Marley a já

Prvý film, kde som nebral J.Aniston ako "tú", čo hrala v Priateľoch". Sedelo jej to a celkovo som mal z filmu príjemný pocit. Nie som na romantické komédie, aj keď toto nie je typická romantika. Prežijete niekoľko rokov dobrého i zlého s jedným manželským párom a hlavne celý život jedného labradora. Vadilo mi trošku, že tvorcovia psa ukázali v prvej polovici alebo takmer v celom filme, ako beštiu, ktorá vám zdemoluje celý dom a v závere, keď má pár rokov navyše, ako poslušného, starého psa, čakajúceho na deti vracajúce sa zo školy. Napriek tomu sa v závere ťažko ubránite slzám a trúfam si povedať, že tí, ktorí psa majú alebo mali, preplačú ešte aj hodinu po filme. 80%. (09.11.2009)

Tenhle film (ale raději prý knihu) mi během krátké doby doporučilo několik lidí, když viděli šílet našeho psa a následně mě. Čekal jsem nějakou připitomělou rodinnou komedii ala Beethoven, ale nebylo tomu tak. Marley a já je fakt úplně ze života se vším všudy. Je zde vyjádřena i odvrácená strana vlastnictví psa, včetně momentů kdy už člověk vážně uvažuje, že se toho šílence zbaví. I když nejde o nějak vyjímečný filmařský počin, je to film, který na chvíli pomohl a dodal sílu bojovat s naším psychopsem dál. (24.06.2013)

Jako psí příběh dobrý, ocení asi každej kdo má psa. Zvlášť epitaf za Marleyho je výstižnej, pes vás má prostě rád, pokud ho máte taky rádi, rozesměje Vás i utěší, když to potřebujete. Ohledně záznamu životního stylu lidských jedinců v příběhu se vyskytujících mi ale některý rozhodnutí přišly nepochopitelný, hlavně teda přestěhování do nesnobštější sádrokartonový čtvrti plný bazénů, cukrkandlovejch úsměvů, silikonovejch koz a ofroutů. S čímž souvisí rektální alpinismus v práci, aby bylo možný splácet hypotéku. Trochu si to napravili druhym stěhovánim, ale oči se mi protáčej eště teďka. Když jsem někde doma, jen tak bych to nevyměnil. (20.03.2009)

Proč já pořád koukám na ty filmy o pejscích, když se téměř u každého z nich na konci rozbrečím jako dítě, kterému někdo rozbil jeho nejmilejší hračku? Nechápu to, asi za to může má láska ke zvířatům, obzvláště tedy k pejskům. Víte, ona je s pejskem opravdu sranda, když si ho pořídíte jako malé štěně, i když momentálně nemám doma nějak velkou rasu (vlastním fenku dlouhosrstého jezevčíka), tak stejně jsem si s ní užil své v jejích štěněcích letech, za všechny maléry zmíním například rozkousaný plakát nalepený na zdi. Takže o to raději jsem zasedl k tomuto filmu a těšil se na pohodovou rodinnou podívanou o jednom čerstvě sezdaném párečku a jejich trablech s nově pořízeným pejskem. A opravdu jsem se perfektně bavil, i když jsem se nesmál příliš nahlas, ale nenucený pohodový úsměv na mé tváři tento film udržoval téměř po celou dobu filmu. Ale pak přišla 90. minuta filmu a úsměv byl pryč. Dobrou náladu a úsměv vystřídal vodopád nekonečných slz a já si v tu dobu říkal, že je dobře, že jsem na tomto filmu nebyl v kině, protože bych asi rušil hodně lidí okolo sebe. V oné 90. minutě přišel totiž hlasitý a nekončící pláč a s vědomím blížícího se konce Marleyho života nabíraly mé slzy na intenzitě, a celých 20 minut až do konce filmu jsem jen a jen brečel a nestydím se to přiznat. Zároveň musím také dodat, že ještě žádný film mě nedonutil brečet 20 minut v kuse, něco takového jsem ještě nikdy nezažil a předpokládám že ani nikdy u filmu už nezažiju. Je mi jedno, nakolik byl ten závěr tlačením na divákovy city, já to prostě prožíval jako pravý pejskař, brečel jsem skoro stejně intenzivně jako když nám před třemi lety umřel náš milovaný pejsek. Zkrátka tohle je kvalitní film, na jehož konec jen tak nezapomenu, ale rád si budu ve své paměti připomínat všechny scénky s hlavním psím aktérem, které mi tento film nabídl. Tady není nad čím váhat, je to bez jakýchkoliv sebemenších pochyb za pět hvězd. (12.07.2010)

Čekala jsem příjemný a zábavný příběh s psíkem, ale dostala jsem mnohem víc. Byl to moc krásnej zážitek.... podle mě skvělý nápad zvárnit skoro celý život, který doprovází pes, který pomalu, ale jistě roste, má své vrtochy, ale přitom zásadně obohacuje jejich život. Jennifer Aniston mě jen utvrdila v tom, že opravdu hrát UMÍ a že i v tolika letech, je pořád krásná ženská. Owen Wilson mě mile překvapil, s jakou lehkostí, ale i vážností si svou roli odehrál, prostě působil velmi přirozeně. Tedy myslím si, že celý příběh je tak opravdově udělaný, že mě film vůbec nenudil, bavilo mě se koukat na jejich zážitky, problémy a Marleyho, kterýho bych asi nemohla vystát... :-D Jakmile se rodina rozrůstala, najednou koukáme, jak jsou oba víc rozumní a i Marley je už starší a možná klidnější... působilo to na mě velmi autenticky.... prostě jen vyprávěl život těch dvou, ale přitom nic nepřikresloval, jako v mnoha amerických filmech, a tak jsem ráda, že se zde můžu setkat, s tím, že nejen, že to herci bezvadně zvládli, ale Marley do toho tak ladně zapadal a celý příběh měl VÁHU ! Musím dodat, že konec byl neskutečně dojemný a ať si říká kdo chce co chce, tohle byl krásný film podtržený tím koncem, kdy Marley je už starý a umírá. Celá rodina, včetně dětí, si vlastně uvědomí, že ať byl jaký byl, tak byl členem rodiny a to je to nejdůležitější..... Fakt jsem si pobrečela, a jestli tohle někomu nepřijde dojemné, tak je z jiné planety, protože co je víc smutné a opravdové, než když ti odejde pejsek a jelikož jsem si to taky zažila a není to ještě tak dlouho, živě si na to vzpomínám a proto když jsem viděla ty záběry, přišlo mi to ještě víc smutné, než možná je. Někdo řekne, že je to kýč, nebo to nutí k pláči, ale to není pravda, jen záleží na nás, jak se k tomu postavíme a já věřím, že tenhle film je jen kopií obyčejného života a moc MOC mě potěšil !!! (19.06.2009)