Chacun son cinéma
-
Chacun son cinéma ou Ce petit coup au coeur quand la lumière s'éteint et que le film commence
(více)
Chacun son cinéma ou Ce petit coup au coeur quand la lumière s'éteint et que le film commence
To Each His Own Cinema
Každému jeho kino
Obsahy(1)
Film z roku 2007 který byl produkován a zkoncipovaný Gillesem Jacobem který chtěl oslavit šedesáté výročí Filmového festivalu v Cannes. Film je složen z 33 tří minutových krátkých filmů. Každý z nich natočil „někdo“ z momentální režisérské špičky. (gruvacek)
Recenze (48)
Dopadlo to vlastně nejhůř, jak mohlo. Největší esa kinematografie dostala téma "kino" a tři minuty, ale jen naprosté minimum z nich dokázalo vymyslet něco kloudného. 3/4 minipovídek tak opakuje stejný vzorec a je až překvapivé, jak málo režisérů dokázalo uvažovat nad rámec toho, co se nabízelo jako první (a tudíž jim mělo být jasné, že to samé udělá některý z kolegů). Povedených povídek bychom tak našli méně než prstů na jedné ruce. (Von Trier, Cronenberg, Campion, Egoyan). Zbytek je povětšinou jen sebedojímání režisérů nad tím,jak je kino nádherné. ()
Lars von Trier 5. Takeshiho Kitana jsem jaksi nepochopil, takže radši nehodnotím. A. G. Inarritu se jaksi nepředal, ale dejme tomu, 3. Claude Lelouch vcelku obyčejně, ale prostě roztomile:) - 4. David Cronenberg bomba, 5. Víc jsem bohužel neviděl. Btw imho je absurdní tydle kompilace počítat jako jeden film, každý kraťas by si zasloužil vlastní stránku a hodnocení... ()
Hodnocení k segmentům Occupations (Lars von Trier) a Anna (Alejandro González Iñárritu)Zatímco Anna se zdá býti pouze nepovedeným vtípkem a nedokázala zaujmout naprosto ničím, Trier se k úkolu natočit krátký snímek postavil s humorem sobě vlastním a podařilo se mu stvořit opravdu něco velmi povedeného, vtipného ale zároveň neskutečně trefného. Opravdu geniální malé dílko. Ostatní části mám v plánu postupem času... ()
Depardon – Cvrkot bežného života poráža presladenú ázijskú romantiku na plátne prírodného kina. 70% Kitano – Kino slobody. Smie sa tu fajčiť, kŕmiť psa i premietať časť za celok. 100% Angelopoulos – Hold Včelárovej Noci (Mastroianiho filmom). 70% Končalovskij – 8 a ½ v Coca-Cola ére: prázdne kino, vášnivá súlož a biletárka cinefilka. 80% Moretti – monológ o vášni ku kinu. Skôr do rádia ako do filmu. 30% Hsiao Hsien – Čulý ruch pred kinom versus polorozpadnutá prázdna kinosála. 80% Dardenneovci – Zlodej v úlohe citovej útechy. 60% Iñárritu – Láska v kine i mimo neho. Mimo. 20% Yimou – Kino= detská radosť. 80% Gitaï – Satan nespí. 60% Campionová – otravný chrobák. 20% Egoyan – Intertextuálne a intersexuálne kontexty. 50% Kaurismäki – Proletárske rebelské kino. 100% r Assayas – žiarlivosť prebúdza dialóg krádežou. 60% Chahine – sebaironizujúca režisérska sebaláska. 40% Ming Liang – Medzi realitou durianu a snom hrušky. 60% Trier – Rušiví namyslení buržujisi zaslúžia ranu do hlavy. 90% Ruiz – Indiáni a ich zázračný kinopokrok. 50% Lelouch – Pocta rodičom prostredníctvom ich vlastnej filmovej histórie návštev kín. 80% Sant – Spojenie cez plátno. Obohraná metafora. 50% Polanski – Erotické kino nemusí byť nutne aj kinom onanistickým. 70% Cimino –Výsledok režisérskeho zaujatia konfrontovaný s hlavnou hviezdou. 60% Cronenberg –Samovražda pod neustálym komentovaným dohľadom televízie. 70% Kar Wai – Silná letná pomarančová túžba na konci filmfestu. 70% Kiarostami – Uplakané Júlie 40%. August – Stratené v preklade 50% Suleiman – Režisérska hviezda miesto diskusie blokuje pravoslávnych popov. 80% Oliveira – Pápežovo materiálne porovnanie komunizmu a katolicizmu. 90% Salles – tamburínové predstavenie Cannes dvoma brazílskymi týpkami. 80% Wenders – Vojna v Kongu skončila. Pokračuje na filmovom plátne. 60% Kaige – Prebicyklujme sa ku groteske. I k tomu, aby si film užili všetci. Aj slepci. 80% Loach – Fucik vížazí nad absurdnou kinoponukou. 90% Epilóg o šťastnom konci. 100% ()
Tříminutové filmy na téma KINO. - - - R. Depardon **** (Dokumentární momentka z islámského světa. I zde má film svůj čas. Své Šero, svou Noc.) - - - T. Kitano **** (Na diváka vyzbydou pouhé tři záběry z filmu. Snad to jsou ty nejdůležitější... :) - - - T. Angelopoulos ***** (Vzpomínka na Mastroianniho, kterou ukončí klapka. Vzpomínka, která stárne s vráskami zbylými po kráse. Stmívání paměti...) - - - A. Konchalovsky *** (Dvojice si užívá v hledišti a vyruší je až Felliniho 8 a 1/2) - - - N. Moretti **** (Různé filmy, různá kina a jedna opatrná věta synovi: "Víš, ale táta točí trochu jiné filmy než je Matrix..." :) - - - H. Hou **** (Kino, po němž zůstaly jen oprýskané stěny a ztrouchnivělé sedačky. Nostalgičtí duchové zírají v úžasu na Bressonovu Mušku.) - - - J.-P. Dardenne & L. Dardenne ***** (V dlani kapsáře zůstanou jen slzy...) - - - A. G. Iñárritu **** (Láska, pláč a film. To je počítání na prstech jedné ruky.) - - - Y. Zhang ***** (Připravuje se promítání. Připravuje se návrat k dětské imaginaci, která se ale nakonec umění vysmívá svými sny...) - - - A. Gitai *** (Vždycky je něco vně, co hrozí prorazit stěny, roztrhat plátno, prolomit úžas před našima očima.) - - - J. Campion ** (Šnečku, šnečku schovej růžky, feministky brousí nůžky.) - - - A. Egoyan ***** (Duch ve stroji.) - - - A. Kaurismäki **** (Umění pro dělnickou třídu.) - - - O. Assayas **** (Žárlivost in medias res. Jsme částmi příběhů. Vidíme otazníky.) - - - Y. Chahine ** (Povzbuzení, satisfakce. Potlesk, odchod ze scény.) - - - M. Tsai ***** (Vyznání: "Hrušky chutnají u filmů jinak než melouny". Sládnou při vzpomínce...) - - - L. von Trier ***** (Umění musí být jako rána kladivem do hlavy. Komu se nerozsvítí, ten ať zhasne.) - - - R. Ruiz ** (Změť.) - - - C. Lelouch *** (Příležitost říci děkuji.) - - - G. V. Sant * (Gus Van Sant: Mokré sny) - - - R. Polanski *** (Znáte ten vtip, jak...) - - - M. Cimino Odpad! (Heaven's Gate, díl druhý.) - - - D. Cronenberg *** (Že on tu někdo přemýšlel...) - - - K. W. Wong ** (Červená jako opium. Pašuje se z Alphaville.) - - - A. Kiarostami **** (Slzy jsou ženy.) - - - B. August *** (Film staví mosty. Aspoň na malou chvíli...) - - - E. Suleiman *** (Bůh měl zrovna škodolibou.) - - - M. de Oliveira **** (Ironie může být jemná. Za ní se skrývá tajemství nevysloveného.) - - - W. Salles **** (Filmovat za rytmu tamburíny.) - - - W. Wenders ***** (Černý jestřáb sestřelen. Ale pro koho??) - - - K. Chen **** (Šlapat o sto šest. Ke groteskám, do světa zvuků, navždy zavřeným očím představivosti.) - - - K. Loach **** (Čutat balón, tati!) ()
50% - Veliká hromada krátkých filmů na téma kino & divák/ tvůrce... Problém této sbírky je, že netvoří žádnou logickou formu a některé miniatury jsou si navzájem příliš podobné. Celek proto působí prvoplánově, a další pohledy na dojatého, slzícího diváka již lezou na nervy. Možná dostalo příliš mnoho lidí příliš málo prostoru. Výsledek je sice koukatelný film, ale při pohledu na zvučná jména tvůrců a při počátečním věnování Fellinimu jsem naivně čekal více rafinovanosti. ()
„V kině když zhasnou, oči se rozsvítí, diváci žasnou, chyceni do sítí.“ Mnohapatrový filmový dort, naplněný tu lahodným krémem, tu pálivými feferonkami a v některých patrech jen mdlým „čímsi“ bez chuti a vůně. Kvalita kolísá od Lynchova „Dejte mi tři minuty a já se vám dostanu do hlavy,“ až po některé počiny „dejte mi tři minuty a já vás znudím a otrávím podobně jako když točím svůj 90minutový suchopárný film.“ A protože u některých režisérů jsem málem i já šmátrat v aktovce po Trierově tesařském kladivu, neodvažuji se Kino jako celek příliš doporučovat. Kdo však má zájem vyzobat si z 34 kraťasů ty „své“ režiséry, tady jsem rozepsal časy. [][] Zahajuje režisér Raymond Depardon v čase od 00:01:30, následuje Takeši Kitano 00:05:30, Théo Angelopoulos 00:09:00, Andrej Končalovskij 00:12:30, Nanni Moretti 00:16:20, Siao-sien Chou 00:19:55, Jean-Pierre Dardenne, Luc Dardenne 00:23:30, David Lynch 00:26:30, Alejandro González Iñárritu 00:28:55, Yimou Zhang 00:33:15, Amos Gitai 00:36:40, Jane Campion 00:39:50, Atom Egoyan 00:43:10, Aki Kaurismäki 00:46:30, Olivier Assayas 00:50:00, Youssef Chahine 00:53:55, Tsai Ming-liang 00:57:30, Lars von Trier 01:01:00, Raoul Ruiz 01:04:10, Claude Lelouch 01:07:45, Gus Van Sant 01:11:05, Roman Polański 01:13:55, Michael Cimino 01:16:55, David Cronenberg 01:20:15, Wong Kar-Wai 01:24:15, Abbas Kiarostami 01:28:05, Bille August 01:31:15, Elia Suleiman 01:34:45, Manoel de Oliveira 01:38:55, Walter Salles 01:42:20, Wim Wenders 01:45:50, Kaige Chen 01:49:25, Ken Loach 01:52:25, Joel Coen, Ethan Coen 01:56:00, epilog 01:59:15. [][] Dojmy z jednotlivých kraťasů Kina v recenzi zachytil nejpodrobněji Willy Kufalt, kterému tímto děkuji za tip. ()
Chacun son cinéma jsem si nechal na poslední den v roce. Jde o kousek kterej tentokrát Willy vybral do diskuze VRK. Tvoří ho 33 tří minutových kráťasů známých režisérů. Něco se povedlo. Něco už méně. Hodnotit a psát pár slov ke každému kraťasu by zde bylo asi zdlouhavé. Stejně tak jako se mi obtížně tenhle film hodnotí jako celek. A tak v hodnocení volím zlatou střední cestu. Tudíž 3hvězdy. Jen vím, že v kuse bych si tenhle snímek už znovu nepustil. Bylo zde až příliš moc shortů které mě nezaujaly. Klidně bych si ale dal opakovačku těch povedenějších. Závěrem jen dodám, že jeden z nejslabších kraťasů byl pro mě kupodivu od Davida Lynche. Perličkou byl naopak kousek Larse von Triera. Nejvíc rozesmál kraťas Romana Polańskiho. ()
Tohle společné dílo má velice nevyváženou kvalitu, někteří režiséři se zmohli pouze na záběry někoho, kdo byl v kině. Naštěstí je těch ubožáků bez fantazie málo a zvítězili nad nimi ti s invencí. Za nejlepší považuju filmy Kaurismäkiho, Triera a Polanského. ()
Depardon 3*, Kitano 4*, Angelopoulos 2*, Končalovskij 3,5*, Moretti 4*, Hsiao-Hsien 3*, Dardenneovci 2*, Lynch 3*, Iñárritu 5*, Yimou 3,5*, Gitai 3*, Campion 3*, Egoyan 2*, Kaurismäki 5*, Assayas 3*, Chahine 4,5*, Tsai 4*, von Trier 3*, Ruiz 2*, Lelouch 5*, van Sant 2*, Polanski 4*, Cimino 4,5*, Cronenberg 4,5*, Wong 4*, Kiarostami 4*, August 4*, Suleiman 3*, de Oliveira 4*, Salles 5*, Wenders 3,5*, Chen 3,5*, Loach 4*, Epilóg 4*. - - - - - - - - - - Najlepšia časť s prehľadom “5,557 Miles from Cannes” Waltera Sallesa, za ním Iñárritu, na treťom Kaurismäki. O kúsok ďalej potom stoja Chahine, Lelouch, Cimino, Cronenberg a August. Coenovcov poviedka “World Cinema” (ktorá tam pôvodne mala patriť tiež), by bola tiež vysoko (4*). ()
Projekt 33 filmových tvůrců, z nichž mě zaujal nejvíc Takeshi Kitano 4/5, Jean-Pierre Dardenne a Luc Dardenne 5/5, Alejandro González Iñárritu 4/5, Yimou Zhang 4/5, Atom Egoyan 4/5, Lars von Trier 4/5, Abbas Kiarostami 4/5 ()
Tyto filmové antologie s krátkými příspěvky v podání řady režisérů hodně rád sleduji, ačkoliv jsem už déle žádnou neviděl, a Každému jeho kino je snad tím nejlepším a nejnabitějším, co jsem v rámci těchto počinů viděl, v mých očích i mírně překonává též hodně zajímavých Dalších deset minut o dvou dílech. 34 režisérů natočilo cca 3-minutový snímeček libovolného žánru na téma KINO a já si je začal osobitně komentovat vždycky po sérii 5ti až 6ti segmentů. Takže... Depardon: Pěkné statické záběry přírodního kina v Indii se mi svou atmosférou a prostředím líbily. Jako úvod, byť bez další hodnoty, může být (3*). Kitano: Až na poslední záběr odchodu přes trávu a vtípek, že Beat Takeshi se kromě sálu objeví i u promítačky, bohužel trochu o ničem (3*). Angelopoulos: Nostalgický monolog v podání Jeanne Moreau, se zjevem Mastroianniho coby přízraku legendy, měl pěknou atmosféru i přes ten sentimentální nádech (4*). Končalovskij: Lehce poetická, lehce trapná absurdní historka o jedné souloži... sdělení beru, jen mi přijde mimo, žeby měl Felliniho film v klubovém kině ve velkoměstě nulovou návštěvnost (2*). Moretti: Hmm, takže další Morettiho sebeprezentace, to se dalo čekat, tentokrát one man show o kino zážitcích. Morettiho sebestřednost pro mě gradovaně dosahovala iritujícího rozměru i během pouhých tří minut (2*). Chou: Retro pohled na bohatě zalidněný prostor před kinem v minulosti vystřídává uvnitř barevný záběr ze současnosti. Obdobné poselství, stavějící zde na plynutí času s chátráním dříve oblíbeného místa, ke mně tady dorazilo značně víc než u Končalovského (3*). Dardennovi: Bloudění a nalezení citu v temnotě promítací sály... Krásné a emotivní (4*). Lynch: Wau! Já toho Lynche prostě zbožňuji, jak mě dokáže atmosférou pohltit do jiné dimenze vnitřní říše ve jménu surreálních podivností, snů a záhad a tohle v sobě mělo přímo silné záblesky atmosféry Inland Empire – úžasný „bonus“ s nožnicema místo králiků (5*). Iñárritu: Silná emoční katarze od sálu v závěru filmu až po spojení citů mezi partnery po východu z kina, vše v jednom plynulém záběru. (4*). Zhang: Nádherně hravé kino pro děti a mládež, ve třech minutách i se svižnými davovými scénami a bohatou stínohrou (5*). Gitai: Vtažení do jiné dimenze, jakou oproti té Lynchově zatím neznám. Malá nekonveční duchařina nejen s úderným závěrem, ale i experimentálními prvky s vrstvením několika záběrových expozic i zvukových projevů (4*). Campion: Zatím nejvtipnější segment s divnými i hravými gagy a roztomile naivními triky (4*). Egoyan: Hodně se mi líbí nápad na segment v podobě SMS-kování mezi několika diváky v několika kinech na různých filmech, stejně jako obrazové prolínání více filmů i hlavního příběhu – hodně se mi nelíbí ovšem samotné vytahování mobilu v kině během nejlepšího Godardova filmu! (4*). Kaurismäki: S mistrovými filmy mám někdy ten problém, že mé zalíbení v jeho specifické komorní a málomluvné atmosféře s divnými postavami vydrží málokdy po celou dobu, ale tyto 3 minuty jsem si vychutnal dost (4*). Assayas: Příjemně uběhlý romantický segment, jen zároveň pro mě ničím výraznější (3*). Šahín: Spojení dvou, téměř 50 let od sebe vzdálených časových linií na jednom místě, kombinace hraného filmu s archivními záznamy v černobílé i barvě, pocta festivalu v Canes i krátký bonus k režisérově autobiografické tetralogii Alexandrie... co ještě mohl Šahín stihnout za 3 minuty víc? Nečekanou zmínku o českém(!) filmu (4*). Tsai: Během vyprávění snu o rodičích sílí i nevtíravá atmosféra, jež se brzy kouzelně rozplynula za zpěvu Grace Changové (4*). von Trier: Hmm, von Trier sedí v kině na svém vlastním filmu, začne vést u toho otravný dialog s filmovým kritikem a já si po celou dobu říkal „no a co má být?“... a na závěr to přišlo, ty vole... ty vole, von ten Trier je vážně ukrutný cynik, co se dokáže projevit jako totální režisérský Antikrist, který navrch jako Jack staví dům, ale já mu to vysoké hodnocení přes ten šokující nátřesk dopřeji, protože tady aspoň projevil smysl pro černý humor a také, že tohle rozhodně nevymažu z paměti :D (4*). Ruiz: Zvláštní změť vzpomínek, která mě na jedné straně oslovila více pěknými útržky v dialozích, potěšila Michaelem Lonsdalem a zaujala i jakýmisi indiánskými filmy na plátně, ale výraznou symboliku barevných motýlů jsem tu příliš nepobral, stejně jako náhlý přechod z francouzštiny do angličtiny a celkový můj dojem je nevyrovnaně divný (3*). Lelouch: Tradiční Lelouch, který na pozadí romantického příběhu proplouvá kulturními, politickými i osobními dějinami, využívá k tomu jemný vtip, hrstku odkazů a současně vzdává hold vybrané osobnosti, zde Fredu Asteirovi. Tradiční Lelouch, kterého miluji (5*). Van Sant: Gus Van Sant, WTF??? Nápad včetně pointy je hezký, ačkoliv nijak objevný, ale to pseudoartové provedení s lacině vypadajícími záběry dosti těžkopádné (1*). Polanski: Jaj bože, hulvátský humor v doprovodu promítání erotického filmu, byť aspoň s překvapivou pointou. Rozhodně však za mě nejtrapnější segment (2*). Cimino: Takové „nevím jak, nevím proč“ (se vzala na pódiu před plátnem v kině latino kapela se zpěvačkou v režii jakéhosi italského týpka), ale zároveň má to úžasný temperament, rytmus a neobyčejný hudební zážitek v nečekanou chvíli (4*). Cronenberg je nejnápaditějším z „úchylných“ režisérů, co znám a tady si svůj status urputně potvrdil, aby mě během ostře sledovaného, drásavě napínavého a zároveň absurdního procesu zásadní sebevraždy nejdřív totálně posadil do křesla a když už mě nemohl přitisnout víc a hloub, postupně mi stále víc začal otevírat pusu směrem k totálnímu údivu... Jen si po tomhle kraťasu říkám: Škoda, že si „Króňa“ dosud nikdy nezahrál hlavní roli i v nějakém svém celovečeráku (5*). Wong: I přes hezky svítící červenou pro mě nicneříkající směs divně koncipovaných detailních záběrů, kterou zachraňuje jen atmosféra dotvářená hudebním motivem (2*). Kiarostami: Zařazená ukázka, variace nebo snad teprve předvoj mnou nikdy neviděného režisérova experimentu Šírin? Každopádně zklamání, neboť tady jsem rukopis svého oblíbeného tvůrce nejenže nepoznával, ale hlavně bych od Kiarostamiho čekal něco jiného, než sestřih slzících žen u melodramatu, kdy se můj pocit i přes jistou psycho/sociologickou hodnotu blížil až k citovému vydírání (2*). August: Danská komedie o třech minutách, se skvělým Frankem Hvamem (4*). Suleiman: Tuto zvláštní hříčku mezi promítaným filmem, jevištěm, hledištěm, zákulisím (v popředí s WC) a parkovištěm jsem napoprvé nepobral a připadala mi jako zábavný mindfuck. S druhým zhlédnutím jsem už příběh plně pochopil a znovu mě bavil svým humorem a absurdními zvraty. (4*). de Oliveira: Většina žijících lidí by v 99 letech byla ráda, pokud by dokázala vstát z postele, režisérský veterán z Portugalska však ještě zdaleka neřekl své poslední slovo a pořád natáčí... Jeho výtvor má nápad, vtip, pokus o styl i Michela Piccoliho, je to krátká politická anekdota a díky celkově pozitivnímu dojmu dokážu s mrknutím oka přijmout línější styl statických záběrů a rozsáhlých mezititulků (4*). Salles: Mystifikační rozhovor dvou chlápků o filmových zážitcích z Cannes pojatý jako pouliční muzikál s bubny? Wau, tohle je segment, kde snad nejvíc smekám před kreativním nápadem i provedením a raduji se z malého zážitku, přestože jde o atrakci s nápadem více hudebním (+ textařským a scénickým), z pohledu dnešní doby až trochu „youtuberským“, než filmovým (5*). Wenders: To byl vážně Wenders? Tipoval bych (vzhledem k prostředí i stylu) spíše nějakého afrického režiséra z řady, který se snaží o art, dokáže vytvořit vizuálně moc pěkné záběry, ale nedokáže podat sdělení jinak, než sérií záběrů, kde změna z barevného vizuálu na černobílý slouží ryze na efekt a kde dovysvětlení přijde až díky psanému textu v závěru (3*). Chen: Druhý počin pro děti a mládež v této antologii, opět moc hezký, tentokrát ve stylu hravé němé grotesky, s nečekanou, náladově odlišnou pointou v závěru (5*). Loach: Skvělá sociální mini sonda, kde mi s přibývajícími vteřinami neustále stoupají nervy, stejně jako pánovi v řadě za hlavním protagonistou, a kde vnímám ve finále i trefný meziřádkový humor, který mě nerozesmívá, ale netradičně vykouzlí jistý drobný úsměv až při zpětné vzpomínce na viděné (5*). Coenovi: Příjemný skeč z kino pokladny, oproti tomu od Loache tak trošku bez výraznější pointy, nicméně zabavil mě i díky stylově flegmatickému výrazu Joshe Brolina v roli kovboje v klubovém kině (4*). EPILOG: Místo hodnocení velmi pěkného epilogu jen napíšu, že kdybych se teď coby filmový divák a zdejší komentující plně rozhodl pro svou „labutí píseň“, nedokážu si teď představit lepší a velkolepější výběr snímku pro takovou příležitost, než tenhle... a klidně bych si k těmto celým dvěma hodinám s radostí přidal i třetí ve společnosti dalších zajímavých režisérů. // Skvělé až mimořádné segmenty pro mě dominovaly, i ty průměrnější mě všechny něčím upoutaly a zbytek se vzhledem ke krátké stopáži dal snést. Taky mě bavilo, že většinou jsme se jméno režiséra dověděli až na konci segmentu, takže jsem mnohdy netušil, na čí výtvor koukám, a mohl hádat, kdo zrovna sledovaný kousek točil. Moje TOP 5: Cronenberg, Lelouch, Salles, Loach, Lynch. [85%] () (méně) (více)
K příležitosti 60. výročí filmového festivalu v Cannes natočilo celkem 36 režisérů (některé známé dvojice společně) krátké povídky, které pak utvořili tento zajímavý celek. I když jsou některé části výrazně slabší, rozhodně se jedná o zajímavý a hodnotný počin. ()
„Čudoval sa tomu, že chceme robiť hneď veľké veci, bez toho, že by sme boli schopní urobiť dobre malé veci - Jim Harrison.” • Tento výber z krátkometrážnych diel viacerých autorov v zložení súčtu: 33+1+1 [bonus + epilóg] v trvaní zhodne po 3. minútach, ako povedzme vytvorenie vyjadrovacieho prostriedku v rámci pocty pre 60. výročie založenia filmového festivalu v Cannes s podtitulom filmu v znení „vyznanie lásky veľkému plátnu,“ sa mali títo jednotliví autori variže následne vyjadrovať na tému v podobe svojich aktuálnych kinematografických pocitov → v podstate [nie] úplne všetky tieto nadchádzajúce predmety príbehovým spôsobom najskôr spadali do prítmí kinosál na rôzne spôsoby; konkrétne v poradí už XXX. krátkej epizódke, po celý čas stáli ústrední protagonisti pred brazílskym kinom v jednej z najlepšie spracovaných konštelácií, aké mi boli napokon vôbec sprístupnené → štvorhviezdičkových hodnotení som napríklad udelil iba 5 x, zatiaľ čo ale takých dvojhviezdičkových takmer 3 x viac, čo podľa mňa už samo o sebe pomerne dosť vypovedalo o tom, že ako celok nie je film dostatočne vyváženým, striedala sa menšia či občasne i väčšia spokojnosť s častejšími sklamaniami alebo len s [pod]priemernými dojmami, a práve preto nemôžem napokon zaokrúhliť ani na sympatické ***, keďže v rovnakej podobe si vskutku absolútne nedokážem predstaviť ani to, že by som si túto "filmovú objednávku," mohol kedykoľvek pozrieť znovu, to ani zďaleka nehrozí; priam najideálnejším riešením by predstavovalo skrátenie tohto zbytočne pridlhého materiálu aspoň na polovičnú mieru, resp. minutáž, kedy by sa prejavila určitá kvalitná stránka; dokonca si ešte myslím, že mnohí z nasledujúcich tvorcov ani celkom nevyužili svoj tvorivý potenciál s opakovacím charakterom. • Ďakujem, no z tejto [filmovej] šálky sa rozhodne už nenapijem, lebo mi z nej bohvieako ani extra ne[za]chutilo → toto spracovanie mi predsa pripomínalo akýsi „sladký melas” s rozporuplnými pocitmi nevyužitých možností a schopností... P.S.: Čo myslíte, je Paríž, milujem ťa, oveľa lepšou alternatívou? ()
Nejdřív celkově. Vadilo mi, že kritériem pro výběr byli jen držitelé hlavní ceny z Cannes, a to tam stejně chyběli Haneke z Rakouska, Kusturica za bývalou Jugoslávii a Rumun to dostal v roce vzniku. Takhle jsem si i bolestně uvědomil, jak u hlavních cen chybějí čeští, polští, maďarští, ruští režiséři (nativní, protože Končalovský a Polanski jsou emigranti). Jinak většina minipovídek mi přišla na jedno brdo - takové různé nostalgie, vzpomínání, odkazy na oblíbené tvůrce a herce, smutek po starých časech, spoustě chybí neotřelý nápad. Líbily se mi minipovídky Suleimana, Loache, Cronenberga, Ruize, částečně Kitano, Yimou, Assayas, Liang. JEDNOTLIVÉ POVÍDKY: 1 - Depardon - Atmosféra super, jinak ale bez nápadu, jako kdybych sám na letním kině točil lidi na mobil. 2 - Kitano - Z filmu má chudák farmář prd a ještě mu ukradnou kolo, prostě černý humor. 3 - Angelopus - Vyznání Jeanne Moreau Mastroiannimu, nic moc. 4 - Končalovskij - V prázdném kině v Rusku jen uvaděčka, promítač a eufemisticky řečeno milenci (akorát, že při prázdném kině by se vůbec nepromítalo), 5 - Nanni Morreti - Takový one-man stand-up vzpomínek režiséra na nijak zajímavé zážitky z kina. 6 - Hsien - Nostalgická vzpomínka na zaniklé kino, nijak objevná. 7 - Dardenne - Jako vtip o zloději dejme tomu, ale jinak o ničem. 8 - Lynch - Vizuál super, plátno v kině vypadá spíš jako monitor a křesla jako klávesnice počítače, ale myšlenka je v podstatě jen taková, že nabízí horory a různá překvapení, to by člověk nevěřil, 9 - Innaritu - Konečně zajímavý nápad se slepou divačkou v kině, ale zdlouhavě natočený a po pointě zbytečně ještě bude jednou zopakovaná, 10 - Zhang Yimou - školní cvičení na téma Hurá, bude se promítat film, potřetí nebo snad už počtvrté v řadě, ale pobaví aspoň stínohra, 11 - Gitai - politická dojička slz srovnávající nástup nacismu s útokem v Haifě, 12 - Campion - jako nápad na školní cvičení fajn, ale s filmem to zas tak moc společného nemá, 13 - Egoyan - Fajn nápad o dvou holkách, každá je na jiném filmu a píšou si smsky, jaký film je, ale na konci čeká Smrt (depka), 14 - Kaurismäki - i dělník ve slévárně může po rachotě zamířit do kina a nechat si k tomu pustit rock (trochu násilné naroubování nápadu na režisérovu předešlou tvorbu), 15 - Assayas - zase zloděj v kině, tentokrát asi přítel sledující svou holku, která jde do kina s jiným, 16 - Chahine - Režisér natočil své pocity před 47 lety, kdy byl v Cannes se svým druhým filmem, a když dostal konečně ocenění (trochu sebestředné), 17 - Liang - v kině se odehrává jeho sen, kde se sejde jeho rodina (kino je ráj, resp. v ráji se sejdeme v kině), 18 - Trier - kamera se netřepe, pointa je trierovská (prostě morbidní, co kdyby se k rušícím divákům v kině takhle zachoval každý?...), 19 - Ruiz - o síle a nutnosti víry a fantazie (slepota = ateismus), 20 - Lelouch - vyznání matce, že chodila do kina a probudila v režisérovi lásku k filmu, 21 - Van Saint - plátno jako ambientní screensaver a náhrada mobilu při erotických fantaziích, 22 - Polanski - Prostě vtip z kina (překvapivě ale osvěžující, protože zatím to jiného tvůrce nenapadlo), 23 - Cimino - Tvl, Cimono ještě žije, tedy filmařsky? Á, tak ne, zabily ho kubánské rytmy. 24 - Cronenberg - Konečně sci-fi! A skvělá - stačil dokonale sepsaný komentář jakože moderátorů. 25 - Kar Wai - Opět vzpomínky na lásku v kině. 26 - Kiarostami - Kino všechny spojuje, židovky i Arabky (mladé i staré, možná je tam i hinduistka), podobně jako láska Romea a Julie dva nesmiřitelné rody. (Přijde mi to laciné.) 27 - August - Opět stejné téma, filmy spojují národy. (Jen to tady připomíná moderní woke reklamu.) - 28 - Suleiman - Zábavná hříčka a nočních můrách režiséra před premiérou nového filmu. (Ti popové a jeptišky, kteří utíkají jako první, mě hodně pobavili.) 29 - Oliveira- Roztahaný vtip, ozvláštněný jako že jde o černobílý němý film. - 30 - Salles - Vše o Cannes, co jste nepotřebovali vědět, v brazilském rytmu. - 31 - Wenders - Typické ekologické Wendersovo téma (se všemi klady i zápory). - 32 - Kchaj-ke - Číňani pouští slepému klukovi v roce 1977 ve stanovém kině Chaplina, když vypadne elektřina, vyrobí ji šlapáním na kole. V roce 2007 jde slepý do kina. - 32 - Loach - V kinech se dnes dávají debility, pojďme raději na fotbal. - 33 - Coeni - Asi homo agitka, nepřišlo mi to vtipné. () (méně) (více)
Sklamala ma forma, ktorú som podľa počtu prítomných režisérov mohol očakávať. Ide o môj subjektívny problém, že nemám moc rád krátkometrážne filmy (poviedkové počiny v podobe pár dlhších segmentov, ktorých počet zrátam na prstoch jednej ruky, mám radšej). Vadilo mi napríklad, keď režiséri, o ktorých viem, že dokážu točiť výborné celovečerné filmy, častokrát ukázali len svoju typickú atmosféru, no nestihli ma za príliš krátky čas zaujať príbehom (Aki Kaurismäki, Olivier Assayas, Gus Van Sant). Kar-wai Wong o niečo lepšie, tiež však predviedol iba krátku ochutnávku zo svojej typickej romantiky sfarbenej dočervena. Potom tu boli tvorcovia, ktorí sa rozhodli svoj minimálny priestor využiť miesto príbehu na jednoduchú anekdotu (Roman Polański, Bille August, Elia Suleiman, Manoel de Oliveira). Najhoršie u mňa obstáli vyprázdnené pokusy, v ktorých sa nestihlo udiať absolútne nič (napríklad Raymond Depardon hneď na začiatku, no ten má aspoň výhovorku, že bežne točí skôr dokumenty, ktoré to aj pripomínalo). A na záver spomeniem svetlé výnimky, ktoré dokázali, že aj na malom priestore sa dá vyvolať plnohodnotný filmový zážitok (Takeši Kitano, Nanni Moretti, David Lynch, Lars von Trier - Occupations som už ale videl predtým). ()
Ale nebylo to špatný... nejpřínosnější byly pro mě kousky Lelouche, Ruize, Augusta, pak se mi velmi líbily i kousky od Dardennů, Triera, Končalovského i Assayase.. ()
Poslední nabídka minulého roku v rámci Willyho VRK byla tato sbírka krátkometrážních kousků, coby oslava 60. výročí Filmového festivalu v Cannes. Světoví tvůrci „spojili své síly a um“ a vzniklo z toho 33 tří minutových kousků + epilog. Některé z nich byli docela slušné a měli i nějakou tu zajímavou myšlenku, jiné za moc pozornosti nestáli. Některé nabídnou zajímavou atmosféru, jiné vtipnost, tvůrčí myšlenky, sny, špetku erotického jiskření, jiné téměř nic zajímavého. Kvalita byla kus od kusu diametrálně odlišná, já ocenil i trochu pohledu do různých kultur. Od některých známých jmen se čekal více kreativity, jiní nezklamali, v některých došlo i na trochu toho násilí, Polansky – Lynch - von Trier zaujali asi nejvíc, muchlovačka v kině a pán „s lístkem z balkónu“ pobavili nejvíce. Škoda, že některé neměli téměř žádnou hodnotu a i celkem nudili…Takže ve finálním hodnocení i já dávám to průměrné. ()
Tak jsem si nostalgicky zavzpomínala na stará kina, promítače a jejich techniku. Každé to kino bylo jiné a každé mělo svou osobitou atmosféru. Dnes tyto možnosti mizí, nově vznikající sály jsou většinou uniformní a nabídka filmů také z jednoho soudku. Jsou ale zase jiné možnosti, jak se k širší filmové nabídce dostat. Takže fanoušci filmů různých žánrů, z různých zemí a dob, nepřijdou zkrátka, a to je fajn. Ty tříminutové kraťasy jsem si vychutnala všechny, i když byly některé slabší, za těch pár okamžiků, které každý z nich měl, nestačilo na nějakou nudu dojít. Z režisérů mě tady nejvíc oslovili Chou, Gitai, Šahín, Lelouch, de Oliviera a Loach. ()
Tak se po dlouhé době opět připojuju ke zdejší filmové výzvě Willyho Kufalta, protože tenhle titul mě zaujal a taky se občas skrz podobný film rád vrátím do časů mých náruživých návštěv Ponrepa a všelijakých menšinových filmových fesťáků, kam by tenhle projekt skvěle zapadl. (nový odstavec) (sakra proč tu v komentáři stále nelze udělat nový odstavec?!) Některé kraťasy (a to i některé od mých oblíbenců) mi možná přišly banální, nebo naopak zbytečně artové a komplikované, ale díky krátkým stopážím mě málokterý vyloženě otravoval nebo nudil. To se stalo jen několikrát, když se nějaký ten rejža pustil do politikaření a společenské angažovanosti. Nicméně tenhle filmový kaleidoskop 2007 považuju určitě víc za zajímavý než nudný, a i ty jeho nejmíň podařené střípky jsem zkouknul aspoň se zvědavostí. Nejvíc se mi líbily kousky od (dle pořadí ve filmu) Končalovského, Iñárrita, Kaurismäkiho a Coenů(!), dvakrát mi noha cukala do rytmu skvělé latinskoamerické muziky (skvostná señorita Juliana Muñoz a dva výteční Brazilci), rád jsem se podíval na čínský nebo africký venkov a dobře mě pobavil jeden z posledních příběhů o tátovi s klukem, kteří šli radši nakonec na fotbal. ()
Související novinky
Zemřel Michael Cimino, režisér Lovce jelenů
V 77 letech nás v sobotu opustil Michael Cimino, jeden z nejnadějnějších režisérů 70. let. Cimino pomáhal v roce 1973 napsat druhý film s drsným Harrym (Magnum Force) a Clintu Eastwoodovi se zalíbil… (více)
Reklama