Marley a já

Všechny recenze, co lze o tomto snímku najít, nelžou. Na konci z vás bude kaskádami padat vodopád slz. Marley a já je moc pěkný film o jednom mladém páru, který se po svém vyrovnává s životem. Na začátku si pořídí jedno roztomilé štěnátko, a to je pak provází těmito útrapami, i když v drtivé většině za ně může právě ono. WIlson a Aniston zde tvoří moc sympatický pár, roky ubíhají, a stopáž - ač dvouhodinová - uteče velmi rychle. (06.04.2009)

Rodinné drama, které mě docela příjemně překvapilo především proto, že jsem čekal něco úplně jiného. Není to zdaleka psí film, jak by se mohlo zdát, na prvním místě stojí vztah mezi postavami Owena Wilsona a Jennifer Aniston, přičemž ten pes tam je občas zbytečně moc zdůrazňovanej, ačkoliv je to pochopitelné, vzhledem k povaze předlohy filmu. Hlavně ze začátku je "Marley a já" docela solidní zábava, aby ne, štěňata jsou přece roztomilá, pak v zápletce nastává krize, když se ukáže, že Marley je asi nejhloupější pes na světě, pak se docela dlouho opakuje situace Marley něco rozkousal, a ve spoustě případů to skutečně funguje jako dobrá sranda, ale časem se to začíná nudit a opakovat, no a ke konci nastává hrozný tlak na city, protože, a myslím, že to není spoiler, starý Marley pochopitelně zemře... Nějakej člověk vedle mě dokonce uronil pár slz, ale já jsem starej cynik se srdcem z ledu, takže to se mnou nepohlo:P Owen Wilson je sympaťák jako vždy, Jennifer Aniston je také v pohodě. Režie je docela nápaditá, trochu horší je to se scénářem, nebo možná spíš námětem - příběh mě až tak moc nebavil, což je ale dáno tím, že je to natočené (zřejmě) dost věrně podle knihy, kterou napsal skutečný John Grogan (kterého představuje O. Wilson) a jehož život mi nepřišel moc zajímavý, ať už se psem, nebo bez něj a to řikám jako hrdý majitel psa. Prostě je to takovej trouba..:) Občas se tam moc zdůrazňovaly rodinné hodnoty a vedly nezáživné dialogy o víře v budoucnost a podobná patetická témata. Ano, vím, že je to rodinný film.. Jak už jsem jednou napsal, je to hlavně o těch lidech, méně už o psech, což ale považuju vlastně za klad. Dvě hodiny jen psích skopičin by únosně natočit asi nešly, ale ani takhle to není ideální a občas jsem se trochu nudil. Ne špatný, ale tuctový film, na který asi brzy zapomenu. 70% (06.03.2009)

Čistokrvný Hollywoood. Tak, ako ho milujeme, a zároveň nenávidíme. Uvedomujeme si, že to na nás používa staré otrepané triky... a aj tak nakoniec bezmocne podľahneme. Záver je brutálna žmýkačka na slzy, bránil som sa zo všetkých síl, ale nakoniec sa hrádza pretrhla a hečal som v kuse asi 20 minút. A to ani nie som veľmi "psí typ". No a Owen a Jennifer by mali niekomu bozkávať ruky aj nohy za tieto postavy. Nemá to ani zďaleka oscarové parametre, pretože oni nie sú a nikdy nebudú oscaroví herci, ale tento film maximálne vyťažil všetko, čo v nich je. (06.04.2009)

Velké překvapení. Film, který se na plakátech tváří jako obyčejná rodinná či romantická komedie, nakonec řeší reálné problémy manželského páru, otázky dětí, kariéry, stereotypu, priorit atd. a dělá to moc dobře. Splašený labrador, co žere všechno od podlahy až po telefonní záznamník, neustále utíká a občas čůrá na koberec, je jen skvělou součástí toho všeho. (19.03.2009)

Proč já pořád koukám na ty filmy o pejscích, když se téměř u každého z nich na konci rozbrečím jako dítě, kterému někdo rozbil jeho nejmilejší hračku? Nechápu to, asi za to může má láska ke zvířatům, obzvláště tedy k pejskům. Víte, ona je s pejskem opravdu sranda, když si ho pořídíte jako malé štěně, i když momentálně nemám doma nějak velkou rasu (vlastním fenku dlouhosrstého jezevčíka), tak stejně jsem si s ní užil své v jejích štěněcích letech, za všechny maléry zmíním například rozkousaný plakát nalepený na zdi. Takže o to raději jsem zasedl k tomuto filmu a těšil se na pohodovou rodinnou podívanou o jednom čerstvě sezdaném párečku a jejich trablech s nově pořízeným pejskem. A opravdu jsem se perfektně bavil, i když jsem se nesmál příliš nahlas, ale nenucený pohodový úsměv na mé tváři tento film udržoval téměř po celou dobu filmu. Ale pak přišla 90. minuta filmu a úsměv byl pryč. Dobrou náladu a úsměv vystřídal vodopád nekonečných slz a já si v tu dobu říkal, že je dobře, že jsem na tomto filmu nebyl v kině, protože bych asi rušil hodně lidí okolo sebe. V oné 90. minutě přišel totiž hlasitý a nekončící pláč a s vědomím blížícího se konce Marleyho života nabíraly mé slzy na intenzitě, a celých 20 minut až do konce filmu jsem jen a jen brečel a nestydím se to přiznat. Zároveň musím také dodat, že ještě žádný film mě nedonutil brečet 20 minut v kuse, něco takového jsem ještě nikdy nezažil a předpokládám že ani nikdy u filmu už nezažiju. Je mi jedno, nakolik byl ten závěr tlačením na divákovy city, já to prostě prožíval jako pravý pejskař, brečel jsem skoro stejně intenzivně jako když nám před třemi lety umřel náš milovaný pejsek. Zkrátka tohle je kvalitní film, na jehož konec jen tak nezapomenu, ale rád si budu ve své paměti připomínat všechny scénky s hlavním psím aktérem, které mi tento film nabídl. Tady není nad čím váhat, je to bez jakýchkoliv sebemenších pochyb za pět hvězd. (12.07.2010)