Dante 01

I řekl Bůh (nebo Marc Caro): "Hle, dal jsem vám v celém vesmírném blázinci dostatek volnosti a navíc přivezl jednu sexy asiatku, která z vás pomocí nanobotů udělá pokusné králíčky. Tudíž tyto její dary nitrožilně přijímejte s láskou a nijak se nevzpouzejte. Jen na toho pomateného nováčka si dávejte bacha, je nějakej divnej." A stalo se tak. Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý. Sedmého dne dokončil Bůh své nepochopitelné dílo, které tak pracně konal a dal mu jméno Dante 01 .. (17.01.2015)

Dante 01 je skutečně francouzský úlet největšího kalibru, ale to neznamená, že bych měl Cara zatracovat úplně. Ono bylo vždy jasné, že z jejich režisérského dua byl Jeunet (ten mě ale neskutečně nasral posledním Vetřelcem, což má u mě schované na hodně dlouho) tím lepším. Marc Caro se však rozhodl, že natočí něco i sám a scifi žánr byl jasnou volbou. Tady se dá toho zkazit asi nejmíň. On však dokázal i v tak širokém poli působnosti téměř nemožné a naservíroval nám na stříbrném podnose takový maglajz, že se v tom pořádně nevyznal snad nikdo – Nám z psychiatrickou „léčebnou“ ve vesmíru byl dobrý – dokonce mi ani nevadili ty mytologické jména – nevadil mi ani onen nový „Kristus“ sv. Jiří, ale do prdele – proč tak dokurvili úplný závěr, ze kterého doslova pálí oči...Přitom atmosféru to mělo místy slušnou!50% (16.08.2016)

Pozoruhodné psycho sci-fi na ktorom je najhoršie to, že nikto nevie o čom to vlasne je. Celé to ide odnikiaľ nikam, nejaká zápletka vlastne neexistuje, len zvláštna atmosféra čohosi medzi väzenským thrillerom a mysterióznym, existenciálnym scifíčkom. Musím povedať že mňa osobne to celkom bavilo aj keď som nič nechápal a film sa ani náhodou nesnaží čokoľvek vysvetľovať. Vyzuálna stránka je podarená, interiéry aj exteriéry pomáhajú budovať atmosféru, čo je vlastne to jediné čo tento kúsok má. Teda okrem pekných očí holohlavej výskumníčky. Tento film je jednoducho stopercentne hustá, nevysvetliteľná záhada. Ale nie zlá. (08.11.2010)

Šestákové metafory, holohlavci s převážně mytologickými jmény, extrémně tmavé záběry a nulové stopy po geniálním vedení kamery a vypiplané mizanscéně vydávají jasnou zprávu o tom, kdo z režisérské dvojky Jeunet - Caro měl opravdové zásluhy na vynikajících Delikatesách a slušném Městě ztracených dětí. Ale aspoň už teď vím, jakou barvu má peklo - žluto-fialovou. (22.06.2009)

Těžko uchopitelný film. Na jedné straně oblíbení herci dua Jeunet a Caro se zeleným feelingem a typickou kamerou. Na straně druhé až antidivácký děj ( kdo hovoří o odpadu, nechť se podívá na Eden Log ). Příjemná francouzština a zajímavý konec (příjemně) a přiznávám, že jsem z něho měl strach. Jinak bych šel s hodnocením dolů. Scénář by měl být košatější a ne jak na podzim... :) (29.07.2009)