípkem a nedokázala zaujmout naprosto ničím, Trier se k úkolu natočit krátký snímek postavil s humorem sobě vlastním a podařilo se mu stvořit opravdu něco velmi povedeného, vtipného ale zároveň neskutečně trefného. Opravdu geniální malé dílko. Ostatní části mám v plánu postupem času... ()
Depardon – Cvrkot bežného života poráža presladenú ázijskú romantiku na plátne prírodného kina. 70% Kitano – Kino slobody. Smie sa tu fajčiť, kŕmiť psa i premietať časť za celok. 100% Angelopoulos – Hold Včelárovej Noci (Mastroianiho filmom). 70% Končalovskij – 8 a ½ v Coca-Cola ére: prázdne kino, vášnivá súlož a biletárka cinefilka. 80% Moretti – monológ o vášni ku kinu. Skôr do rádia ako do filmu. 30% Hsiao Hsien – Čulý ruch pred kinom versus polorozpadnutá prázdna kinosála. 80% Dardenneovci – Zlodej v úlohe citovej útechy. 60% Iñárritu – Láska v kine i mimo neho. Mimo. 20% Yimou – Kino= detská radosť. 80% Gitaï – Satan nespí. 60% Campionová – otravný chrobák. 20% Egoyan – Intertextuálne a intersexuálne kontexty. 50% Kaurismäki – Proletárske rebelské kino. 100% r Assayas – žiarlivosť prebúdza dialóg krádežou. 60% Chahine – sebaironizujúca režisérska sebaláska. 40% Ming Liang – Medzi realitou durianu a snom hrušky. 60% Trier – Rušiví namyslení buržujisi zaslúžia ranu do hlavy. 90% Ruiz – Indiáni a ich zázračný kinopokrok. 50% Lelouch – Pocta rodičom prostredníctvom ich vlastnej filmovej histórie návštev kín. 80% Sant – Spojenie cez plátno. Obohraná metafora. 50% Polanski – Erotické kino nemusí byť nutne aj kinom onanistickým. 70% Cimino –Výsledok režisérskeho zaujatia konfrontovaný s hlavnou hviezdou. 60% Cronenberg –Samovražda pod neustálym komentovaným dohľadom televízie. 70% Kar Wai – Silná letná pomarančová túžba na konci filmfestu. 70% Kiarostami – Uplakané Júlie 40%. August – Stratené v preklade 50% Suleiman – Režisérska hviezda miesto diskusie blokuje pravoslávnych popov. 80% Oliveira – Pápežovo materiálne porovnanie komunizmu a katolicizmu. 90% Salles – tamburínové predstavenie Cannes dvoma brazílskymi týpkami. 80% Wenders – Vojna v Kongu skončila. Pokračuje na filmovom plátne. 60% Kaige – Prebicyklujme sa ku groteske. I k tomu, aby si film užili všetci. Aj slepci. 80% Loach – Fucik vížazí nad absurdnou kinoponukou. 90% Epilóg o šťastnom konci. 100% ()
Tříminutové filmy na téma KINO. - - - R. Depardon **** (Dokumentární momentka z islámského světa. I zde má film svůj čas. Své Šero, svou Noc.) - - - T. Kitano **** (Na diváka vyzbydou pouhé tři záběry z filmu. Snad to jsou ty nejdůležitější... :) - - - T. Angelopoulos ***** (Vzpomínka na Mastroianniho, kterou ukončí klapka. Vzpomínka, která stárne s vráskami zbylými po kráse. Stmívání paměti...) - - - A. Konchalovsky *** (Dvojice si užívá v hledišti a vyruší je až Felliniho 8 a 1/2) - - - N. Moretti **** (Různé filmy, různá kina a jedna opatrná věta synovi: "Víš, ale táta točí trochu jiné filmy než je Matrix..." :) - - - H. Hou **** (Kino, po němž zůstaly jen oprýskané stěny a ztrouchnivělé sedačky. Nostalgičtí duchové zírají v úžasu na Bressonovu Mušku.) - - - J.-P. Dardenne & L. Dardenne ***** (V dlani kapsáře zůstanou jen slzy...) - - - A. G. Iñárritu **** (Láska, pláč a film. To je počítání na prstech jedné ruky.) - - - Y. Zhang ***** (Připravuje se promítání. Připravuje se návrat k dětské imaginaci, která se ale nakonec umění vysmívá svými sny...) - - - A. Gitai *** (Vždycky je něco vně, co hrozí prorazit stěny, roztrhat plátno, prolomit úžas před našima očima.) - - - J. Campion ** (Šnečku, šnečku schovej růžky, feministky brousí nůžky.) - - - A. Egoyan ***** (Duch ve stroji.) - - - A. Kaurismäki **** (Umění pro dělnickou třídu.) - - - O. Assayas **** (Žárlivost in medias res. Jsme částmi příběhů. Vidíme otazníky.) - - - Y. Chahine ** (Povzbuzení, satisfakce. Potlesk, odchod ze scény.) - - - M. Tsai ***** (Vyznání: "Hrušky chutnají u filmů jinak než melouny". Sládnou při vzpomínce...) - - - L. von Trier ***** (Umění musí být jako rána kladivem do hlavy. Komu se nerozsvítí, ten ať zhasne.) - - - R. Ruiz ** (Změť.) - - - C. Lelouch *** (Příležitost říci děkuji.) - - - G. V. Sant * (Gus Van Sant: Mokré sny) - - - R. Polanski *** (Znáte ten vtip, jak...) - - - M. Cimino Odpad! (Heaven's Gate, díl druhý.) - - - D. Cronenberg *** (Že on tu někdo přemýšlel...) - - - K. W. Wong ** (Červená jako opium. Pašuje se z Alphaville.) - - - A. Kiarostami **** (Slzy jsou ženy.) - - - B. August *** (Film staví mosty. Aspoň na malou chvíli...) - - - E. Suleiman *** (Bůh měl zrovna škodolibou.) - - - M. de Oliveira **** (Ironie může být jemná. Za ní se skrývá tajemství nevysloveného.) - - - W. Salles **** (Filmovat za rytmu tamburíny.) - - - W. Wenders ***** (Černý jestřáb sestřelen. Ale pro koho??) - - - K. Chen **** (Šlapat o sto šest. Ke groteskám, do světa zvuků, navždy zavřeným očím představivosti.) - - - K. Loach **** (Čutat balón, tati!) ()
50% - Veliká hromada krátkých filmů na téma kino & divák/ tvůrce... Problém této sbírky je, že netvoří žádnou logickou formu a některé miniatury jsou si navzájem příliš podobné. Celek proto působí prvoplánově, a další pohledy na dojatého, slzícího diváka již lezou na nervy. Možná dostalo příliš mnoho lidí příliš málo prostoru. Výsledek je sice koukatelný film, ale při pohledu na zvučná jména tvůrců a při počátečním věnování Fellinimu jsem naivně čekal více rafinovanosti. ()
Tohle společné dílo má velice nevyváženou kvalitu, někteří režiséři se zmohli pouze na záběry někoho, kdo byl v kině. Naštěstí je těch ubožáků bez fantazie málo a zvítězili nad nimi ti s invencí. Za nejlepší považuju filmy Kaurismäkiho, Triera a Polanského. ()
Depardon 3*, Kitano 4*, Angelopoulos 2*, Končalovskij 3,5*, Moretti 4*, Hsiao-Hsien 3*, Dardenneovci 2*, Lynch 3*, Iñárritu 5*, Yimou 3,5*, Gitai 3*, Campion 3*, Egoyan 2*, Kaurismäki 5*, Assayas 3*, Chahine 4,5*, Tsai 4*, von Trier 3*, Ruiz 2*, Lelouch 5*, van Sant 2*, Polanski 4*, Cimino 4,5*, Cronenberg 4,5*, Wong 4*, Kiarostami 4*, August 4*, Suleiman 3*, de Oliveira 4*, Salles 5*, Wenders 3,5*, Chen 3,5*, Loach 4*, Epilóg 4*. - - - - - - - - - - Najlepšia časť s prehľadom “5,557 Miles from Cannes” Waltera Sallesa, za ním Iñárritu, na treťom Kaurismäki. O kúsok ďalej potom stoja Chahine, Lelouch, Cimino, Cronenberg a August. Coenovcov poviedka “World Cinema” (ktorá tam pôvodne mala patriť tiež), by bola tiež vysoko (4*). ()
Projekt 33 filmových tvůrců, z nichž mě zaujal nejvíc Takeshi Kitano 4/5, Jean-Pierre Dardenne a Luc Dardenne 5/5, Alejandro González Iñárritu 4/5, Yimou Zhang 4/5, Atom Egoyan 4/5, Lars von Trier 4/5, Abbas Kiarostami 4/5 ()
K příležitosti 60. výročí filmového festivalu v Cannes natočilo celkem 36 režisérů (některé známé dvojice společně) krátké povídky, které pak utvořili tento zajímavý celek. I když jsou některé části výrazně slabší, rozhodně se jedná o zajímavý a hodnotný počin. ()
Tyto filmové antologie s krátkými příspěvky v podání řady režisérů hodně rád sleduji, ačkoliv jsem už déle žádnou neviděl, a Každému jeho kino je snad tím nejlepším a nejnabitějším, co jsem v rámci těchto počinů viděl, v mých očích i mírně překonává též hodně zajímavých Dalších deset minut o dvou dílech. 33 režisérů natočilo cca 3-minutový snímeček libovolného žánru na téma KINO a já si je začal osobitně komentovat vždycky po sérii 5ti až 6ti segmentů. Takže... Depardon: Pěkné statické záběry přírodního kina v Indii se mi svou atmosférou a prostředím líbily. Jako úvod, byť bez další hodnoty, může být (3*). Kitano: Až na poslední záběr odchodu přes trávu a vtípek, že Beat Takeshi se kromě sálu objeví i u promítačky, bohužel trochu o ničem (3*). Angelopoulos: Nostalgický monolog v podání Jeanne Moreau, se zjevem Mastroianniho coby přízraku legendy, měl atmosféru, ale žel i příliš sentimentální nádech (3*). Končalovskij: Absurdní nic o ničem, tedy pardon, o jedné souloži... Sdělení chápu, jen mi zároveň přijde mimo, žeby měl Felliniho film v klubovém kině ve velkoměstě nulovou návštěvnost (1*). Moretti: Hmm, takže další sebeprezentace, to se dalo čekat, tentokrát mini-one man show na téma kino zážitků. Morettiho sebestřednost pro mě gradovaně dosahovala iritujícího rozměru i během pouhých tří minut (2*). Chou: Okouzlující retro pohled na bohatě zalidněný prostor před kinem v minulosti vystřídává uvnitř barevný záběr ze současnosti. Obdobné poselství, stavějící zde na plynutí času s chátráním dříve oblíbeného místa/budovy, ke mně tady dorazilo značně víc než u Končalovského (4*). Dardennovi: Bloudění a nalezení citu v temnotě promítací sály... Krásné a emotivní (5*). Lynch: Wau! Já toho Lynche prostě zbožňuji, jak mě dokáže atmosférou pohltit do jiné dimenze vnitřní říše ve jménu surreálních podivností, snů a záhad a tohle v sobě mělo přímo silné záblesky atmosféry Inland Empire – úžasný „bonus“ s nožnicema místo králiků (5*). Iñárritu: Silná emoční katarze od sálu v závěru filmu až po spojení citů mezi partnery po východu z kina, vše v jednom plynulém záběru. Pěkné, ač dostalo mě to míň oproti Dardennům (4*). Yimou: Nádherně hravé kino pro děti a mládež, ve třech minutách i se svižnými davovými scénami a bohatou stínohrou (5*). Gitai: Vtažení do jiné dimenze, jakou oproti té Lynchově zatím neznám. Malá nekonveční duchařina nejen s úderným závěrem, ale i experimentálními prvky v podobě vrstvení několika záběrových expozic i zvukových projevů (4*). Campion: Zatím nejvtipnější segment s divnými i hravými gagy a roztomile naivními triky (4*). Egoyan: Hodně se mi líbí nápad na segment v podobě SMS-kování mezi několika diváky v několika kinech na různých filmech – hodně se mi nelíbí ovšem samotné vytahování mobilu v kině během nejlepšího Godardova filmu! (4*). Kaurismäki: S mistrovými filmy mám někdy ten problém, že mé zalíbení v jeho specifické komorní a málomluvné atmosféře s divnými postavami vydrží málokdy po celou dobu, ale tyto 3 minuty jsem si vychutnal dost (4*). Assayas: Příjemně sledovatelný romantický segment, jen zároveň pro mě ničím výraznější (3*). Šahín: Spojení dvou, téměř 50 let od sebe vzdálených časových linií na jednom místě, kombinace hraného filmu s archivními záznamy v černobílé i barvě, pocta festivalu v Canes i krátký bonus k režisérově autobiografické tetralogii Alexandrie... co ještě mohl Šahín stihnout za 3 minuty víc? Nečekanou zmínku o českém(!) filmu (4*). Tsai: Zpočátku mírně vlažné vyprávění snu o rodičích proplulo do posléze sílící tajemné atmosféry, jež se brzy kouzelně rozplynula za zpěvu Grace Changové (4*). von Trier: Hmm, von Trier sedí v kině na svém vlastním filmu, začne vést u toho otravný dialog s filmovým kritikem a já si po celou dobu říkal „no a co má být?“... a na závěr to přišlo, ty vole... ty vole, von ten Trier je vážně ukrutný cynik, co se dokáže projevit jako totální režisérský Antikrist, který navrch jako Jack staví dům, ale já mu to vysoké hodnocení přes ten šokující nátřesk dopřeji, protože tady aspoň projevil smysl pro černý humor a také, že tohle rozhodně nevymažu z paměti :D (4*). Ruiz: Zvláštní změť vzpomínek, která mě na jedné straně oslovila více pěknými útržky v dialozích, potěšila Michaelem Lonsdalem a zaujala i jakýmisi indiánskými filmy na plátně, ale výraznou symboliku barevných motýlů jsem tu moc nepobral, stejně jako náhlý přechod z francouzštiny do angličtiny a celkový můj dojem je... nevyrovnaně divný (3*). Lelouch: Tradiční Lelouch, který na pozadí romantického příběhu proplouvá kulturními, politickými i osobními dějinami, využívá k tomu jemný vtip, hrstku odkazů a současně vzdává hold vybrané osobnosti, zde Fredu Asteirovi. Tradiční Lelouch, kterého miluji (5*). Van Sant: Gus Van Sant, WTF??? Nápad včetně pointy je hezký, ačkoliv nijak objevný, ale to pseudoartové provedení plné divné koncepce záběrů dosti těžkopádné (1*). Polanski: Jaj bože, hulvátský humor v doprovodu promítání erotického filmu, ale musím uznat, že s dobrou pointou (3*). Cimino: Takové „nevím jak, nevím proč“ (se vzala na pódiu před plátnem v kině jakási latino kapela se zpěvačkou v režii jakéhosi italského týpka), ale zároveň má to úžasný temperament, rytmus a neobyčejný hudební zážitek v nečekanou chvíli (4*). Cronenberg je nejnápaditějším z „úchylných“ režisérů, co znám a tady si svůj status urputně potvrdil, aby mě během ostře sledovaného, drásavě napínavého a zároveň absurdního procesu zásadní sebevraždy nejdřív totálně posadil do křesla a když už mě nemohl přitisnout víc a hloub, postupně mi stále víc začal otevírat pusu směrem k totálnímu údivu... Jen si po tomhle kraťasu říkám: Škoda, že si „Króňa“ dosud nikdy nezahrál hlavní roli i v nějakém svém celovečeráku (5*). Wong: I přes hezky svítící červenou pro mě nicneříkající směs divně koncipovaných detailních záběrů, kterou zachraňuje jen atmosféra dotvářená hudebním motivem (2*). Kiarostami: Zařazená ukázka, variace nebo snad teprve předvoj mnou nikdy neviděného režisérova experimentu Šírin? Každopádně zklamání, neboť tady jsem rukopis svého oblíbeného tvůrce nejen nepoznával, ale hlavně bych od Kiarostamiho čekal něco jiného, než sestřih slzících žen u melodramatu, kdy se můj pocit i přes jistou humanitně (socio, psycho) vědní hodnotu blížil až k citovému vydírání (2*). August: Danská komedie ve třech minutách, se skvělým Frankem Hvamem (4*). Suleiman: Zvláštní protržení hranic se vzájemným propojením dění v několika prostorech včetně filmového plátna, divadelního jeviště a několika vrstev zákulisí... mě hodně bavilo i přesto, že jsem tuhle podivnou událost úplně nepobral (4*). de Oliveira: Většina žijících lidí by v 99 letech byla ráda, pokud by dokázala vstát z postele, režisérský veterán z Portugalska však ještě zdaleka neřekl své poslední slovo a pořád natáčí... Jeho výtvor má nápad, vtip, pokus o styl i Michela Piccoliho, je to krátká politická anekdota a díky celkově pozitivnímu dojmu dokážu s mrknutím oka prominout i váznoucí styl statických záběrů a rozsáhlých mezititulků v líném tempu, přestože si dokážu představit svižnější zpracování a naopak si nedokážu představit, nakolik můžou de Oliveirovi v tomto věku fungovat i jím pořád točené celovečeráky (4*). Salles: Mystifikační rozhovor dvou chlápků o filmových zážitcích z Cannes pojatý jako pouliční muzikál s bubny? Wau, tohle je segment, kde snad nejvíc smekám před kreativním nápadem i provedením a raduji se z malého zážitku, přestože jde o atrakci s nápadem více hudebním (+ textařským a scénickým), z pohledu dnešní doby až trochu „youtuberským“, než filmovým (5*). Wenders: To byl vážně Wenders? Tipoval bych (vzhledem k prostředí i stylu) spíše nějakého afrického režiséra z řady, který se snaží o art, dokáže vytvořit vizuálně moc pěkné záběry, ale nedokáže podat sdělení jinak, než sérií záběrů, kde změna z barevného vizuálu na černobílý slouží ryze na efekt a kde dovysvětlení přijde až díky psanému textu v závěru (3*). Chen: Druhý počin pro děti a mládež v této antologii, opět moc hezký, tentokrát ve stylu hravé němé grotesky, s nečekanou, náladově odlišnou pointou v závěru (5*). Loach: Skvělá sociální mini sonda, kde mi s přibývajícími vteřinami neustále stoupají nervy, stejně jako pánovi v řadě za hlavním protagonistou, a kde vnímám ve finále i trefný meziřádkový humor, který mě nerozesmívá, ale netradičně vykouzlí jistý drobný úsměv až při zpětné vzpomínce na viděné (4*). EPILOG: Místo hodnocení zdejšího anonymního epilogu jen napíšu, že kdybych se teď coby filmový divák a zdejší komentující plně rozhodl pro svou „labutí píseň“ (hmm, žebych...? :o), nedokážu si teď představit lepší a velkolepější výběr snímku pro takovou příležitost, než tenhle... a klidně bych si k těmto celým dvěma hodinám s radostí přidal i třetí ve společnosti dalších zajímavých režisérů. // Skvělé až mimořádné segmenty pro mě dominovaly, i ty ohodnocené za 3* mě vždycky něčím upoutaly a zbytek se vzhledem ke krátké stopáži většinou dal snést. Taky mě bavilo, že většinou jsme se jméno režiséra dověděli až na konci segmentu, takže jsem mnohdy netušil, na čí výtvor koukám a zároveň jsem mohl (někdy i úspěšně) hádat, který režisér právě sledovaný kousek točil. Moje TOP 5: Cronenberg, Lelouch, Yimou, Salles, Lynch. [80%] () (méně) (více)
Ale nebylo to špatný... nejpřínosnější byly pro mě kousky Lelouche, Ruize, Augusta, pak se mi velmi líbily i kousky od Dardennů, Triera, Končalovského i Assayase.. ()
Veľmi podarený projekt. Každý z režisérov si našiel osobitú cestu rozprávať o kine a 80% všetkých filmov sú postavené na skvelom nápade a každý z tvorcov ich prezentuje svojim ľahko rozpoznateľným štýlom. Pre mňa spokojnosť. Nebyť tých pár na niečo hrajúcich sa projektov, bolo by to za plný počet. Raymond Depardon – Ľudia v kine. Popisný, bez emócií, bez pridanej hodnoty. 20% Takeshi Kitano – Keď vám kino zoberie viacej, než dá. Vtipné a verné Kitanovej poetike 80% Théo Angelopoulos – Pocta Marcelovi vo filme, kde je pointa zaujímavejšia ako celý film 50% Andrei Kontchalovsky – Toto so mnou Fellini nikdy nespravil. Výborné. 90% Nanni Moretti – Ako filmy ovplyvňujú život v priebehu času. Divné, ale dobré. 90% Hou Hsiao Hsien – Kedysi a teraz. Vždy keď vidím Qi Shu, tak sa musím usmievať – 60% Jean- Pierre a Luc Dardenne – Skvelá pocta Bressonovi. 80% David Lynch – Keď som to videl samostatne, tak sa mi to nepáčilo. Nepáči sa mi to ani teraz. 40% A.G. Iňarritu – Nádherná jednozáberovka. A najsilnejšie emócie zatiaľ. 100% Zhang Yimou – Deti a kino. Láska a kino. Svetlo a tma. Dedina. Viacvrstvové , viacvýznamové. 100% Amos Gitai – Prelínačky. Kino a smrť. Trocha židovskej tématiky. Ale emócie nikde. 60% Jane Champion- Pekné prevedenie, pekný nápad. Ale nič viac. 60% Atom Egoyan – Artová nuda. 20% Aki Kaurismaki – Po šichte sa ide na nemý film. V Akiho poetike. Ale znova ma to obišlo. 50% Olivier Assayas – Také true life. Netvrdím že zlé. Ale čarovnejšie príbehy sa mi páčia viac. 60% Youssef Chahine – Robiť si srandu zo seba, za podpory dobových záberov dostalo film blízko k dokonalosti. 80% Tsai Ming-liang- Tsaiové postavy v priestoroch kina. Filmová spomienka. Úvahová melanchólia. 80% Lars von Trier – Keby na konci povedal. Hovoril v kine bolo by to o niečo lepšie. Takto to pôsobí samoúčelne. 60% Raoul Ruiz – Niečo na tých kučeravých babách je. Nápad znamenitý.70% Claude Lelouch – Krásne sfilmovaná spomienka.100% Gus van Sant – Pekná myšlienka, ale nejako ma to nechytilo. 60% Roman Polanski – Najvtipnejšia poviedka celého projektu. 100% Michael Cimino – Toto mali Godardovi spraviť už dávno. Prečo sa to vlastne nestalo? 80% David Cronenberg – Výborná satira, bez konca. Čo je škoda. 70% Wong Kar Wai – Jeho posadnutosť detailom zbožňujem. 100% Abbas Kiarostami – Myslím si, že toto potom rozvil do Shirin. – 80% Bille August – Inteligentné a s výbornou pointou 90% Elia Suleiman - Mne to príde už ako otrepaná pieseň, ale super. Výborný vtip. 100% Manoel de Oliveira – Pocta nemému filmu a zároveň satirický skeč na tému komunizmus a kresťanstvo. 90% Walter Salles – Ďalšia pecka. Tento raz hudobná. 90% Wim Wenders – Nevyužité prostredie a dokumentárny štýl tomu ubližujú. Inak dobre. 70% Chen Kaige – Nápad využitý už inde, ale je podaný veľmi osobitne. 70% Ken Loach – Nápadité, ale s hlúpym koncom.70% Epilóg – Keby tam nebol, dojem by to vôbec nepokazilo. Toto trocha vyšumelo do prázdna. 30% ()
Krásný nápad pocty světové kinematografii, který jako všechny podobné povídkové filmy začne časem nudit. Všechny snímky vesměs milé a dobré (od tak slavných jmen ještě aby nebyly), popravdě mě jich ale ani moc výrazněji nenadchlo. Líbil se mi Zhang Yimou, Amos Gitai (i když příhodnější by to bylo v palestinské verzi), Bille August, Elia Suleiman, Chen Kaige a Ken Loach. Zvláštní, že všechna ta nejrozmanitější kina, kde kupodivu ještě promítají Felliniho, Godarda a Bressona, zejí prázdnotou… ()
Nejlepsi: Innaritu, dalsich ***** Kitano, Angelopoulos, Kaurismaki a Trier, **** Koncalovskij, Yimou, Gitai, Chahine, Kiarostami, August, Suleiman, zbytek 3 a mene. ()
34 známých i méně známých, ale uznávaných režisérů bylo osloveno, aby natočili tříminutové snímky o tom, jak vnímají kino a film. Je to zajímavá sebranka, ale kromě nápadu zde není nic, co by mě opravdu nadchlo. Lars von Trier zaujal, stejně tak i Cronenberg, Lynch nepřekvapil, ostatní prostě jen neokouzlili. Je v tom nostalgie, skoro ve všech, ale není příliš přenositelná na diváka. Film ale celkem obstojně dokáže ukázat, že film je vlastně magie, která se spojuje z obrovského množství prvků. ()
Nabízí se tvrzení, že celý blok krátkých filmů nelze hodnotit jako celkové dílo, neboť každý z autorů se zhostil svého úkolu naprosto samostatně. Já si ale myslím že se to má hodnotit jako celkové dílo, neboť tento projekt je tak navržený a má ambice celovečerní zábavy. Má to úžasný nápad, ale bohužel se zde hraje více na kvantitu, než na kvalitu. Filmečky jsou příliš krátké na to, aby zde mohli režiséři ukázat svůj formát. Kdyby sestavili dohromady třeba jen 4 nebo 5 dílek, určitě by jsme se dočkali mnohem plnohodnotnější zábavy, kde by byl patrný nějaký autorský rukopis. Já jsem se většinu doby nudil, nebýt Polanského, šel bych s hodnocením ještě níž. ()
Top 5: David Cronenberg: At the Suicide of the Last Jew in the World in the Last Cinema in the World, Atom Egoyan: Artaud Double Bill, Andrej Končalovskij: In the Dark, Roman Polanski: Cinéma Erotique a Lars Von Trier: Occupations. ()
33 svetoznámych režisérov sa spojilo, aby, ako úctu ku 60 výročiu Filmovému festivalu v Cannes nakrútilo 33 krátkych filmov. moje hodnotenie predstavuje priemer pocitov ktoré som z tejto kompilácie mal. Niektoré boli dokonalé, snímky ktoré nerobili hanbu svojim tvorcom, avšak niektoré sa mi vôbec nepozdávali, pôsobili ako vata, ktorá ma nudila, takže to bolo také na preskačku. Krátkometrážna snímka s z Pápežom bola pre mňa absolútne o ničom ale napríklad sledovanie vojnového filmu v černošskej dedine kde zavládol mier bola absolútna dokonalosť. Mám trocha zmiešané pocity ale skôr som spokojný. ()
Oslavit výročí filmového festivalu šlo jen stěží hůř. Slepenec třiatřiceti tříminutových klipů, z nichž je drtivá většina o ničem a nemá čím zaujmout. Ta jedna hvězda je za těch pár jehel v kupce sena, co dokázaly něčím pobavit (perverzností nebo absurditou). Jako celovečerní film nepoužitelné. ()
Související novinky
Zemřel Michael Cimino, režisér Lovce jelenů
V 77 letech nás v sobotu opustil Michael Cimino, jeden z nejnadějnějších režisérů 70. let. Cimino pomáhal v roce 1973 napsat druhý film s drsným Harrym (Magnum Force) a Clintu Eastwoodovi se zalíbil… (více)
Reklama