Posedlost

Čudujem sa tomu, že je tento výborný thriller Briana De Palmu u nás takmer neznámy. Obsession je film, pri ktorom tuhne krv v žilách a úplným právom sa začal po uvedení filmu De Palma prirovnávať k Hitchcockovi. Film samotný silne evokuje myšlienky na Vertigo a v kľúčových scénach ma dokázalo mraziť presne tak, ako pri pozeraní Vertiga. Už počiatočné zábery na kostol, prerývané hudbou maestra Herrmanna (jeho posledná kompozícia) sú dychberúce a spolu s nasledujúcou scénou "ako vo sne" dávajú divákovi predzvesť toho, že má do činenia s výnimočným filmovým dielom. Kamera ako taká sa Vertigom dosť inšpiruje, čo vidíme na použití rôznych filtrov, avšak zároveň je v tomto smere aj dosť inovatívna. Kým Hitch vo svojej dobe používal prevažne nájazdy, De Palma v kľúčových scénach ohromuje diváka kombináciami nájazdov a zoomu. Kritiku môžem vyniesť snáď len z hľadiska scenára, v ktorom bohužiaľ divák nie je ukrátený určitých vsuviek a barličiek, čo je síce bežné pre takmer všetky novšie filmy, avšak ja mám rád skôr staršie filmy :) Každopádne, ak máte možnosť, vrelo tento film odporúčam. Svojim stvárnením sa jedná o poctu a hlbokú poklonu žánru, ktorá nemôže uraziť ani zarytého milovníka klasiky. (20.05.2005)

Totální kopírák Hitche, včetně hudby, kterou měl na starost dvorní Hitchův skladatel Bernard Herrmann, který rok před uvedením snímku zemřel. Film táhne dolu hlavní postava Cliffa Robertsona, která je neuvěřitelně nesympatická a jeho herectví prázdné a nudné. Závěr potěší, ale tipl jsem ho dlouho dopředu, takže žádné překvapení. De Palma opět potvrdil, že jako režisér je neskutečně nevyrovnaný. Má na svém kotě řadu kultů, ale také řadu kravin. V tomhle mi trochu připomíná Joela Schumachera. (08.01.2020)

De Palma (filmařsky) znásilňuje Hitchcocka do poslední kapky – hrdinova posedlost milovanou manželkou, tajemná femme fatale, záměna podob – a úžasně buduje paranoidní atmosféru, kterou zakončuje zdařilou pointou (byť pachuť kopíráku ucítíte docela zřetelně). Ale přestože se zde neobjevuje žádný z jeho pozdějších trademarků (steadycam, split-screen a podobné režijní fígle), je jeho vyprávění i díky obyčejným postupům stále chytlavé. Škoda toho zbytečného kulhání v dialozích, které protentokráte zaberou většinu filmu. Na vině je ale spíše Schraderova (překvapivá) scénáristická zoufalost, která dohromady nic neřeší a na romantiku (zvláště tu na vážno myšlenou) De Palma nikdy nebyl. Vyznění filmu je i přesto stále kompaktní, jelikož libový epilog a fajn závěr lepí tenhle jinak dost nesourodý celek v dobré pokoukání. (13.02.2007)

De Palmova hitchcockovská variácia na Vertigo. Zsigmondova kamera a Herrmannova krásna hudba presne imitujú Hitcha. Je to síce o kúsok slabšie než iné jeho hry na majstra napätia (Sisters, Body Double), ale stále je to príjemná štylizovaná pocta a zábava zároveň. Príslušnosť k Vertigu reprezentujú: hudobný motív, posadnutosť nahradiť stratenú osobu inou, kamerový „vertigo-efekt“ (dolly zoom na letiskovej hale) a záverečná rotácia kamery okolo postáv. 3,5* (22.03.2021)

Zase jedna hitchcockovská variace, která se De Palmovi příliš nepovedla. Hudba i kamera jsou totální Hitch, příběh kopíruje Vertigo a snaha o budování tajemné atmosféry je zjevná, ale tentokrát se nedaří. Chybí charizmatické postavy a chemie mezi nimi, chybí nadhled a černý humor a kromě prvních a posledních 20 minut je scénář prázdný a prakticky se nic neděje. Povinné zvraty v závěru dojem malinko vylepší, ale nejsou ani tak zábavné a černohumorné ( Kainova výchova ), ani tolik kulervoucí ( Femme Fatale ), aby výrazněji vylepšili dojem. A De Palma v tomto případě zklamal i coby vyhlášený erotoman - ani jedna jediná sexuální scéna :)) -- Faktem je, že De Palma je hodně nevyrovnaný režisér, jednou natočí vrcholně zábavnou variaci Hitche, pak zase jen průměrnou, osobně mám pocit že čím méně vážně se jeho filmy tváří ( Kainova výchova, Femme Fatale ), tím lepší jsou... (31.07.2006)