Náklad 200

Alexej Balabanov na končící éru Sovětského svazu nevzpomíná s nostalgií. V jeho podání se jedná o zvolna se drolící zemi, v níž míru ekonomické devastace ještě převyšuje míra devastace morální. Dlouhá léta tuhého režimu, hluboká deziluze a protahovaná, zjevně bezvýchodná válka v Afgánistánu přetváří obyvatelstvo v jedince zbavené svědomí. Gruz 200 není snadný na sledování. Je perfektně natočený, skvěle zahraný a občas až nepříjemně vtahující. Některé pasáže mají blíž k Saló aneb 120 dnů sodomy, než ke standardnímu thrilleru. (04.12.2020)

Nevím jak přesně popsat pocity z tohoto filmu. Možná nejpřesnější slovo je - překvapení. Děj je ze začátku velmi obyčejný a nezadá si s jinými dobovými filmy ale poté co se vydají koupit alkohol to teprve začne. Pomalu ale nenápadně se film začne potápět do větších a větších absurdit a kdyby film nebyl podle skutečné události, nevěřil bych, že se něco podobného může stát. Jinak je celý film jedna velká deprese. Nejvíce na mě obrazově působily záběry při průjezdu průmyslovou oblastí kde se střídala šeď ještě s větší šedí - to vše podbarvené optimistickou dobovou hudbou působí velmi kontrastně. A vlastně to ani moc o tom nákladu 200 nebylo. A zajímavý byl také závěr, který po domyšlení byl vlastně i celkem šťastný. (07.07.2008)

Excelentní snímek zachycující léta stagnace v SSSR. Lidé už mají ledničky, auta, mladí chodí na diskotéky a docela pěkně oblečení. Na druhou stranu všudypřítomný alkoholismus a beznaděj, z níž nevyléčí vědeckomarxistické kecy ani bůh. Za vším stojí všemocná policie, která se neštítí ničeho. Dodejme válku v Afghánistánu a možnost prožít noc s již pěkně hnijícím hrdinou a nezbyde než konstatovat, že s něčím se holt lidé musí smířit. Na druhou stranu sovětský pop prožíval zlatá léta, v soundtracku si ho užijeme až až. (15.05.2014)

"Vy chcete Boha nahradit Leninem??" Původně bylo mým úmyslem vidět film Bratr (1997), nebylo mi dáno. Tak jsem víceméně vzala od Alexeje Balabanova co bylo. Ani nevím, jestli jsem udělala dobře, ani nevím, co si o tom filmu myslet. Určitě to ale není tak, že na něj během 24 hodin zapomenete.Snímek nese odér špíny (hnus jako následná reakce); špíny tak zažrané, až je těžké to popsat. Nesnáším slovíčko "kdyby", ale teď ho použiju - kdyby byl scénář vymyšlený napíšu, že scénárista trpí duševní poruchou. Žel, příběh vymyšlený není (události z roku 1984). Zároveň je to natočeno s odstupem a chladem, bez jakékoliv empatie (njn. ale ke komu vlastně? jediná jakž-takž osobnostně sympatická mi byla postava Antoniny), až jsem nabyla dojmu, že se jednalo o běžné záležitosti v "životě sovětského člověka (?)". Nervy drásající "výlet" periferií, prošpikován navíc sovětskou populární hudbou středního proudu, což v konečném důsledku působí dojmem výsměchu systému. P.S.: velice silný záběr ► čekající suita důstojníků s medailemi za chrabrost in memoriam, letadlo odkud vynáší rakve s padlými z Afghánistánu, aby jeho břicho vzápětí naplnili novými pěšáky, jenž tam ženou jako ovce. (14.06.2024)

„Čím dřív nás Bůh vezme k sobě, tím míň hříchu napácháme.“ Tak tady asi našel Refn jednu z inspirací pro Only God Forgives.. Absurditou překypující střípek z nekonečné agónie zřízení i společnosti. V zemi bídy, zmaru, chlastu a velkolepých literárních děl o bídě, zmaru a chlastu. V zemi, kde by zítra znamenalo včera, kdyby dnes nebylo loni. Zaujala scéna, kdy Il-76 vykládal dvoustovkový náklad a zároveň do jeho ocasního chřtánu vbíhali vojáci. Předpokládám s ostříhanými Vlasy.. (03.06.2022)