Útěk ze Sibiře

Útěk ze Sibiře mě zaujal zejména ve dvou aspektech: 1) důležitost postav a jejich zakomponování do výsledného díla, jinými slovy postavy přicházejí a odcházejí v rámci vývoje příběhu naprosto přirozeně bez ohledu na hvězdný status hereckého představitele (Colin Farrell, Ed Harris, začínající Saoirse Ronan); 2) Prezentování útěku jako cesty za svobodou skrze prostor a čas, tzn. postavy putují nejen přes nejrůznější podnebné pásy, ale i mezi vícero historickými etapami (putování zabralo několik let) - koncept vztahu mezi prostorem a časem, kdy čas byl pevně svázán s prostorem, jinými slovy čas potřebný k cestě byl součástí prostorové vzdálenosti a omezené lidské, příp. zvířecí síly potřebné pro dané přemístění v prostoru, je uveden do extrému v úplném závěru. Moderní společnost dokázala skrze nové technologické postupy výše načrtnutý vztah téměř maximálně narušit a čas přetavit do finanční podoby. Je příjemné se zase na chvíli ponořit "do dob", kdy cesta znamenala tak trochu životní pouť. (17.07.2011)

Peter Weir své řemeslo rozhodně nezapomněl a co se týče řemeslných kvalit, tak filmu není v podstatě co vytknout. Tentokrát ale doplatil na příliš slabý scénář, ve kterém se v podstatě jenom pořád někam jde a čas od času se něco stane. To by ještě bylo v pořádku, kdyby se Weir dostal postavám trošku víc pod kůži. Śel na to ale tou chladnější cestou a celou dobu brouzdá jen tak po povrchu, takže s postavami ani nesoucítíme a to i přesto, že herci jsou prvotřídní. Pomalé tempo a přemrštěná délka tomu také moc nepomáhají. I tak ale režisérovi fanoušci zřejmě zklamáni nebudou. (13.04.2011)

Jsem rád, že můj jubilejní čtyřstý komentář na ČSFD vyšel na tak kvalitní film, jakým Útěk ze Sibiře bezesporu je. A to i přes některé výhrady, které se tu v hodnoceních mnohých objevují. Oni mají svým způsobem pravdu. Děj skutečně některé pasáže buď přeskakuje úplně nebo bere hodně kvapem. Jako kupříkladu samotný útěk z gulagu, konfrontace se zvířaty anebo vylíčení Himalájí takovým způsobem, že bych si na jejich přechod nyní troufnul v sandálech. Mně však tyto skutečnosti výslednou nezkazily. Víte proč? Poněvadž dějová linka nám jako odškodné nabízí nevšední pohled do vzájemných vztazhů mezi uprchlíky, klade důraz na psychologii hlavních hrdinů a na to, jak se sami v sobě vypořádávali s mrazy Sibiře a vedry pouště. Mimochodem, právě přechod pouště shledávám za nejpoutavější a nejpovedenější. Sečteno podtrženo; Útěk ze Sibiře se zaobírá poněkud jinými aspekty, než jaké jsem i já před návštěvou kina předpokládal, ovšem to z ní nečiní nehodnotnou podívanou. Naopak. Díky ústřednímu triu Sturgess, Harris a Farrell (dost možná dosavadní životní role) je podívaná vskutku poutavá. Tážete se, proč tedy nepálím plný počet? Inu, ač jsem před chvílí napsal, že to neshledávám chybou filmu, osobně je mi v návalech pocitů po projekci líto, že tvůrci nenatáhli metráž o již zmíněné pasáže. Snad se báli, že by tak učinili film příliš dlouhým, ale mně těch 133 minut uteklo takovým tempem, že bych přivítal nášup! :-) (24.05.2011)

Několik silných detailů, z nich těn nejsilnější, nejděsivější a nejhrůznější nabídne posledních pár minut, kdy vidíte jak dlouho a hlavně PROČ musel Janusz čekat, než se mohl podívat za svou milovanou osobou, aniž by mu při tom hrozilo zastřelení. Oceňuji i režisérovu snahu vyhnout se prvoplánově adrenalinovým scénám (nejmarkantnějším příkladem je prakticky kompletní vynechání celého útěku z tábora, které se prostě stalo a je jedno jak), díky které se divák může víc sžít s postavami a soustředit se na jejich pouť. Tyto silné detaily spolu s perfektními hereckými výkony drží film pohromadě, ale bohužel předlouhá stopáž a zbytečné protahování některých scén mi neumožňují jít s hodnocením výš. Rozhodně to není film, na který bych se měla chuť podívat znovu, nicméně skrývá v sobě kus poctivé filmařiny a také nabízí výbornou kameru i hudbu. (05.06.2011)

Pro Weira mám slabost, ale v The Way Back sáhnul vedle. Já si totiž hlavně myslím, že nebylo rozumné se něco podobného vůbec pokoušet natočit. Paradoxně z podobného (respektive opačného) důvodu, kvůli němuž jsem zpochybňoval 127 Hours. V poslední boylovce bylo příběhu na celovečerák příliš málo, v Útěku je ho příliš mnoho. Film tak působí jako ledabyle sestříhané úseky děje z mnohem delšího filmu. A nemůžu říct, že bych se u něj bavil, natož že by se mu povedlo vyvolat ve mně touhu vidět prodlouženou (=celistvou) verzi. Po těch 133 minutách jsem se cítil skoro tak vyčerpaně, jako kdybych ten pochod sám prožil. Což se mi jako divákovi milujícímu pohodlí nechce oceňovat. (21.04.2011)