Náklad 200

Nevidíš někde světýlko?... Jo, na konci tunelu, jen jestli nás nakonec neoslepí víc, než špiritus, až ho dosáhneme... Balabanov buď nebyl Rusem rád nebo právě naopak - nářek kritiky v agonických momentkách z jeho země nelze přeslechnout... a když se k tabu tématům přidá špetka thrilleru, zbývá už jen optimistický popík, který by v souvislosti s děním v obraze podtrhnul hrůzostrašnost bezmoci. Tak, drsná země si žádá drsné činy, a i když se úroveň úchyláků rovná americkému Středozápadu, ke cti doby slouží info o humánnosti poprav... narozdíl od života. A tak dumám, jestli se docent katedry ateismu svým rozhodnutím, nechat se pokřtít, nakonec neunáhlil, možná jsme fakt jen vědomí a hmota... někdo dokonce jen hmota. (12.08.2015)

hnus ..... a údajne PODĽA SKUTOČNEJ UDALOSTI !! ťažko pozerať, tažko uveriť, ťažko pochopiť... absolútna moc plodiaca absolútnu beznádej.... totalita požierajúca samu seba ..... príbeh najprv úsmevný, potom znepokojujúci, nakoniec vrcholne odpudivý, s dvoma akoby epilógmi (ateista v kostole a rodiaca sa ruská mafia a oligarchia v posledných záberoch filmu) (24.11.2010)

Uši diváka drása po celý čas vtieravý optimizmus sovietskych disko hitov. Zrniaca obrazovka čiernobielej tv z času na čas ukáže raz estrádu s hviezdami v trblietavých šatoch, inokedy zjazdy strany a referáty o úspechoch spoločnosti. Realita príbehu samotného sa odohráva v ošarpaných verejných priestoroch, absurdite vodkou presiaknutého vidieka i v panelákových zemľjankách, pričom nezastupiteľné miesto zohrajú narušené mozgy afganských veteránov. Okolie mesta Leninsk pripomína čmudiacimi továrenskými komplexami skôr Oceľové mesto. Nie náhodou je film zasadený do orwellovského 1984. Rozpor medzi mediálnym optimizmom vládnucej propagandy a realitou degenerácie, frustrácie a úpadku vyostril Balabanov na hranicu znesiteľnosti. Použitím maximálneho účinku kontrastu a hyperbolizovaného násilného jednania však podľa mňa vznikol umelecky dosiaľ nejpresvedčivejšie ukázaný komunistický systém v celej jeho "nádhere" a zároveň svojrázny apel na zastavenie nekontrolovaného násilného ponižovania miestnymi mocenskými elitami. Dodatok (11.3.2009): Zaujímavé sú ruské kritiky a rozbory filmu odkazujúce k výstižnej analógii zobrazeného s dnešným životom a stavom morálky v Rusku. A nielen v ňom: v kritikách často zaznie, že Gruz 200 je veľkou moralitou. Nech ktokoľvek dnes čokoľvek urobí, pozerá, počuje - emočne to v ňom aj ostatných (divákoch) zanecháva nulovú, alebo len otupenú emočnú stopu bez možnosti konať. Čoraz svojvoľnejšie zasahovanie zložiek štátu do súkromia a štátna podpora násilia v umení, ktoré divák príjima ako fakt je vraj súčasťou prípravy na vojnový konflikt prostredníctvom kultúry (filmy, knihy, správy). Z pohľadu iných, zaujímavých kritík, príkro film odsudzujich, nielen vystríha, ale je priamym príspevkom tejto zvrhlosti. Pretože ukazuje to, o čom slušná spoločnosť mlčí, čo je nehodné vážnosti ruského človeka, a zobrazením extrémnych foriem násilia film vlastne prispieva k jeho tolerancii a návodu na spôsob jeho vykonávania. (11.12.2007)

Gruz 200 určitě není tím filmem, na který byste se chtěli dívat se svou drahou polovičkou, v jeho průběhu byste buď dostali nálepku "freak" nebo vzbudili podezření, že jste jako náš hlavní představitel kapitán Zhurov perverzní zvrhlík s morálkou kdesi pod bodem mrazu. Drsný, agresivní, kontroverzní, ale také velmi dobře natočený a zahraný snímek líčící události domova jedné vesnické "rodinky" kolem roku 1984, tedy v posledních několika letech, tehdy ještě velmoci CCCP, která okupovala Afghánistán. Film se s ničím nepáře a syrově zobrazuje temnou stránku člověka, nepřímo ovlivněnou válkou, spojenou s únosem a následnými orgiemi, které občas pojí i temný humor. Jediné odlehčení tak zůstává na bedrech několika vložených scén s ruskou disko hudbou, které vás na malý okamžik přenesou skoro až do jiného světa a proberou vás z tvrdé reality, která je zde bez servítek předhazována. Děj postupně graduje a záběry ke konci filmu jsou až morbidního charakteru. Tento snímek působí celkem silným dojmem a podobně jako v případě Requiem for a dream po něm nebudete mít tu nejlepší náladu, přesto lze jen doporučit. (8/10) (29.06.2008)

Ruská kultura má něco do sebe. Je silná, působivá, emotivní. Tenhle film funguje super. Ať je to oprýskanost a bída, hudba, obraz, lidi (filozofující primitiv proti vlastně prázdnému profesorovi ateismu)... brutalita, nezájem o druhé, zneužívání moci, atmosféra skoro středověké chudoby venkova a odlidštěného industriálu měst. Ten film je drsný, ale nedá se přestat koukat. Za mne top. (30.04.2021)