Same Time, Next Year
Na budúci rok v rovnakom čase
Obsahy(2)
V malém hotelu nedaleko moře se uprostřed léta seznámí muž a žena. Jejich vzájemné okouzlení je tak veliké, že Doris a George Peters se pak pravidelně po dvacet let scházejí jednou v roce, daleko od svých rodin. Stráví spolu vždy jeden víkend. Na tom by možná nebylo nic zvláštního, pokud bychom nevěděli, že oba mají nejen své manželské partnery, ale každý také tři děti. Jejich milostný vztah prochází různými stupni vývoje... Divácký film vznikl podle slavné divadelní hry hra Bernarda Sladea (řadu let se uváděla s úspěchem i u nás), komorní příběh o manželské nevěře i lásce zároveň neobvyklým způsobem dokumentuje vývoj americké společnosti. (Česká televize)
(více)Recenze (187)
Mám moc rád výrok Timothyho Learyho, že když se během šesti či sedmi let vymění všechny buňky v lidském těle, „ten istý“ člověk již není týmž – a tento film a zřejmě i jeho předloha to až příliš dobře ilustrují. Dialogy různých, bezmála nespojitých, lidí spojuje cosi, co přes poslední vteřinu zůstává záhadné. Stavba snímku, která by to mohla (a snad i měla) jemně a nenuceně vyslovit, o tom nic nevypoví. Co s tím? Jde jen o efektní divadelní iluzi? Nepochybuji, že drama, které bylo tomuto snímku předlohou, je zdařile napsáno a že svědčit ze sdílejícího hlediště všem těm proměnám, jimiž se osudy obou hrdinů, slívající se v jeden osud společný, ubírají, může přinést silný zážitek i tomu, kdo si nemyslí, že naplňovat život lze na více jevištích najednou. Film, skvěle zahraný – jako na divadle – však postrádá (na rozdíl od dramatičnosti) „filmovosti“, která by jej povýšila nad repliku divadelní hry. Chronologicky řazené scény neintegruje nic než vlezlá písnička a patetický sled fotografií co otisků času. Vtipně napsané dialogy toto smělé vizuální klišé pokaždé rozbijí – ale odstranit je přirozeně nedokáží. A tak se v tomto podivném rytmu střídají variace na milenecké znovuobjevování v historických souvislostech s americkým nacionálním patosem – a divák stále očima bloudí k té první chvíli, která to celé vyprávění předurčila… ()
Velice povedený snímek na příjemnou zábavu. Je zajímavé sledovat proměny hlavních hrdinů v čase. A to jak po vnější tak po vnitřní stránce své osobnosti. Ellen Burstyn předvedla svou extratřídu a v mých očích se nejen vyrovnala skvělému Alanu Aldovi. Chvílemi mi přišly některé rozhovory trošku trapnější. V jedné historce se podařilo propašovat "Močení na koberec" s kterým má bohaté zkušenosti právě Burstyn z Exorcisty. Ale to je jen taková perlička. ()
Tenhle film je ve své podstatě strašně smutný a morálně špatný (nedivím se, že nebyl přijat 2x dobře), ale stejně se u něj nejde nedojmout. Klidně si přidejte hvězdu za originalitu a za hlavní dvojici, která se mění v závislosti na turbulentním dění v Americe ve druhé polovině 20. století. Občas sympaticky, občas nesympaticky. A abych nezapomněla, "The Last Time I Felt Like This" je opravdu překrásná píseň, viz oscarová nominace. ()
Před pár dny jsem byl velmi "Before Midnight pozitivně" naladěn a Lima zmínil v diskuzi snímek žánrově příbuzný, a to sice Same Time, Next Year. Zvědav jsem ulehl do své rakve a pustil si to. A jsem spokojen. Robert Mulligan, filmový autor mimojiné slavného To Kill a Mockingbird šel asi v roce 1977 na Brodwayi do divadla a zálibila se mu stejnojmená divadelní hra od Bernarda Sladea. Šli spolu na kafe nebo se ožrali a Slade (žeru tohle příjmení) mu napsal scénář. A o čem že to vlastně je? V roce 1951 se ušlápnutej účetní George (žeru tohle jméno) v podání Alana Aldy a v té době nehodná přívlastku Doris Ellen Burstynová potkají ve výletní chatové oblasti. George otevře Doris dveře do recepce Výletních chat a pak s ní jí v jedné místnosti. Doris má radost, že na ní George mrkl. George si k ní po chvíli přisedne a začnou na sebe otevírat pusy. Po chvíli si přesednou ke krbu a to už pomalu končí úvodní písnička a George se ráno (mírně zděšen) probouzí vedle Doris v jedné z výletních chat. Vsuvka. Omlouvám se, že to popisuju jako grotesku. Konec vsuvky. Jako správný gentleman se snaží zdrhnout, ale všimne si, že Doris je taky vzhůru a tak se s ní rozhodne pokecat. Asi se tu nějakým menším spoilerům nevyhnu, ale to je u tohoto filmu docela jedno. První překvapení vám docvakne docela brzo. S Before Sunrise - Sunset - Midnight to toho zas tak moc společnýho nemá. Čekal sem jeden dlouhej dialog pokud možno sympatickejch postav, kterej se bude odehrávat třeba v období 2-3 let, ale ono se to přátelé odehrává ve skromném časovém ohraničení 26ti let. Ještě jednou slovy. DVACET ŠEST LET! První průser je nasnadě. Není to tu vyřešené jako v jiných filmech, kdy 30 ti leté hrdiny hrají 34 let staří herci a pokud ti stejní mají hrát šedesátileté tak zakouzlí mejkap dipartment. Ellen Burstynové bylo v době natáčení 46, Hawkeymu o 4 míň. Nic proti Ellen, ale je to poznat. Koho sakra mohlo napadnout, že tohle bude ta správná herečka. Je prostě něco špatnýho na tom, že až kolem roku 1966 (příběhového) na ní mohli přestat nanášet make-up. Ellen Burstyn byla prostě krokem vedle a celej film vás to bude trochu srát. Ale to je dost možná jediná větší výtka. Pokud taky tak milujete MASH tak víte, že Alda je velkej sympaťák a tenhle film svým nenapodobitelným neurotickým způsobem tahá. Je prostě k sežrání, ať se raduje nebo vzteká. Scénář měl před sebou hodně těžkej úkol, ale popral se s tím statečně. Hrdiny poprvé vidíme v posteli v roce 1951 a místo aby sme s nimi trávili každej rok, tak pokaždé automaticky přeskočíme 5 let. Takže máte 20 minut rok 1951, 15 minut rok 1956.... Přeskakujeme pomocí zajímavejch koláží fotek, kdy v roce 51 ještě doznívá válka a v roce 1977 už vidíme na plakátu Rockyho. Tu hru sem samozřejmě neviděl, ale film mě v těch necelých dvou hodinách dokázal velmi slušně zabavit. Postavy ve filmu samozřejmě reagují na to, co se ve světě a v USA děje, takže si užijete uhlazená padesátá léta v USA, ale i padesátiletou hipízačku Ellen Burstyn, což není moc hezký pohled. No, už zase to tady nikdo nečte, takže to utnu. Dal bych asi 8/10. Musí na to být nálada. Musíte vědět, do čeho jdete. Nesmíte brát věk Burstynové moc vážně. Pak si to užijete a budete rádi, že jste tomu filmu ten čas věnovali. () (méně) (více)
Své divadelní kořeny film určitě nezapře, má výrazně televizní rozměr ať už tím, že jej od počátku do konce táhnou dialogy, jako především chudou výpravou a statičností děje, který se odehrává prakticky celý v jedné rekreační chatce. Filmu v mých očích paradoxně poněkud ublížil fakt, že hru znám z českého provedení se S. Žákem a V. Freimanovou v hlavních rolích a ono divadelní provedení nasadilo vysokou laťku, kterou se známým americkým hercům kupodivu nepovedlo překonat...Nápad ukázat na pravidelných setkáních dvou milenců proměny společnosti a novodobé dějiny Ameriky je dobrý, nicméně komediální i dramatický potenciál byl určitě větší, ve druhé půli filmu se do něj vkrádá čím dál tím víc sentimentu. Celkový dojem: 40 %. ()
Galerie (29)
Zajímavosti (5)
- Exteriéry filmu byly natáčeny v Heritage house Inn v Little River (Kalifornie, USA ). Interiéry pak v Hollywoodu. (Terva)
- V jednom z dobových záběrů můžeme vidět Gregoryho Pecka ve filmu Jako zabít ptáčka (1962), který taktéž natočil režisér Robert Mulligan. (LINKIN)
- V části odehrávající se v roce 1961 se mluví o McQueenovi v Motýlkovi. Motýlek je ale z roku 1973. (Kulmon)
Reklama