Náklad 200

Drsný film, ktorý sa na nič nehral a svet komunistického Sovietskeho zväzu podal riadne tvrdo a ukázal hlavne svet rôznych podivínov a ľudských oblúd. Mne osobne tam chýbal poriadny príbeh, ale ako thriller je to teda poriadne, poriadny psychologický des, celkovo je to priemer, ale je to pozerateľné, len nie pre slabšie povahy. (05.02.2013)

Absolútne šokujúce! Najhorší na tom celom je fakt uvedený na začiatku titulkov (film je natočený na základe skutočných udalostí)... To ma prinútilo naozaj si k tomu niečo vyhľadať a našťastie sa evidentne jedná o výmysel, takže si všetci môžete s úľavou vydýchnuť. Podľa niektorých zdrojov bol inšpiráciou pre film román "Sanctuary" od Williama Faulknera. (10.01.2021)

Nepochopiteľné ideológie, motor auta vzadu, vodka naliata do dvojdecových pohárov, aj čistý lieh; psychopati, neuveriteľná krutosť, žiadny nárok na spravodlivosť a právo, psychické a fyzické týranie, žena ako poskok... No otras. Na hlavu padnutí komančovia! Tuším že film dosť dobre vystihol dobu. Je mi ľúto, že je natočený podľa skutočných udalostí. A určite nie je vhodný na dobrú noc. (20.05.2009)

Pro konvenčního či citlivějšího diváka ujeté a šílené, pro nekonvečního či cynického slabý čajíček. Filmových výletů do pokroucených myslí či neradostných sociálních poměrů už jsem si přece jen užil celou řadu, někdy vážně míněných, někdy méně a někdy vůbec. Z těch nejkrutějších mne napadají z poslední doby např. Babovřesky, které splňují ta nejpřísnější kritéria sociálního filmu, která si člověk vůbec dokáže nastavit. Náklad 200 jde sice trochu odlišnou cestou, není tak, jak bych to řekl, od srdíčka, ale spíš od jiných orgánů, nicméně tak jako Babovřesky i Náklad dokáže svého diváka uspokojit a rekrutujete-li se z řad nekrofilních romantiků, tak i několikrát. (03.08.2014)

Každá moje cesta do Ruska byla výletem do fantastického světa, tolik odlišného, a přesto pokládám studium Ruska za vynikající zrcadlo našich vlastních neřestí. Všechno co je u nás polovičaté a nezřetelné, to můžeme v ruských reáliích studovat v jasných konturách, bez matoucích kompromisů. --- Tak jsem například zrovna před chvílí dopsal komentář k filmu And Justice For All. Píši tam o významu svobodné obhajoby v trestním procesu pro svobodu a spravedlnost ve společnosti. A ejhle, máme tady ruský film, který překrásně ilustruje, jak funguje spravedlnost tam, kde trestní orgány nemusejí čelit reálné opozici. Gorbačov něco plkal na obrazovce, ale ruská realita v guberniích zůstávala nedotčená. Významné je si připomenout, že od těch časů uplynulo pouhých třicet let, a že Rusové od té doby neprošli žádnou obrodou, žádnou sebereflexí aspoň malinko srovnatelnou s Němci po pádu nacismu. Na kdejakém náměstí pořád stojí Leninovy sochy a ulice se běžně jmenují po komunistických masových vrazích. Minulost, kterou v tomto filmu vidíme, nebyla jasně odmítnuta jako špatná. --- Příběh psychopata v policejní uniformě mě na filmu zajímal celkem ze všeho nejmíň. Je to extrém, a Balabanov je zřejmě obsesivně přitahován takovými tématy. Za naprosto dokonalé a vzrušující ovšem pokládám všechny zobrazené detaily, vedlejší postavy a mikropříběhy. Tohle "průměrné Rusko" je ohromně přesné a výstižné. --- "Tento film zachytáva morálny a etický úpadok sovietskeho národa nepriamo postihnutého vojnou." Tento výrok z "obsahu" je mylný. Degenerace neměla příčinu ve válce. Ruský problém je dlouhodobější a mnohem mnohem vážnější. Pravda je, že afghánská válka přispěla k prozření, že stávající systém je neefektivní a dál to takhle nepůjde. Nynější vysoké příjmy z ropy působí opačně: Rusové žijí v iluzi, že vlastně není tak zle a Putin to vede dobře. A tak zase napínají svaly, do příští havárie... (01.09.2015)