Ve službách války

„Prišli sme z vojny, tam na nás zaútočili, pustili sme sa za nimi, zabili našich kamarátov, my sme ich zabil aj s rodinami (nechtiac). Prišli sme domov a máme z toho strašné depky. Chľasceme, bijem sa, prípadne zmlátime priateľku.“ BATTLE FOR HADITHA stretáva HOME OF THE BRAVE ale STOP-LOSS pokračuje ďalej. „Odkrútil som si to ale ma posielajú späť? Nikdy. Zdrhnem do Mexika alebo sa prekonám ako správny hrdý Američan a vrátim sa tam?“ MTV presents ... zopár klasických vojnových klišé. (04.09.2008)

Málokto si uvedomí, že vojna s príchodom domov u človeka nekončí. Často sa začína boj s osobnými démonmi a takýto vojnový veterán už nikdy nie je tým čím kedysi býval. Avšak trocha sa mi to zdalo v tomto smere prehnané, autorka kvôli atraktivite dosť zatlačila na pílu. Pozastavenie odchodu do civilu je riadne svinstvo, to uznávam, na druhú stranu však, kto ich do tej vojny tlačil? Do vojny (a ešte k tomu na cudzom teritóriu) sa dobrovoľne prihlási len blbec. Tupé reči ako - bojujeme tam, aby sme nemuseli u nás, ma tiež dosť iritovali. Tomu poviem povestný veľkohubý amerikanizmus, ktorému už našťastie aj tak skoro nikto neverí. Na nadpriemer to nevidím, ale ako bezmyšlienkovitý relax to nebolo najhoršie. 60/100 Videné v rámci - Project 52 Films by Woman. (30.01.2016)

Jednou jsem četla výpověď člověka, který byl nasazen do války ve Vietnamu. Pak byl poslán podruhé, po třetí si o to zažádal sám a po čtvrté jeho prosbě o to, aby tam mohl znovu jet, nahoře konečně zatrhli. Nechápala jsem jeho uvažování a nechápu to dodnes. Přiznal 150 zabitých Vietnamců a to je pro mě nepředstavitelná hrůza. Myslím, že jako u ženy je to omluvitelné, ale moc bych za to nedala, že i mnozí muži v tom musí mít někdy zmatek, protože normální to rozhodně není Tady bylo na pár vojácích demonstrován jen zlomek toho, jak to může s osobností, myslí a duší muže, který podstupuje něco podobného.....tady se jednalo o Irák (ve výsledku je to ale jedno kde) udělat. Někdo to zvládne a v mysli si to zablokuje, ale pak jsou tu ti druzí, kteří to nedokáží a vyrovnávají se s tím různým způsobem. Režírovala to žena, tudíž se to nevyhnulo silným emotivním momentům a ačkoliv jsem si to uvědomovala, že je to svým způsobem cílené, tak mě stejně v jeden moment Kimberly dostala a já si pro ten papírový kapesníček musela dojít. Válka je potvora v jakékoliv podobě a možná si to ani neuvědomujeme, protože jsme za pecí, ale na světě se bojuje ne jen na těch hodně známých místech, ale současně jsou jich desítky jiných, o kterých se k nám ani zpráva nedostane. Něco podobného jako v tomto filmu jsem viděla třeba ve filmu Válečníci, který byl také spíš psychologicky laděný. Viděno v rámci Projekt 52 films by Women (21.02.2016)

Tak v prvom rade: Toto nepovažujem za vojnový film. Tých pár scén na úvod sa postupne pretransformuje do drámy, ktorá rozoberá pocity US pešiakov po návrate z Iraku domov do Texasu. Sme svedkami ich ožranpárty po návrate, rodinných a psychických problémov a svedkami toho akí sú "very happy" keď im Uncle Sam "láskavo dovolí" vrátiť sa späť do Iraku. Každý z kámošov sa s tým vysporiada ináč, niekto zdrhá, niekto poslúchne, iný sa pre zmenu zastrelí. Celkovo nemám nič proti, aj keď je to len ďalší člen do rodiny amíckych hrdinských snímkov. (25.09.2008)

Tento snímok potenciál rozhodne má, avšak všetko to stroskotalo na naivných scénach, ktorých je tuna taktiež požehnane. Stop - Loss sice má charakter vážneho filmu, ale veľa veci je tuna nedomyslených a nezmyselných. (čoš uberá na celkovom dojme a konečnom hodnotení...) Netreba podliehať panike, pretože niektoré spoty doslova vybíjaju dych. Snaha o zobrazenie povojnových "ilúzií" a zaradenie vojakov do všednej spoločnosti vyšla. Daná problematika dostatočne znázornená. Jediné, čo tomuto filmu chýba je silnejší a múdrejší príbeh. Hlavna dejová linia je slabšia, ale detaili a okolie je nadmieru vykreslené a preto silné 3*! 6,5/10 (05.07.2008)