Country Teacher
Der Dorflehrer
Režie:
Bohdan SlámaScénář:
Bohdan SlámaKamera:
Diviš MarekHudba:
Vladimír GodárHrají:
Pavel Liška, Zuzana Bydžovská, Ladislav Šedivý, Marek Daniel, Tereza Ramba, Marie Ludvíková, Zuzana Kronerová, Miroslav Krobot, František Prošek (více)Obsahy(1)
Mladý muž z Prahy přestupuje na malou vesnickou školu jako učitel. Rozhodl se utéct od všech svých bezvýchodných vztahů do prostředí, kde snad bude moci najít sebe a další životní cestu. Postupně se sblíží s okolím, především s rozvedenou farmářkou a jejím dospívajícím synem. Lidské vztahy jsou ale komplikované, zvláště ve filmech Bohdana Slámy. Učitel totiž miluje syna, jehož matka je zamilovaná do něj, a syn miluje dívku, která mu uteče... V tomto filmu se zkrátka lásky míjejí, žádná z nich nedosáhne naplnění, ale podstatná je bolest jejich duše, kterou tu režisér nepateticky a přesto s pochopením a dojímavě zachytil, a hledání východiska ve vzájemném odpuštění. Vyrovnat se s odlišností je komplikovaný proces... Pavel Liška v titulní roli dokázal vymodelovat emoce muže, který se zmítá v uzamčeném kruhu své duše, svého údělu. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (665)
Takovéhle herecké výkony (neverbální projevy) jsem v žádném jiném českém filmu neviděl, Bydžovská je naprosto neskutečná a určitě zastiňuje i Lišku. Stejně tak mluvené slovo, film plyne a několikrát je doslova interuptován špičkovými dialogy, při kterých ztichlo celé kino, a všichni jenom viseli na ústech herců. I takřka dvouhodinová stopáž není vůbec žádný problém. Ale něco přeci. Přísahám na všech osmnáct kol Optima, že do kina už na českej film nejdu, dokud nezačneme točit pozitivnější snímky. Na mě tyhle věci působí až moc depresivně a smutně (vím, že je to následek události, která ve mně pořád leží), ačkoliv vyznění filmu je kladné. Znovu se budu opakovat (viz Vratné lahve nebo Medvídek), ale nevím, proč je naše tvorba tolik tíživá a depresivní. Život sám o sobě je těžký a tvrdý boj, proč se na to koukat ještě ve filmech. Ale jak říkám, toto je pouze moje věc, já jsem si to prostě neužil tak moc, jak bych měl. Jinak natočeno je to parádně a zahráno ještě lépe. ()
Jako film je Venkovský učitel super. Opravdu mě potěšilo, že se v Česku můžou natáčet i tyhle filmy, ne jen "lidové" komedie. Celý film je takový opravdový, působí naprosto plynule a já si ho užíval a proto mě docela zamrzel konec, který dle mého naprosto podkopl sám sebe. Totiž tento film propaguje prakticky celou svou délku jakousi upřímnost a konec podle mě končí na hodně neupřímné a falešné notě. Každý někoho potřebuje, fajn, s tím nemám problém. Nicméně takhle se problémy v reálném světě neřeší/nevyřeší. Jak říkám, až na ten konec jsem spokojený. 80 %. ()
Bohdan Sláma se pro mě stává tvůrcem, jehož každé nové dílo očekávám s velikým…očekáváním!:-) Jeho vesnická trilogie je živá, životná , živelná a nikde jsem ještě neviděl tak reálně zobrazený venkov, takový jaký si ho pamatuju. Nějde o nějaké stohy sena, traktory, krávy a Jawy, je to o té nátuře, o těch mladých, kterým o nic nejde, o životě bez vysokých cílů, o úmorné dřině, o ožralých hasičích, o pogujících pankáčích, o zábavách kde se chlastá do rána a od rána , o životě, který je tak prostý, až je svým způsobem nádherný a „pražák“ to nikdy nemůže pochopit. Ve Venkovském učiteli nás opět čeká střet „civilizivaného“ velkoměsta s „primitivní“ vesnicí, když mladý učitel zeměpisu z osobně-veřejných důvodů odcházi z pražského gymnázia na venkovskou základku. Tam, resp. v celé vesnici způsobí příchod tohoto „osvícence“ velké pozdvižení a ačkoliv se do přátelského obyvatelstva rychle začlení, očekávaná tragédie je na spadnutí…. Jsou to především postavy a jejich představitelé, kdo dělá ze slámových filmů velké události. Vynechám velké herce jako Lišku s Bydžovskou, na jejich adresu nelze říct víc než obdivně mlčet, vynechám i vedlejší postavy skvěle zahrané „klasickými“ slámovskými herci, to co chci zmínit je obsazování neherců, kteří i přes (právě pro) mnohdy velmi chatrné výkony silně pomáhají dotvářet tu přirozenou, amatérskou, nedokonalou, vřelou a neformální vesnickou atmosféru. Někomu právě to na slámových filmech vadí, já to považuji za přednost. ()
I když mi je svět postav Bohdana Slámy velice vzdálený a působí na mě jako takové hezky promyšlené akvárium, tentokrát pro něj nachází filmové opodstatnění a herci (mj. Zuzana Bydžovská) mu vdechují skutečný život. Marně také vzpomínám, který z českých režisérů dokázal v poslední době využít hudbu jinak než jako pouhý podkres. ()
Galerie (23)
Zajímavosti (16)
- Neherce Ladislava Šedivého, který hraje chlapce, našli filmaři na nedalekém odborném učilišti, kde se učil zámečníkem. (Siriuss)
- Poté, co se Láďa (Ladislav Šedivý) vrací o berlích domů, můžeme na jeho oblečení vidět nášivky a doplňky odkazující na různé punk / punk-rockové kapely, jako například N.V.Ú., Visací zámek (jejichž skladbu uslyšíme ve filmu), Totální nasazení či The Exploited. (Nick321)
- Náročná scéna porodu telete na konci filmu byla natočena na jeden pokus a probíhala za asistence chovatelů. I přesto mají však na porodu hlavní zásluhu trojice Ladislav Šedivý (chlapec), Zuzana Bydžovská (Marie) a Pavel Liška (učitel). (Saur.us)
Související novinky
Nej filmy roku 2008
Mezi ČSFD uživateli s nejvíce body jsme udělali malý průzkum, které filmy se jim v roce 2008 líbily nejvíce a které nejméně. Nejedná se o žádné „ČSFD Oskary“ ani žádnou oficiální statistiku, jde… (více)
Nádherně lidský příběh o hloubce, kráse a neuchytitelnosti lidské duše. O našich nezměrných citech, často skrývaných v našem vlastním strachu. O člověku jako křehké bytosti, který je lapený v pastech okolního světa a uvízlý ve svém vlastním bludišti. O pocitech schovaných za prostými slovy, smutnými úsměvy a pohledy plnými touhy. Výkon Pavla Lišky je obdivuhodný. Zcela se ponořil do postavy uzavřeného, vnímavého a citlivého člověka, který se z rušného velkoměsta sám před sebou uchýlí do klidu a ticha venkova. Chce zůstat osamocen právě proto, že touží po čisté, opravdové lásce, ale ještě větší strach má z toho, že by o ni mohl přijít, nebo že ji nikdy nenajde. Dokáže lidem porozumět, naslouchat jim. Když pozná lidi, na kterých mu začne záležet, nechce, aby byli nešťastní, aby jim někdo ublížil. Chce jim pomáhat tak, jak to on sám sobě možná nedokáže. Někdy však takový člověk zůstane opět sám, opuštěn těmi, které nejvíce miluje. Potřebuje, aby v něm někdo našel jeho odlišnost a to, čím si někdy přeje nebýt. Aby mu porozuměl a ukázal, jak je na něm toto důležité. Nebo snad ještě více si přeje, aby toto vše našel v někom jiném. V člověku, který by pro něj byl jako příroda - nevyzpytatelný, krásný, drsný a s vlastní jedinečností. Takového zde najde v podobě Ládi. Svou vzrůstající náklonnost k němu však skrývá. Strach, že ztratíme člověka, jeho důvěru či pochopení, nás dělá ještě slabšími. Všechna naše přání, naděje a vášně jsou neustále svazovány naším strachem. Raději jimi žít, než poznat bolest skutečnosti a odmítnutí. Lišku herecky zdatně doplňuje Zuzana Bydžovská a taktéž zajímavý Láďa Šedivý, který na to, že s herectvím neměl dosud nic společného, se své role zhostil brilantně. Ztvárnil problémového puberťáka, který je nepřístupný a vzpurný, s vlastní vystavěnou zdí, ale tímto vším překrývající svůj pocit osamělosti a neschopnost mít sám sebe rád. Právě s jeho složitou povahou se učitel ztotožní. Na druhé straně je tu Marek Daniel. Nevím, čím to je, ale on má prostě dokonalý ksicht na nesympatické role:) Naprostý protipól učitele. Protivný a arogantní kretén z velkoměsta, který by potřeboval dostat přes držku. Při sledování jsem často měla slzy v očích a mrazení po těle. Zvláště, když se ve filmu objevila ta nádherná skladba od Vladimíra Godára s hlasem Ivy Bittové - Ecce Puer. Ta skladba je tak nádherná a bolestná, že mě mrazí, jen slyším úvodní tóny. Pro mě jeden z nejlepších a nejsilnějších filmů naší kinematografie posledních let. Nyní, již po zhlédnutí plně chápu zvolenou symboliku ulity. Či jak jinak by ještě mohlo být všechno z filmu zobrazeno v jediném předmětu? Člověk vzešel z přírody a měl by, i v dnešní době, být co nejvíce její součástí. Venkovský učitel není jen příběhem jediného člověka, může se dotýkat spousty z nás. Je to o pocitu člověka odlišnosti, který máme vůči všem ostatním, ale zároveň přání splynout s davem a být jako ti ostatní, kteří pro nás někdy mohou být jednoduší, obyčejní a nudní. Straníme se jich, ukrýváme se před nimi, ale přitom bez nich nedokážeme být. Schováváme se, protože si přejeme, aby nás někdo našel. Cítíme se být ošklivými, ztracenými a podivnými. Chceme se schoulit někam do rohu a být schovaní před krutostí lidí a světa. Máme pocit, že jediná tvrdě mířená věta by nás dokázala srazit na zem. Jindy jsme zase plni síly, odvahy a pocitu, že bychom zvládli vše na světě. Je to jako velká místnost bez oken, v níž se stále pohybujeme. Je to jako stát před zavřenými dveřmi a nevědět, kde bychom našli klíč. Chceme se však skutečně dostat ven? "Věříš v Boha?" - "Rád bych. Ale nevím, jak se to dělá.", "Měl jsem strach." - "Strach? A z čeho?" - "Z toho, že bych Vás mohl ztratit..." () (méně) (více)