Režie:
Cristian MungiuScénář:
Cristian MungiuKamera:
Oleg MutuHrají:
Anamaria Marinca, Laura Vasiliu, Vlad Ivanov, Alexandru Potocean, Tania Popa, Cerasela Iosifescu, Doru Ana, Eugenia Bosânceanu, Luminița Gheorghiu (více)Obsahy(1)
Kontroverzní snímek, který natočil rumunský režisér Cristian Mungui a za který si odvezl Zlatou palmu. Snímek pojednává o dvou vysokoškolských studentkách za éry rumunského totalitarismu těsně před pádem železné opony, kdy během jednoho dne jedna z nich podstupuje tehdy zakázaný potrat. Film je drsnou výpovědí nejenom o těžké době, ale, a to především, i o silném přátelství.
Film získal nejvyšší ocenění, Zlatou Palmu, na letošním MFF v Cannes 07. Snímek byl také uveden na 42. ročníku MFF v Karlových Varech, v nové sekci, Otevřené oči, věnované výhradně filmům z letošního MFF v Cannes, které originálním způsobem posouvají vývoj filmového vyjadřování.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (357)
Potrat v socialistickém Rumunsku - vše je zachyceno syrově, dokumentárně, bez příkras... ale i bez odsudků vůči hlavním aktérkám. Tím více vynikne hrůza věci samé. Hrůza, kterou zdůrazní prostředí, kde se všechno odehrává, a která se pod hávem oficiality v dnešních nemocnicích ztratí. Film není prvoplánovou "pro life" ani "pro choice" agitkou, ale nezastírá, že to, o co se zde děje, je něco z podstaty strašného, co musí být nejprve přikryto nocí a na co pak zúčastnění marně chtějí zapomenout. Vedle tíživého svědectví o potratu je snímek i svědectvím o době všeobecné neochoty a nedůvěry, o aroganci a vulgaritě, jejíž dědictví nezmizelo u nás v bývalém Východním bloku ani dvacet let po pádu komunismu. "Já pán - ty pán" bohorovná mentalita tu leckde dosud přežívá. Tenhle film je dobrým doplňkem k pelíškovské sentimentalitě: obnažuje se tu ve vší bídě socialistické duchovní prázdno, které pan Hřebejk halí do laskavého humoru (nic proti duchu smířlivosti v naší kinematografii, ale není to celý obraz) ()
Najsilnejší, najautentickejší a miestami doslova neznesiteľný až nechutný zážitok. Takto má vyzerať stopercentný film s odporne reálnou hlbokosiahlou výpovednou hodnotou. Klobúk dole pred prácou ľudí okolo Cristiana Mungiua. Dve hodiny som prakticky nedýchal a teraz ma čaká niekoľkodňová depka. Do Rumunska putuje môj obdiv. 110% alebo ak chcete, šesť hviezdičiek z päťstupňovej škály. ()
Pvé minúty divák nevie čo, ale zato presne vie kde a kedy. V dobe ustrnutého marazmu boľševickej nadvlády, s dominanciou odpudivých verejných priestorov v šedočiernom povlaku a aroganciou malých pánov, uvedomujúcich si, čo to znamená mať schopnosť poskytnúť službu, nedostupnú zo strany vládnuceho systému. Dialógy riešiace podstatu sú plné úsečných viet, nervozity a klamstiev, uvoľnená reč sa vyskytne len v prípade, ak sa hovorí o zástupných veciach (atmosféra na večierku). Kamera zachytávajúca studené interiéry aj rozbité ulice s tlmeným osvetlením v dlhých záberoch výstižne dokresľuje bežný život v systémoch štátneho rozhodovania o majetku, službách i morálke. Do tejto situácie zapadá ako uliaty potratový príbeh jednej študentky, pomáhajúcej kamarátky a pochybného anjeličkára, v prostredí hotelovej izby s ošúpaným dreveným stolíkom a preblikávajúcim svetlom na chodbe. Zmar, bezvýchodiskovosť, riešenie len za cenu pošpinenia. Pozn. Lokálna osobitosť inak univerzálneho námetu o pomoci, klamstve a drtivom sklamaní z úspešného výsledku spočíva v ilegálnosti interrupcií v Rumunsku za čias Ceauşescuovho pro-natálneho programu (oficiálny zákaz platil v rokoch 1966-1989). ()
Příběh poměrně triviální, o to víc se musel snažit scénárista, aby dal napjatými dialogy a detaily ze socialistického Rumunska filmu šťávu a tah na branku. Povedlo se. Cristian Mungiu natočil napínavý a místy skoro nervydrásající film o dvou studentkách, které se pokoušejí zařídit potrat pro jednu z nich. Nicméně jsem čekala údernější konec. Přesto tohle malé rumunské drama nabízí velký zážitek. ()
(trochu spoiler : ) To, co by mě na příběhu zajímalo nejvíc, (fáze rozhodování se k oné věci; Otiliino rozhodování se, jestli Bebemu "zaplatí"; a fáze, kdy si dívky poprvé všechno pořádně uvědoví) ve filmu není - nebo není zrovna v záběru. Ve chvíli, kdy jsem čekal, že to začne být koněčně opravdu zajímavé (a půjde do hlubky), film končí. Jediná myšlenka, která mi z toho vyplynula, byla, že ta brunetka je kráva a Otitie trochu taky. Ani těch emocí moc nepřišlo. Přitom jsem o ději nevěděl předem zas tak moc.. -------------------- 5. 6. 2011 : Napodruhé to funguje o poznání míň. Technicky, herecky, scénáristicky dokonalé, ale.. přecejen spíš biák sázející víc na povrchové napětí než na ucelenější výpověď o čemkoli. ()
Reklama