Max a maxipříšerky

Tak sa pripájam k zástupu, ktorým Max prišiel ako neznesiteľný rozmazlený frkan, ktorého čím viac divák spoznáva, tým viac chápe, prečo nemá zástup kamarátov a prečo terorizuje doma staršiu sestru a matku. Jeho prezentovaná nekonečná detská fantázia až príliš skoro začína hraničiť so sobeckosťou a drzosťou a to pomlčím o nie príliš šťastnom výbere herca do hlavnej úlohy. Max Records alias Max mi totiž výzorovo vo svojej postave prišiel možno aj starší než v skutočnosti je a nezakamufluje to ani čudácky kazajkovitý detský oblečok. Na tom by v podstate nebolo nič hrozné, nebyť jeho správania a výrokov, ktoré vzbudzujú dojem, že je mentálne zabrzdený niekde v predškolskom veku. Dve hviezdy dávam snáď len za hudbu, za samotný príjemne bizardný výzor príšeriek a niekoľko naozaj výtvarne nádherných obrázkov (aj keď čakal som po tejto stránke oveľa vypiplanejší svet). A pokiaľ ide o príbeh - naháňanie sa po lese, ohadzovanie sa šutrami a stavanie jedného konárového domčeku - čiže niečo na úrovni Teletubies. (10.03.2010)

I když je toho hodně co se mi na Where The Wild Things Are líbilo, přeci jen byl tento film ve výsledku spíše zklamáním. Chybí mu totiž to nejdůležitější, a to sdělení. Maxův snový svět je krásný, příšeráci jsou roztomilí a když si spolu všichni hrají je to vážně legrace. Naopak, když se hádají je film děsivý a smutný. Jenomže to vše vypadá jako nesouvislý slepenec více či méně povedených scén, avšak zcela chybí pojivo ve smyslu vývoje a následné katarze hlavního hrdiny. Jestli původní kniha vypráví o tom jak se chlapci po vyvztekání začne stýskat, až se rozhodne vrátit domů k mamince, tak z filmu nic takového divák nepochopí. A to je škoda, protože vizuálně i hudebně je film krásný a místy i zábavný. (16.08.2011)

Atmosféra, která na mě při filmu dýchla se nedá dost dobře popsat slovy. Spike Jonze a všichni zúčastnění dali do tohohle filmu kus srdce a je to cítit. Český název se nám snaží vnutit myšlenku, že je to jen další film pro děti, ale řekla bych, že si z něj více odnesou dospělí, co maji aspoň trochu fantazie. Pravdou ale je, že mi chvíli trvalo, než si Max získal mé sympatie (zpočátku by zasloužil pár facek...). Obrazově krásný film, na kterém pár nedostatků zahladí přívětivý soundtrack. (27.12.2009)

Scénář: Spike Jonze, Dave Eggers .. Osamocený chlapec (nejlepší jsou scény jeho hraní si odehrají se hned v úvodu snímku) naštve matku, zdrhne na ostrov maxipříšer a po pár divných dobrodružstvích se zase vrátí domů, maminka je šťastná a tím to končí. Divočina je děsná nuda, především. Dítěti, jako pohádka, moc nedá. Spíše vezme. Ani Spike Jonze, přes obvyklou důraznost na vypiplanou vizuální stránku, moc neboduje. Hudební doprovod Karen O je fajn, poslouchal jsem ho několikrát už před filmem a jistě se k jeho částem, narozdíl od filmu, ještě někdy vrátím. (20.12.2009)

(Spoiler) Knížku Tam, kde žijí divočiny znám od dětství a mám ji dost rád. Na hraný film jsem se těšil, fotky slibovaly krásnou podívanou a proti všem předpokladům jsem věřil, že námět půjde nějakým způsobem roztáhnout z cca 20 vět na celovečerní film. Šlo to. Ale ne způsobem, jaký by odpovídal duchu předlohy. Zatímco pilířem knihy je poznání faktu, že dítě má v sobě nespoutanou fantazii a zároveň vnitřní běsy - divočiny, nad kterými lze zvítězit, ovládnout je (se) a stát se jejich králem - získat sebekontrolu, ve filmu je zápletka dovedena do roviny, kdy je význam příběhu otočen v podstatě o 180°, protože Max se sice stane králem, ale Divočiny ho prokouknou, neustále se hádají, na což není pěkný pohled, Max je nedokáže zvládnout a v podstatě prchá. Knihu jsem si hrozně užil, měl jsem z ní dobrou náladu, byl to téměř veselý příběh. Film je oproti tomu vlastně dost depresivní. Těžko se na něj kouká. Význam předlohy se vytratil. Jestliže chtěl Spike Jonze zdůraznit, že se Max potřeboval od svých dětinských fantazií oprostit a konečně dospět, tak to mohl znázornit nějakou zábavnější cestou. Film je totiž v některých momentech vyloženě nudný. (10.08.2010)