Ty, který žiješ

Zdají se vám sny, ve kterých se navzdory vypouštěným nesmyslům a idiotskému chování každý tváří totálně důležitě a vše, co se v nich odehraje, byť by to byly sebevětší pitomosti, proběhne zcela přirozeně a nikdo se ničemu nediví, včetně vás samotných? Tak podobné povahy je i tenhle film - jako bláznivý sen nebo libovolný dokument od Ulricha Seidla, mě ještě napadá... :-) Konečně, právě sny samotné zde dostávají svůj prostor a já nestačím žasnout nad nápadem přenést jejich absurdno na plátno, navíc s takovou lehkostí a vtipem, jako v Du levande. Nic, půjdu spát, zítra je taky den... a ať se mi něco hezkého zdá... třeba od Roye Anderssona. (24.11.2014)

Mne Ty, ktorý žiješ pripadal ako taká viac divácky prístupnejšia verzia Piesní z druhého poschodia (možno som jediný). Namiesto dešifrovania symbolov sa divák môže viac stotožniť s postavami a nakoniec im aj držať palce v splnení ich snov. V tomto filme ale k tomu neprekvapivo nedôjde, posledná runda musí každému stačiť. Andersson natočil film o ľuďoch, ktorí nepredstavujú reálnych ľudí, ale naše túžby, sny, náturu a samozrejme chyby. Ďalej situácie, aké tiež v živote nenastávajú, ale na reálne situácie a chovanie ľudí s nadsázkou reagujú. Bol som zvedavý, akým smerom sa vyvinie tá pomaly silnejúca búrka a odklonenie od tejto dejovej línie je miernym sklamaním. Ja viem, že to tak malo byť a ten prekvapivý záver s tým súvisí, ale predsa... (06.09.2014)

Potlesk Royi Anderssonovi..už dlouho jsem se tak skvěle od srdce nezasmál a zároveň nebyl zdeprimovaný životem postav. Divák musí dávat opravdu velký pozor, aby mu neunikly detaily, protože bez nich nemá smysl film vidět. Velmi přesné a velmi originální..včetně závěru, kde jsem si uvědomil, že jsem to já, který žije...protože..kdoví, co nás čeká.. (24.11.2009)

Neumím to vysvětlit, ale ačkoli tenhle film postrádá příběh a střih, postrádá humor i akci, postrádá gradaci a mnoho dalších věcí, o kterých jsem si myslel, že jsou pro kinematografii nezbytné, je skvělý. V těch všech pošahaných a nevtipných scénách je jakási podivná poetika, která mě jakýmsi pošahaným způsobem nutí si některé scény pouštět znova. Nevím, jak je možné, že to funguje - ale funguje. (14.03.2010)

Slepenec čistě ironických humoresek. Dobrá parafráze na dnešní notně pompézní společnost, leč snímek dohromady nedává vůbec žádný smysl a nemá žádnou kostru. Asi to byl Anderssonův cíl, ale jeho velice podivný snímek je opravdu nad mé divácké chápání. Originalitě se ale zvláště ve filmu meze nekladou... (28.11.2009)