Neznámá

Příběh mladé ženy, která si v životě sáhla až na samé dno, snažící se najít alespoň malé světlo naděje, kterým by změnila svůj zničený život. Jenomže všechno to utrpení, kterým si v minulosti prošla, jí přineslo nejen bolest nesoucí si v sobě, ale zároveň pokřivilo její vnímání toho, co je dobré a špatné, takže se na cestě za svým cílem nezastaví ani před tím, někomu ublížit a sama pro sebe si to ospravedlňuje tím, že se musí sama ochránit. Ale at' se snaží sebevíc, stíny její minulosti ji pomalu, ale jistě dohánějí. Toto je už druhý snímek Giuseppe Tornatoreho, který svou závěrečnou pointou změnil mé vnímání celého filmu, takže se k němu (stejně jako v případě Pouhé formality) někdy v budoucnu určitě ještě vrátím a znovu si vychutnám skvělé herectví Ksenije Rappaport a stejně tak Morriconeovu hudbu, tak úžasně umocňující silné scény tohoto výborného kousku. (05.05.2013)

Depresívny thriller s puzzleovitým, nelineárnym príbehom, ktorý sa vám zahryzne do pamäti na dlhú dobu. Možno nie vďaka dokonalosti a súhre všetkých komponentov, určite však nezabudnete na skvostné herecké výkony, mrazivo záhadnú atmosféru gradujúcu každou minútou a dokonalú hudobnú zložku, ktorá túto atmosféru ešte viac prehlbuje. Takže ak chcete vedieť ako to funguje s prostitúciou a nelegálnym obchodom na východ od našich hraníc, tento film bude plnohodnotnejších svedectvom než akýkoľvek dokument. 85%. (06.08.2014)

„Když do tebe někdo strčí, ty upadneš a nevíš, kdo to byl, zmlať prvního, co ti přijde do cesty." Rozervaný život Ireny, mladé ženy z východu, vrcholí v Itálii. Irena se snaží přijít na kloub tajemství, o němž zpočátku nemá divák ani páru. A ta chodí, pátrá, plíží se, krade klíče, hledá a jeden stále trne, kdy ji chytí, kdy za svoji zvědavost zaplatí. A do toho probleskují temné vzpomínky plné násilí a smrti. Irena jde urputně za svým cílem a neváhá překročit jakoukoliv překážku - život jí toho vzal tolik, že už se upíná jen k tomu jednomu. Výborná hudba spolu s kamerou vytvářejí tajemnou a napínavou atmosféru. Hnusný film. (31.01.2020)

Neznámá mě seznámila s neznámým světem a zadřela mi filmovou třísku hodně hluboko. Zajímavým způsobem vyprávěný příběh beze zbytku upoutal mou pozornost. Osamělá žena v cizí zemi hledá práci a přístřeší. Vše nasvědčuje tomu, že se jedná o druhý start. Nicméně chování hlavní postavy je nevyzpytatelné, motivace nejasná a střípky vzpomínek velmi bolestné. V okamžiku, kdy do sebe začne vše zapadat a divák pochopí, oč se jedná, přijde obrovská nálož emocí. (23.04.2015)

Po "Neznámé" jsem utvrzenější v poznatku, že Giuseppe Tornatore točí opravdové filmy pro opravdová kina, taková, kde není cítit popcorn, ale kůže sedaček, a při příchodu si automaticky odložíte kabát do šatny, abyste si po projekci vystáli frontu na jeho vrácení, rozvážně vyšli do deštivé noci a nevzali si taxi, protože cestou domů potřebujete svůj zážitek vstřebat... Nelze si nevšimnout ani jeho slabosti pro momenty překvapení, s kterými rád pracuje, nepodcenění vlivu atmosférické hudby s epickým nádechem i velké snahy o rozmáchlost děje, která však u mě vyvolává podezření na nezvládnutí látky, jako by chtěl pozřít hodně velké sousto, které sice nakonec udolá, ale dá hodně námahy ho pokousat (a divák musí chtě nechtě přežvykovat s ním)... ano, právě jsem svou úvahou dospěla k příměru, jakým na mě jeho filmy působí - jsou... namáhavé. Přesto, že jsem se tentokrát nadřela o dost víc, než u nejnovější "Nejvyšší nabídky", úsilí bylo vyváženo upřímností tématu, promyšlenějším zakomponováním překvapivých zvratů i zjištěním, že každý Tornatoreho film je jiný a všechny jsou (zatím) velmi dobré, neříkají si o další zhlédnutí, z hlavy je však nedostanete. (21.08.2013)