Kuličky

Kolísající úroveň jednotlivých povídek. První je čistá, s pointou a významem. Svým způsobem minimalismus. Jen než se člověk usadí, tak je pryč. Druhá je naprosto špatná, puber´táci, kteří jako deklamují současný slang nejsou uvěřitelní stejně jako vyznění historky. Třetí má neotřelé téma, zajímavé podání, které občas skřípe, ale je asi nejkompaktnější a provokuje nejvíc zamyšlení, i když to někdy kazí herci. No a závěrečná Pomalu ale stárnu má herce naopak skvělé, i když plošší půdorys. Zato ale dobrou písničku. (03.08.2008)

Kuličky jsou rozhodně zajímavým pohledem na manipulování mužů ženami. Ve čtyřech, na sobě nezávislých, povídkách můžeme daný problém pozorovat ve všech věkových skupinách - od dětí až po seniory. První příběh - Svatba - je vyloženě odlehčující a navozuje uvolněnou atmosféru, dětská bezprostřednost z něj místy doslova čiší. Druhá povídka - Maminčin andílek - už na mě dokázal zapůsobit docela depresivně, představím-li si, že by se v budoucnosti moje dcera (klidně i syn) choval tak, jako tomu je v případě teenagerů a celkově jsem v tomto příběhu viděl úpadek chování a životního stylu dnešní mládeže. Třetí povídka - Mravní imperativ - nadhazuje docela probírané téma celibátu a ukazuje, že každý člověk je tvor chybující a že za své činy neseme zodpovědnost a je pouze na nás, jak se k problému postavíme, přičemž bychom se neměli nechat ovlivnit davem, jenž na vzniklou situaci může pohlížet zcela jinak. Poslední, čtvrtá povídka - Pomalu, ale stárnu - mě opravdu uvedl téměř do regulérní deprese. Ačkoliv je tento příběh relativně krátký, má ve svojí stopáži o to větší sílu. Zde se opět jen potvrdil "problém", jenž jsem zmínil v první větě komentáře - jak ženy dovedou manipulovat muži. Smutný, ale přesto krásný příběh, který byl povedenou tečkou za Kuličkami. (30.10.2010)

Čtyři povídky mají jednoznačně gradující tendenci, proto váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Nejslabším místem jsou typizace až karikaturizace jednotlivých postav a prostředí, nejsilnějším momentem vypointování třetí i čtvrté povídky. Kvůli hereckému skřípání na několika místech jsem se nakonec rozhodl pro tři hvězdy, byť tím filmu bezesporu křivdím. (20.04.2011)

Inspirace: již několik žen se mi přiznalo, že skutečnost je vykreslena věrně, prý to tak opravdu s myšlením žen je, i když režisérka s lehkou ironií komentuje opak. První povídka je natočena velmi syrově, trochu nesrozumitelně, druhá a třetí naopak velmi plasticky a zvláště třetí je mrazivá ("láskou často zabíjíme"). Skvělý film. (02.05.2008)

Film jsem viděl dvakrát a musím říct, že Mravní imperativ mě naprosto dostal. Znám ženy tohoto typu, které vždy dostanou to co chtějí. Když zlomí i faráře jen proto, že je to výzva, její kamarádka už je fakt zoufalá- Chtěla jsem jí ukázat, že my obyčejní kluci a holky, jsme šťastnější. Na škole mi přebrala kluka, přefikla předsedu maturitní komise, tentokrát jí to prostě nesmí vyjít! - Ale těmto (jak už někde v komentářích bylo) "predátorkám" to vždycky vychází. Hnány představou, že jen hledají opravdovou lásku, vyberou si vždycky tu nenevhodnější oběť a pak brečí, že to nevyšlo a skočí na další, aby se z toho dostaly. Povídka to krásně rozehrává, zradu kněze v komunitě, snahu komunity zachránit svůj pracně vybudovaný svět, pragmatickou reakci církve, ketrá je především institucí, i návštěva, velmi poučná, u evangelického kněze. I já jsem v té chvíli pochopil význam celibátu, když manželka diktovala knězi kázání rovnou do notebooku. Vytržené z reality? Ano, ale ne vytržené ze života. Pomalu ale stárnu je naprosto brutální (pro mne) vykreslení partnerského teroru staré paní vůči manželovi. Její sebestřednost, návyky a zhrzenost ze sebeobětování vede až k tomu, že ani nezaregistruje manželovu smrt a jede si dál ve své sebelítosti. Strašlivé. Zbytek povídek nepřekračuje průměr, ale stojí také za vidění. Originální to není, ale chytré, propracované a zábavné je to velmi. (30.01.2011)