Always sančóme no júhi

Asadora. Tedy, samozřejmě to není asadora, ale emocionálně i způsobem vyprávění to tak působí. Příjemné, pocitové, pozitivní, negativní věci jsou přijímány s pokorou. Japonsko 13 let po válce, kdy si lidé více než dnes všímali a starali se jeden o druhého. Nostalgie. Možná to je sluncem prozářené až moc, ale to asadory bývají. Možná to psychicky až moc tlačí na pilu, ale to nevadí. Líbilo se mi a těším se na druhý film. MV https://youtu.be/rtnvcQmOWRQ (15.08.2021)

Schopnost některých japonských tvůrců balancovat na hranici kýče, aniž by do něj upadli, je pro mě nepochopitelná. Přes velmi lidský a všedně poetický obsah, není snímek sladkobolný či uslzený (byť uslzení byli někteří diváci:), stejně tak humor, byť nepříliš originální, je vkusný, funkční a dobře dávkovaný. Pro mne osobně velmi příjemné překvapení. (26.01.2009)

Takashi Yamazaki si bere hodne z poetiky padesatych let do kterych je samotny dej fimu take ostatne zasazen. Jakoby ovsem chtel touto snahou sve dobove rezijni vzory snad az prilis prekonavat prave v jiz zminovanem nostalgicnu. Nadruhou stranu - puvodni predloha je manga a na to konto se da mnohe v tomto filmu posuzovat trosku z jineho uhlu. Moc se tesim na druhy dil. (04.02.2009)

[Eigasai 2009] Západ slunce ve 3. okrsku je milé retro, které bohužel hlavně ke konci moc tlačí na divákovy city. Jinak mu nemám co vytknout. Trikově vytvořené prostředí je nádherné a sympatické postavy jsou navzájem konfrontovány v neméně zajímavých situacích každodenního života. BTW použití slovenštiny jako japonského nářečí v titulcích byl skvělý nápad. (26.01.2009)

Vypadalo to jako pohádka. V 50. letech (rekonstrukce té doby se autorům opravdu povedla; dokonce mi v první chvíli nepřišlo divné, že by ve filmu mohla hrát Secuko Hara:-)) si život v jedné zapadlé uličce Tokia poklidně plyne (často až příliš poklidně), všichni sousedé se mají rádi, přes/protože se občas škádlívají, a zažívají i humorné okamžiky (kupříkladu když se pan Suzuki vtipně rozzuří a po svém řádění zanechá pana Rjónosukeho ležet ve vtipné poloze na ulici). Leckterý motiv z té pohádky už člověk slyšel, ale neurazila by. Celou dobu se však v pozadí skrýval nepřítel, který se rozhodl celé skromné dílo zhatit. Vyčkával na svou příležitost a zaútočil ve chvíli, kdy to všichni nejvíce čekali. Tím padouchem nebyl nikdo jiný než zlý skřítek Dojemnible Závěrock, který začal posluchače drtit svým Citovým válcem +5, jen aby z nich vymáčkl alespoň slzičku. (Buď je to v jeho říši cenná surovina, nebo se spolčil s výrobci popcornu, kteří chtějí ušetřit na soli.) Některým se z toho tlaku pouze udělalo nevolno, zlovolné dílo se však tak jako tak podařilo. Inu, co se dá dělat. Život holt pohádka není a dobrého konce se v něm člověk leckdy nedočká. 4/10 (24.01.2009)