Marley a já

Koľko romantických (prefabrikovaných, prefiltrovaných, nerealistických, oblbujúcich, naivných, plochých atď) komédií/drám si môže o sebe hrdo povedať, že pôsobia ako zo života? Frankel je geniálny rozprávač. Dokázal natočiť fim s roztomilým psíkom, rodinkou, ktorá poväčšinu času rieši skôr tie radostné strasti života, ako deti a úspech v práci, tých negatívnych stránok sa iba zopár krát dotkne a následne ich aj uspokojivo vyrieši. Lenže ono to celé pôsobí tak prirodzene, že tomu podľahnete rovnako rýchlo, ako nevinnému psiemu úsmevu. Myslím, že najviac budú na koni plakať tí najväčší cynici. Takýto rodinný mainstream sa podarí málokedy. Momentálne ma vlastne žiaden iný nenapadá. (08.06.2012)

70%.. DOG BLESS YOU. Marley je foxteriér Robin ve filmové podobě. Svobodomyslná bestie, kterou si každý dvounohý vůdce smečky musí zamilovat. Frankel natočil autobiografický příběh novinářské famílie prodchnutý chlupatou oslintanou legrací a solidními rodinnými hodnotami- a v tom nejlepším smyslu tradičně a starosvětsky. Do značné míry spoléhá a pracuje s univerzální zkušeností pejskařského života a nebojí se ani hlouběji opřít do emocionálních strun- ani naznačit, že zatímco psi jsou super v každém věku, děti jsou zábavným artiklem do domácnosti až zhruba od tří let. Ale jen my, šťastní páníčkové labradorů, víme, co to je, když pes stláská bez následků telefonní záznamník a krabici železných matic. A když se na vás nad tou spouští bezelstně usměje, zavrtí ohonem, shodí přitom vázu po prababičce a podá pac, není pomoci. P.S. Při jedné scéně jsem si vzpomněla na Douglasova Gromita v parku :) (14.03.2009)

Ďalší, veľmi hrejivý snímok s tématikou lásky zvieraťa k človeku. Príjemne humorne ladené a k záveru aj pekne emotívne podfarbené. Škoda toho pomalšieho rozjazdu, trocha trvalo, kým sa mi podarilo do príbehu ponoriť a priľnúť k postavám, no potom to už stálo za to. Krásny film a aj napriek smutnému koncu s veľkou dávkou pozitivizmu. 80/100 (08.05.2017)

Takhle emotivní film o vztahu člověka ke zvířeti tu dle mého názoru ještě nebyl. Marley a já skvěle vystihuje veškeré radosti i starosti života se psem. Nejprve je Marley malinké roztomilé stěňátko, kterému Jenn dovolí snad úplně všechno. Owen lituje, že si ho vůbec pořizovali. S postupem času Marley roste a hlavní představitelé začínají řešit starosti ohledně hlídání a výchovy psa. Přijdou děti a Jennifer roli matky, manželky a chovatelky k tomu vůbec nezvládá. Owen má naopak pocit, že Marley je jeho jedinou oporou. Děti rostou, přichází stěhování, rodinná pohoda a z Marleyho je starý pes. Jednou to přijít musí..ztrátu pejska nese celá rodina. Napadlo tenkrát mladý pár, jak těžké bude se s Marleym loučit?...Oceňuji, že se film nedostal na laciný příběh o tom, jak pes působí jednu spoušť za druhou a nakonec je mu to odpuštěno. Naopak přesně vystihuje jeden psí, krásný život. PĚKNÉ. (28.10.2010)

Čekala jsem příjemný a zábavný příběh s psíkem, ale dostala jsem mnohem víc. Byl to moc krásnej zážitek.... podle mě skvělý nápad zvárnit skoro celý život, který doprovází pes, který pomalu, ale jistě roste, má své vrtochy, ale přitom zásadně obohacuje jejich život. Jennifer Aniston mě jen utvrdila v tom, že opravdu hrát UMÍ a že i v tolika letech, je pořád krásná ženská. Owen Wilson mě mile překvapil, s jakou lehkostí, ale i vážností si svou roli odehrál, prostě působil velmi přirozeně. Tedy myslím si, že celý příběh je tak opravdově udělaný, že mě film vůbec nenudil, bavilo mě se koukat na jejich zážitky, problémy a Marleyho, kterýho bych asi nemohla vystát... :-D Jakmile se rodina rozrůstala, najednou koukáme, jak jsou oba víc rozumní a i Marley je už starší a možná klidnější... působilo to na mě velmi autenticky.... prostě jen vyprávěl život těch dvou, ale přitom nic nepřikresloval, jako v mnoha amerických filmech, a tak jsem ráda, že se zde můžu setkat, s tím, že nejen, že to herci bezvadně zvládli, ale Marley do toho tak ladně zapadal a celý příběh měl VÁHU ! Musím dodat, že konec byl neskutečně dojemný a ať si říká kdo chce co chce, tohle byl krásný film podtržený tím koncem, kdy Marley je už starý a umírá. Celá rodina, včetně dětí, si vlastně uvědomí, že ať byl jaký byl, tak byl členem rodiny a to je to nejdůležitější..... Fakt jsem si pobrečela, a jestli tohle někomu nepřijde dojemné, tak je z jiné planety, protože co je víc smutné a opravdové, než když ti odejde pejsek a jelikož jsem si to taky zažila a není to ještě tak dlouho, živě si na to vzpomínám a proto když jsem viděla ty záběry, přišlo mi to ještě víc smutné, než možná je. Někdo řekne, že je to kýč, nebo to nutí k pláči, ale to není pravda, jen záleží na nás, jak se k tomu postavíme a já věřím, že tenhle film je jen kopií obyčejného života a moc MOC mě potěšil !!! (19.06.2009)