Ty, který žiješ

Absurdné, melancholické, snové i vtipné fragmenty, ktoré dávajú divákovi impulz, aby sa raz opäť zastavil nad životom, ktorý žije a len tak ticho sa nad ním zamyslel. Fragmentárnosť filmu je docielená aj úžasnou kamerou, ktorá úplne ignoruje detail a jednotlivé príbehy tak pôsobia ako neznáme fotografie. Podľa mňa by však filmu pomohlo spoločné prepojenie všetkých minipríbehov, ktoré by divákovi zrozumiteľnejšie odhalili, akýsi vyšší plán celého filmu. Takto môžeme len tápať..., ale možno práve to bolo režisérovým cieľom a zámerom... (29.09.2008)

Kdyby měl James Benning smysl pro humor, asi takhle by mohla vypadat v jeho podání komedie... :o) Což o to, natočit komedii složenou z výhradně dlouhých statických záběrů je určitě zajímavý nápad, Roy Andersson navíc projevuje nejen smysl pro humor, ale přímo pro absurditu až surrealismus. Problém je, že zpracování tohoto výrazně experimentálního počinu zdaleka nedokázalo v mých očích utáhnout celovečerní stopáž. Spočátku jsem byl poměrně nadšen, velmi mě pobavil úvod i několik vybraných dalších scén, okouzlil mě nápad s dixielandem, který celé toto pásmo průběžně doprovází hravou živou hudbou. Jenomže už ve třetině jsem měl pocit, jakoby se ty pěkné, vtipné a někdy i geniální nápady a scény (soud s donáškou piva pro členy justice či následná snová sekvence s elektrickým křeslem fakt stály za to!) z valné části velmi brzy vyčerpaly. Režie je sice skvělá a často přináší nenápadnné vychytávky kdesi na rohu nebo v pozadí záběru, ale samotné dění proskakuje z místa na místo od skutečně vtipných, originálních nebo zajímavých scén, přes ty méně podmanivé, nevtipné až po zcela nic neříkající a někdy i přímo trapné (ano, mám na mysli tu rádoby humornou sexuální scénu a s politováním se ptám, zda dneska už opravdu nikdo neumí natočit komedii bez toho, aby tam před kamerou muselo dojít na sex?). Jako pásmo volně propojených absurdních situací z běžného dne drží film sice slušně pohromadě, ale ve výsledku moc netuším, co tímhle chtěl pan režisér říct, jestli něco ano. Za mě jde určitě o hodne originální a místy i vtipný snímek, který ale bohužel trpí nevyrovnaností a nepřiměranou stopáží ve vztahu k formě. [60%] (12.07.2021)

Mistrovsky vyvážené tragicko - komické dílo, sestávající z různorodých epizod se stejným jmenovatelem a skvostných scén a záběrů. I v případě že se na plátně zrovna nic podstatného neděje, nelze než se kochat po filmařské stránce naprosto brilantními záběry. Záverečná sekvence smete celé předešlé lidské pidižvení z povrchu zemského. Obří formace letadel plujících nad městem ostře kontrastující s bezstarostnou melodií pro mě osobně znamená jednu z nejzásadnějších a nejvíce mrazivých scén v dějinách kinematografie. (21.03.2008)

První půlhodinu jsem hleděl s otevřenou pusou (strhávání ubrusu a následný soud!), ve zbylých dvou třetinách film začal poněkud řídnout a moje pozornost i natěšenost opadávat. O Andersonovi jsem toho předtím moc neslyšel a tak mě velice překvapily řekl bych až sitcomové kompozice drtivé většiny záběrů, kdy nehybná kamera zabírá interiéry nasměrovaná do rohu, přičemž tomu všemu dominují tak maximálně dvě postavy a zbytek má úlohu křoví... Ty, který žiješ je film tichý a pomalý - mlčenlivé postavy se pomalu šourají prostorem řešíce své nepodstatné problémy v duchu Anderssonova nenápadného, minimalistického humoru, melancholická atmosféra houstne a závěrečná scéna přináší docela mrazivou pointu...Ovšem pro mě to - kromě toho začátku - tedy moc není. (22.04.2009)

Přesně totéž co předchozí Písně z druhého patra, snad jen záběrů je tu o něco víc (možná i přes stovku!!!). První půl hodina je geniální, a obzvlášť scéna zlého snu jedné z postav, ve kterém předvede nepovedený trik s ubrusem (elektrické křeslo poprvé...elektrické křeslo podruhé...elektrické křeslo potřetí !!!) by si zasloužila vstoupit do dějin kinematografie. S přibývajícmi minutami se ale zdá, že tvůrci vyplýtvali nejlepší nápady na začátku. Není to horší než Písně, ale ani lepší. (04.07.2007)