Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?

Vzhledem k tomu, že jde o příběh pro děti, měl by člověk asi sedět v dětském publiku a sledovat reakce. Kupodivu se žádné dítě nezvedlo a neodešlo a i když se v některých pasážích trochu nudilo, Bárta je dokázal znovu vrátit do děje. A děj není pro dospělého kdovíjak přitažlivý, takže ho může více méně pominout docela. Jeho absenci vynahrazuje špičková animace s velkým dílem klasické Bártovy invence, která mě nepřestává fascinovat a která dokazuje, že masovému hrobu vynikajících tvůrců Krátkého filmu pár jedinců, pochroumaných a unavených přeci jen uniklo. Čtyřleté děti byly nadšené, bály se, smály a tleskaly. Příběh byl vytvořen pro ně a ony ho ocenily. Já se kochala atmosférou a animačními bonbónky, jen jediná věc mi skutečně skřípala a vadila, totiž to, že postavičky vůbec mluvily. Možná zarámování charismatickým hlasem vypravěče mohlo zvednout celou pohádku výš a přitáhnout i dospělého diváka. Nicméně, kritizovat snadné, v České repubice vytvářet animovaný film velmi nesnadné a já nemám to srdce odsoudit tak obrovskou brilanci, která sice předstihla děj o několik koňských délek, ale zafungovala, jak měla, pro věkovou skupinu, která ji přijala. 6.5/10 (30.05.2009)

Upřímně se musím vyznat, že mě animovaný film „Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?“ velmi příjemně překvapil. Svým způsobem jde o zjevení, které se vymyká současné spotřební struktuře. Ojedinělá tvůrčí vynalézavost Jiřího Barty je okouzlující a osvěžující. Voní naději, umělecká schopnost a kreativní postupy dávají zapomenout na moderní stereotyp úporných a efektně prázdných snah komerčního úspěchu a pochlebování. Jako dítě jsem podobné půdní prostory miloval a nejedno exotické dobrodružství jsem v zašlé slávě věcí různorodé podoby prožil v dychtivě rozjásané bezprostřednosti. I skladba artefaktů měla stejné barvy a tváře. Vynalézavá hravost a souznění neslučitelnosti je Bartovou předností. Kouzlí a oživuje dávno pohřbený a zapomenutý svět fantazie, skromnosti a úcty. Žánr pohádky je pouze formalitou, neboť svým přístupem s lehkostí a šarmem překračuje vytyčené hranice a představám dává nové a nezapomenutelné rozměry. Žijící jsou okrajovým předmětem: rozhodná babička (Ludmila Ungrichtová s hlasem Věry Kubánkové) a její zvědavá a poslušná vnučka (Andrea Žádníková s hlasem Johany Krtičkové). Strana zla, nenasytný monarcha Hlava (Jiří Lábus) a jeho přisluhovač kocour Baron (hlas Petra Nárožného), se pohybuje na pomezí skutečného světa a fantazie. Pohádkový příběh vrhá křehké dobro v podobě panenky Pomněnky (hlas Lucie Pernetové) do rozhodujícího střetu dobra se zlem. Zaujme trojlístek hrdinů, nejbližších přátel hadrové panny: pohodlný plyšový medvěd Mucha (hlas Borise Hybnera), staromilsky bojující loutka Krasoň (hlas Vladimíra Javorského) a vitální plastelínový neposeda Šubrt (hlas Ivana Trojana). Pozornost vzbudí také myška vynálezkyně Sklodowská (hlas Barbory Hrzánové) a Hlavův patolízal a inženýr nových možností dr. Skarab (hlas Miroslava Táborského). S důmyslnou hravostí se dbá na detail, pohyb se v jemných křivkách přizpůsobuje daným situacím, a já okouzlen hledím na záplavu možného nebezpečí. Otázkou je, zda si takovou pohádku vychutnají i moderní děti. Já jsem Bartovým postupem omámen a velebím jméno jeho uměleckého ducha. I bez efektivní prázdnoty standardizovaných spotřebních produktů lze vyčarovat snový svět. Uchvátil mě svou formou fantazie i tvůrčím přístupem. Bravo, nevšední poeto a kouzelníku Barto! (18.02.2018)

Plný počet bodů, tentokrát zkrátka není co řešit! Tahla fantastická věc by vrátila do dětských let i devadesátiletého staříka. No vážně. Skvěle vybrané hlasy pro všechny postavy, výborný Jiří Lábus, perfektní Pavlíčkova hudba (Já CHCI soundtrack) a hlavně - animovaný svět plný detailů, který doopravdy žije! Ale co to nízké hodnocení tady? Nechápu. (15.05.2010)

Děti nepochopí metaforičnost filmu - dlouholetá tradice proti nevkusu normalizačních osmdesátých či závěr s hodinkami reflektující pomíjivost všeho hmotného. Dospělý může mít námitky proti nepropracovanosti fikčního světa hraček na půdě (smysl toho jejich pohybu - kam ráno všichni jezdí?; úloha živé kočky ve světě hraček - ta se vytratí do ztracena etc. etc.). Na půdě je hodinové cvičení na téma "půda a hračky", je v něm mnoho výborných nápadů (obyvatelé světa zla), jenže na to, aby se stalo filmem, mu chybí spád a gradace. Loutkaři ho ocení - ale kdo ještě? (21.03.2010)

Nápad rozpohybovat staré hračky a jiné předměty na půdě je vynikající. Často jsem se bavil jen tím, že "tenhle vysavač měl děda taky", "jo a merkur, to byla věc!":) Vše se ani nedá na jedno zhlédnutí zachytit. Animace se mi moc líbíla. Ale příběh mne moc nevzal a postavy taky ne. Zajímal by mne názor asi šestileté holky, která seděla v kině kousek ode mne se svým tátou. Možná, že ona by jednotlivé složky filmu hodnotila přesně opačně:) (13.03.2009)