Světlušky v zahradě

Neokázalé drama...Natočeno s lehkostí, přesto výrazně a přesně...Střídají se tu vyhrocené momenty s jemnými náznaky i obrazovou poetikou...Nejsilnější je celý snímek ve svém úvodu, pak chvíli přešlapuje na místě...Herecké obsazení lahůdkové...Jen věkově jednotlivé složení rodiny trochu hapruje. Například neuvěříte, že Emily Watson by měla být o dost mladší sestrou Julie Roberts... (02.12.2009)

Ano JANORYBO, i já jsem po celou dobu průběhu filmu neustále řešil co je to tam za nové, mě opět neznámé postavy. Ten jasně nedefinovaný chuchvalec všemožných postav shodil mé hodnocení tohoto v globálu velmi inteligentního snímku na tři hvězdičky. Možná mám také dlouhé vedení a nebo si režisér nedal dostatek práce s jasným definováním a uvedením jednotlivých postav. Co se týká mého pocitu z filmu, můžu bez výčitek svědomí konstatovat, že po delší době jsem objevil výjimečně opět slušný film ze současné americké produkce, který má dokonce vkus i ducha. Nikoliv svatého :-) Jde o snímek, který se pokouší nalézt příčiny nedorozumění, neshod a nesvárů v rodinném prostředí. Jistě neobjevíte v tomto snímku nic převratného, co by nebylo všeobecně známo, ale shlédnutím možná zase získáte o trochu více představy, čeho by jste se ve svém životě měli vyvarovat. Zjistíte, co v rodině způsobuje despotismus jednoho z rodičů a jak velké následky si sebou nese ten, který pod despotickou rukou trpí. Není to jen syn, či jeho matka, ale vlastně celé okolí přísného otce. Myslím, že matka (Julia Roberts) by měla být mnohem razantnější vůči chování otce k synovi, než jak to vyznívá ve filmu. Ve filmu se to dá akceptovat, ale v životě bych takovou nevhodnou toleranci v žádném případě nedoporučoval. Mám teď na mysli scénu, kdy otec syna vysadil z auta v prudkém dešti a i s manželkou odjel. Řádná matka by svého syna neopustila a donutila by manžela zastavit. Vystoupila by a šla za synem. Tím, že vlastně nic neudělala, dala svému manželovi najevo, že se podrobuje jeho despotismu. Svým jednáním se matka dostává do stejně těžké psychické deprese jako její syn. Jen jejich společná vzpoura může být řešením. Zda se tak stane můžete vidět ve snímku "Světlušky v zahradě". (17.01.2010)

Další z mnoha těch skvělých filmů, ke kterým jsem se dostal opět díky filmovému vkusu mé oblíbené uživatelky Fridecky, další pocitově velmi silné a myšlenkové hluboké dílo, právě takové na mne vždy niterně zapůsobí, vždyť co může člověka zasáhnout více, než náhlá, neočekávatelná a způsobem tak tragická smrt toho nejbližšího člověka v našem životě, smrt matky, jakoby se svět v ten moment pro všechny, co jí znali, měli rádi, zastavil a pozvolna se začal v jejich vzpomínka odvíjet ve zpětném chodu, přes okamžiky, které nás s ní spojovaly a ovlivnily, jako bychom si právě takovým myšlenkovým návratem chtěli prodloužit ten pocit spolubytí o další a další minuty, hodiny, dny, je to sice jen pocit, ale dokáže pomoci překonat tu náhle vzniklou prázdnotu, už nám bude navždy chybět a právě jen vzpomínání nám takového člověka uchová v naší každodenní přítomnosti, a tak je dějově utvářen pro nás diváky příběh manželů Taylorových, postupně se nám v jednotlivých krátkých návratech do minulosti jejich společného života odkrývá řada problematických momentů jejich komplikovaného vztahu, jejich ne zrovna harmonického spolužití, jakoby až ta smrt nastavila všem zrcadlo prozření, jakoby až potom si všichni uvědomili, jak mnoho a nevratně ve svých životech ztratili. A tak ani mě nezbývá, než se zamyslet nad trvalou platností jedné strohé věty, ano, o co se nestaráme, čeho si s láskou nehledíme, o to přicházíme, abychom až pak pochopili, jak právě to v našem životě moc znamenalo, jak nenahraditelnou hodnotou pro náš život to bylo. (12.08.2013)

O Světluškách v zahradě jsem poprvé slyšel v den,kdy jsem je viděl.Byla to dost střelba na slepo,ale nakonec se z toho vyklubalo krásně civilní drama s úžasně přirozenými hereckými výkony (Dafoe je skvostný) a menšími,ale zato postupně gradovanými a svou realističností o to silnějšími emocemi.Na začátku film trochu hledá tempo i žánr,do kterého by se vlastně chtěl zařadit,ale s postupující stopáží mě do sebe vtahoval čím dál víc a na konci mi bylo líto,že tu skupinku různorodých postav opouštím.Nic z čeho by si člověk sedl na prdel,ale až ve chvíli,kdy jsem jej viděl mi došlo,jak moc mi podobný obyčejný film chyběl.A mimochodem,nejlepší scéna pohřbu ever! 80 % (08.07.2011)

Wau. Tak tohle byl zážitek. Za prvé měla jsem chuť praštit Charlese alias W.Dafoe do ...slušně řečeno obličeje. Za druhé je to divné ale mám takový pocit, že Julia Robert mi v každém novém filmu nevadí. Takže ani tady - kupodivu. Za třetí Ryan Reynolds jako zarostlý sarkastický spisovatel - velmi zajímavá role pro něj. Většinou bývá stylizován právě do rolí blbých i neblbých krasavců. Takže docela velká změna. A za čtvrté Hayden Panettiere jsem teda už pěkně dlouho nikde neviděla. Takže závěrem jen, že snímek mě teda dostal do kolen svou upřímností a taky jsem si nemohla nevšimnout té zajímavé barevnosti. (01.04.2012)