Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?

Neviem, či sa to deťom páčilo, ale mne ta vizáž figúrok prišla nesympatická. Stop-motion technika nie je vôbec zlá, ale ani ničím nová či jedinečná. A príbeh je trochu kopírkou Toy Story...o záchrane hračiek vo svete hračiek, ani ten koniec sa nevydaril. Celkovo to na mňa pôsobilo, ako keby to bolo bohužiaľ urobené o 30 rokov skôr. Hodnotenie: 45% (30.08.2013)

Byl jsem na tom v kině. Líbilo se mi na tom úplně všechno. Děj, dabigng,hudba, postavičky. Dobré bylo že si každý den ráno házeli kostkou kdo bude mít ten den narozeniny! Jíří Lábus zde hrál zápornou postavu ze které šel i trochu strach. Režisér geniálně vystihl atmosféru.Moc pěkné postavičky. PS- Za to že sem na tom byl sem dostal pexeso !!! :D (26.06.2011)

Animace a zpracovani je nadherne a velmi originalni ( za ni ctvrta hvezdicka ), kdyz ne ve svete, tak u nas urcite. Dejova linie neni nijak komplikovana, spousta napadu kolem a zkoumani ledabyle pohozenych veci vsak muze hezky odvadet od scenare. Jen presne nevim, pro koho je toto dilko urceno. Me uspokojilo. (21.02.2011)

Upřímně se musím vyznat, že mě animovaný film „Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?“ velmi příjemně překvapil. Svým způsobem jde o zjevení, které se vymyká současné spotřební struktuře. Ojedinělá tvůrčí vynalézavost Jiřího Barty je okouzlující a osvěžující. Voní naději, umělecká schopnost a kreativní postupy dávají zapomenout na moderní stereotyp úporných a efektně prázdných snah komerčního úspěchu a pochlebování. Jako dítě jsem podobné půdní prostory miloval a nejedno exotické dobrodružství jsem v zašlé slávě věcí různorodé podoby prožil v dychtivě rozjásané bezprostřednosti. I skladba artefaktů měla stejné barvy a tváře. Vynalézavá hravost a souznění neslučitelnosti je Bartovou předností. Kouzlí a oživuje dávno pohřbený a zapomenutý svět fantazie, skromnosti a úcty. Žánr pohádky je pouze formalitou, neboť svým přístupem s lehkostí a šarmem překračuje vytyčené hranice a představám dává nové a nezapomenutelné rozměry. Žijící jsou okrajovým předmětem: rozhodná babička (Ludmila Ungrichtová s hlasem Věry Kubánkové) a její zvědavá a poslušná vnučka (Andrea Žádníková s hlasem Johany Krtičkové). Strana zla, nenasytný monarcha Hlava (Jiří Lábus) a jeho přisluhovač kocour Baron (hlas Petra Nárožného), se pohybuje na pomezí skutečného světa a fantazie. Pohádkový příběh vrhá křehké dobro v podobě panenky Pomněnky (hlas Lucie Pernetové) do rozhodujícího střetu dobra se zlem. Zaujme trojlístek hrdinů, nejbližších přátel hadrové panny: pohodlný plyšový medvěd Mucha (hlas Borise Hybnera), staromilsky bojující loutka Krasoň (hlas Vladimíra Javorského) a vitální plastelínový neposeda Šubrt (hlas Ivana Trojana). Pozornost vzbudí také myška vynálezkyně Sklodowská (hlas Barbory Hrzánové) a Hlavův patolízal a inženýr nových možností dr. Skarab (hlas Miroslava Táborského). S důmyslnou hravostí se dbá na detail, pohyb se v jemných křivkách přizpůsobuje daným situacím, a já okouzlen hledím na záplavu možného nebezpečí. Otázkou je, zda si takovou pohádku vychutnají i moderní děti. Já jsem Bartovým postupem omámen a velebím jméno jeho uměleckého ducha. I bez efektivní prázdnoty standardizovaných spotřebních produktů lze vyčarovat snový svět. Uchvátil mě svou formou fantazie i tvůrčím přístupem. Bravo, nevšední poeto a kouzelníku Barto! (18.02.2018)

Toto dílo mocně nasává z kořenů Česko-slovenské, potažmo České historie animátorství. No a o vlivu Jana Švankmajera nemůže být pochyb, obvzláště při "vodních" scénách. Bohužel příběh se mi zdál načrtnutý až moc jednoduchým způsobem, pravděpodobně kvůli menším dětem. Po 15-ti minutách je jasné jak vše dopadne a můžete se oddávat jen a pouze poetice staré půdy a starých hraček, což není zase tak špatné. Chvílemi jsem byl nadšen, chvílemi jsem byl nadšen méně. Celé dílo však mírně povyšuje velmi vkusná a hezká hudební složka. Film je za tři hvězdy tak akorát. Ale protože celé naladění toho večera jsem měl tak trochu poetické a navíc mě do kina doprovodila nádherná a hodnotná osoba, je to za čtyři. (08.03.2009)