Náklad 200

Ačkoli mám k ruské mentalitě blízko, nacházím se po shlédnutí tohoto snímku v lehce schizofrenním stavu. Gruz 200 mi tu ležel více jak půl roku, než jsem se k němu konečně s plnou parádou odhodlal. Bohužel navzdory očekávání jsem byl ze začátku dosti zklamán. Postupem času jsem ale zjistil, že se nejedná pouze o samoúčelnou fresku zobrazující dobové Rusko osmdesátých let bez hlavy a paty. Gruz 200 je sice studený a odměřený jako ukrajinská přistěhovalkyně, ale tak jako ona i tento film skrývá jistý půvab, ve své syrovosti, emoční prázdnotě, ale v jistém smyslu i lidskosti. Možná se mýlím, když tvrdím, že většině západní společnosti nemusí přes svoji mentalitu nic říct, ale je třeba zajít pod povrch, pod tu chladnou slupku, za kterou se maskuje - tam se skrývají citlivé lidské příběhy. (29.01.2009)

,,VÍŠ, CO SE TEĎ DĚJE V AFGANISTANU? JEN DO NAŠEHO PRDELÁKOVA, UŽ PŘIVEZLI 26 RAKVÍ. DVACET ŠEST! ŘÍKÁ SE TOMU "NÁKLAD 200". A PODÍVEJ SE, CO SE DĚJE PO CELÉ ZEMI!“… /// Frajerskej film z totalních časů ruskýho venkova, kterej se těm americkejm zapadákovům snaží vyrovnat hrůznejma postavama, policajtem magorem (takovej ruskej Tonda) a samozřejmě umem vymyšlenejch zhovadilostí. Jenže zatímco vo tý Americe si můžem myslet cokoliv, tady je absurdita podpořená skutečností, kterou navíc obklopuje šedivost světa, zahalenýho do komunistickýho závoje. Taková zajímavá kokotina z Ruska roku 1984. Moc hezkej příběh. Fakt! Takovej lidskej… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Když dojde Ezra, necháváme se bavit ruskejma policajtama. 3.) Thx za titule ,,fureg“ a ,,irval“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (18.04.2014)

Mám rád súčasnú ruskú kinematografiu, jej rozdielnosť a svojskú originalitu. Gruz 200 bol prvý film od Balabanova, ktorý som mal možnosť zhliadnuť a o deji som vopred nič nevedel. Absurdná snímka o absurdnej dobe začína pomerne nezaujímavo, no s blížiacim sa záverom sa stále viac zintenzívňuje príval scén, ktoré testujú divákovu únosnosť. Balabanov diváka nešetrí, zobrazuje strohú, šedivú ruskú realitu, bezcitné postavy a nezmyselné činy. Snímka, ktorá vás najviac pohltí ak o dianí vo filme budete vedieť čo najmenej, no taktiež snímka, ktorú mnohí zavrhnú so zhnusením v tvári. Najdesivejší je fakt, že vznikla podľa skutočných udalostí. (16.01.2009)

Gruz 200 určitě není tím filmem, na který byste se chtěli dívat se svou drahou polovičkou, v jeho průběhu byste buď dostali nálepku "freak" nebo vzbudili podezření, že jste jako náš hlavní představitel kapitán Zhurov perverzní zvrhlík s morálkou kdesi pod bodem mrazu. Drsný, agresivní, kontroverzní, ale také velmi dobře natočený a zahraný snímek líčící události domova jedné vesnické "rodinky" kolem roku 1984, tedy v posledních několika letech, tehdy ještě velmoci CCCP, která okupovala Afghánistán. Film se s ničím nepáře a syrově zobrazuje temnou stránku člověka, nepřímo ovlivněnou válkou, spojenou s únosem a následnými orgiemi, které občas pojí i temný humor. Jediné odlehčení tak zůstává na bedrech několika vložených scén s ruskou disko hudbou, které vás na malý okamžik přenesou skoro až do jiného světa a proberou vás z tvrdé reality, která je zde bez servítek předhazována. Děj postupně graduje a záběry ke konci filmu jsou až morbidního charakteru. Tento snímek působí celkem silným dojmem a podobně jako v případě Requiem for a dream po něm nebudete mít tu nejlepší náladu, přesto lze jen doporučit. (8/10) (29.06.2008)

Každá moje cesta do Ruska byla výletem do fantastického světa, tolik odlišného, a přesto pokládám studium Ruska za vynikající zrcadlo našich vlastních neřestí. Všechno co je u nás polovičaté a nezřetelné, to můžeme v ruských reáliích studovat v jasných konturách, bez matoucích kompromisů. --- Tak jsem například zrovna před chvílí dopsal komentář k filmu And Justice For All. Píši tam o významu svobodné obhajoby v trestním procesu pro svobodu a spravedlnost ve společnosti. A ejhle, máme tady ruský film, který překrásně ilustruje, jak funguje spravedlnost tam, kde trestní orgány nemusejí čelit reálné opozici. Gorbačov něco plkal na obrazovce, ale ruská realita v guberniích zůstávala nedotčená. Významné je si připomenout, že od těch časů uplynulo pouhých třicet let, a že Rusové od té doby neprošli žádnou obrodou, žádnou sebereflexí aspoň malinko srovnatelnou s Němci po pádu nacismu. Na kdejakém náměstí pořád stojí Leninovy sochy a ulice se běžně jmenují po komunistických masových vrazích. Minulost, kterou v tomto filmu vidíme, nebyla jasně odmítnuta jako špatná. --- Příběh psychopata v policejní uniformě mě na filmu zajímal celkem ze všeho nejmíň. Je to extrém, a Balabanov je zřejmě obsesivně přitahován takovými tématy. Za naprosto dokonalé a vzrušující ovšem pokládám všechny zobrazené detaily, vedlejší postavy a mikropříběhy. Tohle "průměrné Rusko" je ohromně přesné a výstižné. --- "Tento film zachytáva morálny a etický úpadok sovietskeho národa nepriamo postihnutého vojnou." Tento výrok z "obsahu" je mylný. Degenerace neměla příčinu ve válce. Ruský problém je dlouhodobější a mnohem mnohem vážnější. Pravda je, že afghánská válka přispěla k prozření, že stávající systém je neefektivní a dál to takhle nepůjde. Nynější vysoké příjmy z ropy působí opačně: Rusové žijí v iluzi, že vlastně není tak zle a Putin to vede dobře. A tak zase napínají svaly, do příští havárie... (01.09.2015)