13: hra smrti

Jak už tak u mě bývá zvykem, dívám se i na tento film "dialekticky", filozof nechť se volbou slova neurazí. Teze - 13 je poměrně zručně natočený Saw-like thriller, který díky svému nápadu s hrou o 13 úkolech, může 13x diváka překvapit, 13x vystupňovat šílenství, 13x ho nechat zhluboka vydechnout a zase se nadechnout a držet. Má sice pár nejasných, až podezřelých mezer (jak je hra snímána? Jak Tong odhalila hru? Jak o ní vědí registrovaní diváci a nic neví policie?), leč dík spádu a všeobecnému zmaru v patách hlavního hrdiny Fuchita, koho by zajímaly. Antiteze - 13 - Rychločrtaná kritika dnešní společnosti, ve které vidina peněz zbavuje člověka důstojnosti, svědomí i svobody - penězi se kupuje nejen svoboda, ale i láska a štěstí, poměřuje se jimi úspěch - co nás brzdí v jejich získávání i užívaní, toho se zbavujeme - Fuchit začal to zabitou mouchou, a každým dalším úkolem odhodil kus lidství... SPOILER 1 - Čteno v tomto smyslu, má i závěrečné prohlášení organizátora celé hry: "Všichni činí vlastní rozhodnutí," "Bez obav, zákon jsme si koupili," a: "Já ho nezabil, to my všichni (společnost)," své logické místo a není na první pohled machrovským trapným tlacháním. KONEC SPOILERU 1. Ano, hádám, že dle tvůrců je společnost nastavena tak, aby jedinec v ní byl nucen jednat tvrdě, bez skrupulí a nemorálně. SPOILER 2 - Nakonec se stává tím, čím nikdy nechtěl být, čím z celé duše pohrdal, co nenáviděl (flashback "dětství a zlý otec"). Jen ti nahoře mají dost moci, aby si nikdy nemuseli špinit ruce přímo (vypulírovaný organizátor, který dle svých slov "nikoho k ničemu nenutí"). KONEC SPOILERU 2. Synteze - V podobě 13: Hry smrti přišel na plátna a obrazovky sympaticky napínavý thriller, který do sebe pojal i kritiku společnosti. V jejích myšlenkových "hlubinách" utopení nehrozí, ovšem v porovnání třeba se Saw lze zdejší sdělení považovat za o dost inteligentnější a v rámci žánru až (lehounce) zavánějící intelektuálstvím. Slabé ****. (03.08.2009)

Snímok sa snaží ukázať, že človek je proste nemorálny, ak ide o materiálne vlastníctvo ( a zrejme aj čo sa týka nemateriálneho ). Hra, kde sa ukážu možnosti človeka, jeho slabiny ale aj jeho temné stránky. Príde mi, že v tejto dobe žijeme podobný život, naša existencia záleží na veciach, ktoré možno chceme, ale nepotrebujeme. Alebo skôr robiť musíme. V tomto filme zvoní telefón a dá tej ktorej osobe na výber. V dnešnej dobe, ale ,,tí na druhej strane,, na výber nikomu nedávajú. Záleží iba na nás. (13.11.2020)

Tak tohle je fakt pecka!! Film, kde uředníček po zazvonění mobilu a krátkém rozhovoru běhá po městě a plní čím dál šílenější úkoly. Celkem jich má být 13 a po posledním má vyhrát nehoráznou sumu peněz. Navíc je v značné životní krizi, takže motivace ke "hře" nakonec je. Film nestaví ani tak na efektech, bizardnosti, brutalitě a násilí, jako to činí série SAW, ani neobrací vše naruby, jako pár podobných dílek. Obrovská síla a originalita filmu je v tom, co se z obyčejného člověka během jednoho dne a noci může stát jen z prostého důvodu, že mu za každý splněný úkol přibývají na kontě peníze. Vše neuvěřitelně dokonale propleteno s psychologií hlavní postavy, vzpomínkami na dětství a život, podobné siotuace, které již možná prožil ... úžasná filosofie o každém z nás, jaké jsou naše limity, jestli vůbec máme nějaké limity, pokud jsme řádně motivováni "odměnou", či trestem ... kam až dokážeme zajít, před čím se dokážeme zastavit, před čím se v životě schováváme, co si přibarvujeme a co si pamatujeme zcela zkresleně, aby nás to po zbytek života tolik nebolelo, atd. Navíc film je plný černého humoru, který do něj neuvěřitelně sedí. Dokonale ztvárněný celek, který nepotřebuje vysvětlovat "jak to všechno funguje", ale který podává velice bolestivě otázku: "Jak fungujeme my lidé??!!" ... Absolutní špička!!! (22.04.2009)

Začína to ako nejaký recept Ládi Hrušky (televízneho kuchára, servírujúceho pod maskou lacných receptov nepožívateľné gebuziny): "Muchu musíte najprv zabiť tým čo máte po ruke. Potom ju premačkajte medzi prstami a vložte do úst! " Zvyšok pokračuje k príkazovým absurdnostiam miestami pripomínajúcimi scény ikonických filmov kinematografie, akými sú Dracula (Dr. Renfield na základe pokynov od Pána jedol muchy), Pink Flamingos (Divine si v závere dobrovoľne pochutil na psom hovne) a iné. Koniec je v znamení života ako hry, ktorú nám niekto neznámy diktuje zhora (nikdy sa nik nedozvie ako a kto). Nepríjemné je zistenie, že naše privátne konania sú viacmenej verejné. Znepokojivé bolo aj, že v mene nafúknutej peňažnej bubliny je človek schopný urobiť úplne hocičo. Pretože vidina typu Zlaté Teľa mení myslenie aj spôsoby. Vzorný úradník sa tak môže v pomerne rýchlej dobe zmeniť na násilníka, ktorému nerobí problém odfakliť hlavu psovi ani človekovi. No fajn. Takže za chudáka psa idú dve hodnotiace hviezdy nekompromisne dole. (18.11.2014)

Veru tak. Thajský protiúder na, pre mňa osobne o dosť zaujímavejšiu, Finchrovu Hru, tentoraz však v o dosť drsnejšom kabáte. Kvitujem však tempo filmu, ústredného herca a viaceré zaujímavé, občas dosť prekvapivé prvky, ktoré držia diváka v neustálom napätí. Okrem pozitív by sa určite dali odhaliť aj príbehové (nelogické) diery, ale akosi nemám záujem sa nad tým hlbšie zamýšľať. 80% (14.04.2008)