Reklama

Reklama

VOD (1)

Realita a vysněný svět se střetávají v myšlení narušeného muže v komorním dánském dramatu Kennetha Kainze, oceněném cenou Robert a cenou režisérů z festivalu Fantasporto. Oním mužem je zde Kriss Henriksen, vlastně ještě mladík, který trpí Asbergerovým syndromem, nevzdáleně podobným známějšímu autismu, a který většinu svého života strávil v psychiatrických ústavech. Rozhodně ho tedy bylo víc než času, který prožil po boku své matky, jež ho nenávidí jako hlavní důvod, proč je stále sama. To ale Krisse tolik netrápí. Jeho hlavním zájmem je totiž film Čisté srdce, melodrama ze 40. let, jež má na videokazetě a které viděl snad už tisíckrát, a to přes fakt, že kvůli vadě na konci pásky nikdy nezjistil, jak vlastně celý příběh dopadne. A protože ho hlavní hrdinka tohoto černobílého snímku, půvabná Linda, skutečně uhranula, rozhode se mentálně retardovaný Kriss, že ji společně se svým kamarádem z léčebny musí zachránit. Utečou proto z uzavřeného oddělení léčebny a vydají se vstříc světu, který byl pro ně až doposud zakázanou zahradou. Za zdí však na oba muže čekají nástrahy, které si nikdy ani nedokázali představit. V hlavní úloze neveselého nahlédnutí do zmatené mysli postiženého člověka exceluje dánský herec Anders Matthesen. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (21)

jedna_vrana 

všechny recenze uživatele

Sestra: „Kriss, jestli se budeš chovat tahle, nikdy se odsud nedostaneš, víš to?“ Kriss: „Doufám, že ne.“ Sestra: „Doufáš, že ne? Jak to myslíš?“ Kriss: „Tady mám Lindu a Willyho, všechno.“ Ak by sme sa dokázali vcítiť do prežívania ľudí postihnutých Asbergerovým syndrómom, asi by nám Krissovo konanie nebolo vôbec divné. Ak ho neprijala vlastná matka, o to horšie je pre neho žiť v reálnom svete. A tak si svet skladá do mozaiky podľa svojho obľúbeného filmu „Čisté srdcia“. Funguje ako šablóna na všetko, čo sa mu deje. A jediná žena, ktorá pre neho niečo znamená, je filmová Linda. ()

JANARYBA 

všechny recenze uživatele

Skvělý film, jehož název v překladu znamená ČISTÁ SRDCE je názvem imaginárního starého filmu, který náš hlavní hrdina ("momentálně" hodně zaostalý) spolu se svým kamarádem , který je na tom obdobně, sledují prakticky pořád dokola, alespoň vždy, když je někdo nedonutí dělat něco jiného. Nikdy nevidí konec filmu a pouze se domnívají, že ví jak film skončí. Jejich duševní obzor je skutečně hodně omezený a tak většinu mouder i životních zkušeností čerpají z onoho filmu. Utečou z uzavřeného oddělení psychiatrie a vydají se hledat herečku, která je každý den tak okouzlovala. Během své cesty rozřazují okolní lidi na ty dobré a na ty zlé, pár těch, co se jim postaví do cesty, bez zaváhání připraví o život. Fascinující nahlédnutí do duše chorého člověka s minimální inteligencí, kterému ať udělá nevědomě i tu největší špatnost, stejně musíme fandit. ()

Reklama

Aky 

všechny recenze uživatele

Velmi věrohodně podávaný příběh o psychicky chorém klukovi. Imponující je, jak autoři dokázali nevynechat nic z brutality, která osud hlavního hrdiny nemilosrdně a nevyhnutelně provází, a přitom všechno udržet v rovině milého vyprávění. Celý film má zvláštní atmosféru a je, aspoň pro mne, velmi zapamatovatelný. ()

hygienik 

všechny recenze uživatele

Tak toto mi nesadlo. Duševne chorý chlapík, ktorý žije len podľa filmu. Ak sa mu niekto nepáči - je naňho napr. nevrlý - vytiahne na neho pištoľ, ktorá je v jeho očiach predmetom dennej potreby, ako napríklad vidlička. A že tých "zlých" ľudí stretne kopu. A keď sa film dostane do situácie, z ktorej sa nedá scenáristicky jednoducho vykorčuľovať, nevadí - dáme tam strih a hlavný hrdina je už niekde inde so zdravou kožou. Alebo bude hlavný hrdina hovoriť plynule anglicky, hoci doteraz vedel len to, ako sa vlastne sám volá. Keď už pozerať film o duševne chorých, tak o takých, čo nechodia ozbrojení a cez ktorých si uvedomíte, aký je svet vlastne krásny. Napríklad http://www.csfd.cz/film/32273-osmy-den-huitieme-jour-le/ ()

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Čekal jsem sentimentální drama, dočkal jsem se drsného a autentického příběhu v nejlepší dánské tradici, jemuž se poměrně dobře daří propojovat současnost (snímanou takřka v dogmatickém stylu) s věrnou rekonstrukcí pamětnického filmu (na níž mají stěžejní podíl čeští tvůrci z Barrandova) a dosáhnout tak velmi dobře zvládnuté emocionální tečky, při níž se člověk těžko ubrání dojetí. ()

Galerie (11)

Zajímavosti (1)

Reklama

Reklama