Odpor

Rozostřené scény nám dají vzpomenout na Legendu o vášni a Edward Zwick si dál jede svou filmovou brázdu. Trošku nečekaný příběh v době kdy se moc tyto válečné filmy nenosí a myslím že diváci o ně nemají moc zájem, přesto režisér natočil tento pravdivý příběh o třech židovských bratřích. Daniel Craig mě tentokráte moc neoslovil, jako tahouna filmu označuju Lieva Schreibera, který mě po Wolverinovi nepřestává překvapovat. Role nekompromisních zabijáků co se neptají mu sedí. 70% PS: Dost mě potěšila ruština ve filmu. Působí opravdu skvěle! Možná je škoda že jí není namluvený celý film. (05.10.2009)

Zwick velice překvapivě selhává tam, kde je jinde nejsilnější. Celý snímek se nese v prapodivně patetickém a klišovitém duchu a velké zklamání jsou bojové sekvence samy o sobě. Jsou poměrně nepřehledné, bez dávky syrovosti a krve. Jakožto historická rekonstrukce je film tím pádem značně nefunkční. Byl znát menší rozpočet. Kulisy a výprava celkově nejsou tak špičkové jak je na Zwicka zvykem. I přes všechno ovšem stále platí, že Edward nedokáže natočit vyloženě špatný film. Je to kluk vychytralá, protože si vždycky vybere tak zajímavou látku, kterou i když zmrší, pořád tam bude alespoň hutná dějová kostra. Odpor není vyloženě špatný, ale nikterak zajímavý a extrémně koukatelný rovněž není. (12.07.2009)

Zwick nebyl nikdy můj nějak zvlášť oblíbený režisér, jeho sklony k příliš přepjatým a rozmáchlým emocím mi neseděly, ale musel jsem mu nechat, že akční scény mu docela jdou. Odpor je bohužel oproštěn i o tuhle jeho přednost, takže film o lidech schovávajících se v běloruských lesích nejen že není syrovým dramatem o tíze rozhodnutí, boji s přírodou a saháním si na dno svých schopností a vůle (o tom všem se tu sice občas mluví, ale vidět to moc není), ale navíc pokud se ve filmu střílí, působí to spíš jako z horšího hraného dokumentu BBC než z celovečerního filmu. Pár kouřových petard a bumajzlí simulujících granáty a bomby, trocha té hlíny zvednuté ze země po zásahu tvrdým žaludem a to je všechno. Byl jsem zvědavý alespoň na závěrečnou konfrontaci s Einsatzgruppe SS, ale velké finále natočené v duchu předváděček klubů vojenské historie po taktické stránce proběhne tak, že cca dvacítka Němců a jeden tank úplně bez jakýchkoli záloh a spojení se zázemím se nějak octne uprostřed palouku, aby se na ně dalo hezky střílet ze všech stran a záchrana přijde nepozorovaně a velmi nečekaně v poslední chvíli. Není to žádná filmová katastrofa, jen zcela nevýrazný film o zajímavé válečné epizodě. (17.04.2011)

Na válečné drama podle skutečných událostí a s hrdinnými bratry Bielskými se dobře dívalo. Velmi přesvědčivě mě přeneslo do období 1941-1942, kdy bratři Bielští vedli svůj protinacistický odboj, přebývali v běloruských lesích, ukrývali Židy, běhali a s chutí stříleli nácky a chovali se čestně a hrdinsky na rozdíl od partyzánů, kteří zde zrovna nejsou vylíčeni ve stoprocentně pozitivním světle, a jako jediní u mě vzbuzovali odpor. Charismatický Daniel Craig je většinou záruka kvality a není na to sám. Pomáhá mu skvělý a zdravě vyšinutý Liev Schreiber a nebojácný Jamie Bell. Chrabří partyzáni přibrali mezi sebe i opačné pohlaví, a tak je k vidění Alexa Davalos nebo Mia Wasikowska. Nechybí napínavé ani drsné scény, vyhrocení bratrských vztahů, přežívání v krutých mrazech a hladovění a v neposlední řadě působivé zachycení napjaté i přátelské atmosféry v lesním táboře. Všem jsem jim v jejich boji fandil, protože režisér Edward Zwick to měl pevně pod kontrolou a diváka umí vtáhnout do centra dění. Dvojhodinové dobrodružné drama z války mě bavilo. (05.09.2010)

Typický Zwick. V tomto případě bohužel. Hrdinná story o neskutečném partyzánském dobrodružství s biblickou paralelou v druhém plánu, vystavěná na několik let dávno obnošeném modelu ze sekáče ‚based on true story‘, totiž potřebovala pořádnou dávku syrovosti a nikoliv kýčovité obrázky běloruského lesa. Zwickovi unikají postavy, což za předpokladu, že na nich příběh stojí, je zásadní problém, ze kterého jej nevyhrabou ani špičkoví herci. Chybí tomu jakákoliv osudovost při těžkém rozhodování (a že jich scénář nabízí požehnaně), která je nahrazena skládáním klišovitého puzzle z dílků dávno ohmataných jinde. Že se tak (zřejmě) dělo doopravdy mi bylo jedno, protože je to servírováno formou standardního bijáku na ukojení sentimentálních diváků. První půlku mě to strašně sralo, v té druhé už mi to bylo úplně volné. Věřím ale, že v závěrečném zúčtování na louce museli někteří fandit ve stoje. Já chtěl Zwicka nakopat do koulí. (21.01.2009)