Neznámá

Jak skoncovat s minulostí, která se přetavila v budoucnost a ještě s vámi nezúčtovala? A je to vůbec možné? Drama zbytečně zaplněno protiklady, chvílemi brutální, najednou melodramatické, ale vůbec ne prvoplánově, navíc poselství a závažnou problematiku filmu to nesnižuje. Komisař Cattani s podobou, v jaké by ho žádná dospělá žena poznat nechtěla, skvělá Xenia Rappoport, jejíž tvář ustojí i podpírá většinu filmu, a tragický příběh, který umocněný hudbou Ennia Morriconeho, by slabší povaze zlomil srdce. 90% (14.01.2009)

Scénář: Giuseppe Tornatore .. O dvou starších filmech Giuseppe Tornatore (Nuovo cinema Paradiso & Una Pura formalitè) koluje tolik pochvalných legend a já ne a ne se s nimi potkat. Tak to beru alespoň z druhé strany a po výborném hudebním retru La Leggenda del pianista sull'oceano se mi dostala do rukou právě La Sconosciuta. ___ Ženám po celém světě se nedějí jen dobré věci - a je potřeba na ně stále upozorňovat. Zvláště, když se prosté téma podá takhle otevřeně. Silný herecký part pro Kseniya Rappoport, opět poutavě stavěný scénář a v neposlední řadě silná výpovědní hodnota, která je kočírována rukou znamenitého filmaře. Vedle režie je pak velevýrazným prvkem taktéž hudba, ta kterou stojí Tornatoreho dvorní skladatel, mistr nad mistry, Ennio Morricone. (19.01.2009)

Neznámá mě seznámila s neznámým světem a zadřela mi filmovou třísku hodně hluboko. Zajímavým způsobem vyprávěný příběh beze zbytku upoutal mou pozornost. Osamělá žena v cizí zemi hledá práci a přístřeší. Vše nasvědčuje tomu, že se jedná o druhý start. Nicméně chování hlavní postavy je nevyzpytatelné, motivace nejasná a střípky vzpomínek velmi bolestné. V okamžiku, kdy do sebe začne vše zapadat a divák pochopí, oč se jedná, přijde obrovská nálož emocí. (23.04.2015)

Do filmu se mi promítlo několik mně známých snímků: začínají pronájmem bytu, nebo hotelového pokoje. Není-li to ledajaký příchozí a má-li skrytý cíl, chová se podezřele a jeho jednání nemá vysvětlení. Tyhle slibné začátky mám nejraději. Ani kontrastující záblesky minulosti mi nevadily. Nicméně ve druhé polovině do sebe chce film vstřebat úplně vše, to nejlepší i to nejhorší, minulost, současnost i budoucnost, vše se začně zbrkle rozplétat a zaplétat zároveň a celá atmosféra je pryč. Nakonec lze vše shrnout do tří vět, jako by film ani nebyl, jakoby ani nemusel být. Záchrana v podobě happyendu je uzemňující ... ale přesto, čtyři ... dojala mne totiž na míru šitá Morriconeho hudba a je jedině škoda, že se film dějově i žánrově rozpadl ... (15.03.2013)

Po "Neznámé" jsem utvrzenější v poznatku, že Giuseppe Tornatore točí opravdové filmy pro opravdová kina, taková, kde není cítit popcorn, ale kůže sedaček, a při příchodu si automaticky odložíte kabát do šatny, abyste si po projekci vystáli frontu na jeho vrácení, rozvážně vyšli do deštivé noci a nevzali si taxi, protože cestou domů potřebujete svůj zážitek vstřebat... Nelze si nevšimnout ani jeho slabosti pro momenty překvapení, s kterými rád pracuje, nepodcenění vlivu atmosférické hudby s epickým nádechem i velké snahy o rozmáchlost děje, která však u mě vyvolává podezření na nezvládnutí látky, jako by chtěl pozřít hodně velké sousto, které sice nakonec udolá, ale dá hodně námahy ho pokousat (a divák musí chtě nechtě přežvykovat s ním)... ano, právě jsem svou úvahou dospěla k příměru, jakým na mě jeho filmy působí - jsou... namáhavé. Přesto, že jsem se tentokrát nadřela o dost víc, než u nejnovější "Nejvyšší nabídky", úsilí bylo vyváženo upřímností tématu, promyšlenějším zakomponováním překvapivých zvratů i zjištěním, že každý Tornatoreho film je jiný a všechny jsou (zatím) velmi dobré, neříkají si o další zhlédnutí, z hlavy je však nedostanete. (21.08.2013)