Arn

Pořád si nejsem jist, zda-li jsem viděl osudový romantický příběh na pozadí historických událostí, historický film s výraznou romantickou linií či heroické fantasy inspirované švédskou a blízkovýchodní minulostí. Nepochybná snaha o mimezi (věrné přiblížení, napodobení) historie však zůstává hlavně na rovinách kostýmů, architektury a rekvizit obecně. I určitá znalost dobového práva a opření se o události, jež opravdu proběhly, se dá vytušit. Dokonce i ta na první pohled nedůvěryhodná Saladinova rytířskost ladí s tím, jak jej ve své době vnímali mnozí křesťanští válečníci. Čert vem, že dle Mantise: "Durovou stupnici ve 12. století teda neměli." +++++ Historie neožívá pouze skrzy kusy železa, stavby či hadry, ani historické události nestačí. Historie ožívá až s lidmi, kteří v oné době žijí. Postavy Arna jsou takové, že byste jim neuvěřili žádnou epochu. Sám Arn, třebaže má nejvíc prostoru zůstal plochým odrazem svých možností. Zpovídá se s pláčem z těžkého hříchu, provinění proti přikázání "Nezabiješ!", leč nijaké výčitky nad porušením "Nesesmilníš!" se jej nezmocňují. Takový Arn by asi připadal dnešnímu diváku "nějakej divnej", možná i "blbej". +++++ Arn kromě cti (v dnešním slova smyslu), odvahy, lásky k životu, lásky ke své vyvolené Cecílii trpí nedostatkem vlastností a vnitřního života, což zřejmě odráží neskutečně přehledné uspořádání jeho světa. Jeho víra v Boha omezuje se na nošení příslušných "odznaků" a občasné sepnutí rukou. Jeho láska k Cecílii se ustavuje při pobíhání lesíkem na koníčkách, utvrzuje v romantickém válení na travičce a již neprodělává žádný vývoj, ani z jedné strany v ní není místo pro pochybnosti. Jeho pomoc otci a synu podle zabitého krále, údajně jeho příteli vychází pouze ze cti. Dá se snad z nějaké scény procítit, že by Arn měl rád někoho jiného než Cecílii a svého cisterciáckého učitele? Že by ke komukoliv krom nich měl jakýkoliv vztah, měl na ně nějaký názor? +++++ Ani ta slavná láska, která okupuje značnou část délky Arna, nemá žádný základ. Když se zeptám, proč Arn Cecílii miluje, musím si odpovědět, že pouze pro její krásu a nesmazatelný úsměv. A proč obráceně? Asi pro umění s mečem a ještě s jedním méně ostrým mečem. Co Arnova matka? Ta je tam jen proto, abychom měli důvod pro jeho odeslání do kláštera. Saladin? Nic než respektovaný protivník. +++++ Nebýt Saladina, byla by ostatně dělící čára mezi zlem a dobrem vedena po hranici proti Arnovi a s Arnem. Proti Saladinovi jej ovšem postavili okolnosti a válka, proti ostatním právě jejich špatné vlastnosti. Arnovcům jde o čest a dobro, ostatní dělají vše hlavně pro svůj osobní prospěch. Není to příklad hloupé schematičnosti? Ti zlí narozdíl od Arna navíc oplývají neschopností a dokonce i ošklivostí. Pokud kdy byli schopni představovat nebezpečí, tak jen dík své podlé a zákeřné povaze. +++++ Odjezd Arna do západu slunce v závěru se mi jeví jako přiznání: "My o té vší plochosti, tuposti, klišoidnosti a tak dobře víme, ale jebem na to, lidi to maj rádi." Ale mají rádi i televizní look, okoukané zpomalovačky v bitvách, univerzální sample "kůň řehtá" (tisíckrát jsem jej slyšel v počítačových hrách), nevýrazné herce, náhle mizejícího vypravěče a bitvy v nichž dvacet lidí v oblaku prachu dělá, že jich je několik tisíc? Jak kteří. (29.08.2011) (méně) (více)