Nový život

Uff, ti seveřané mají na zvrhlém, systémovém zacházení nějaký patent, či co, tady se děj odehrává v ústavů, který je jakýsi protipól pro lebensborn, akorát, že tam se blonďatě množilo a tady se naopak množení zabraňuje... A je to film velmi silný, ostatně jako většina těch, co se odehrávají v dívčím ústavu (částečně i pro psychicky narušené, u kterých je otázkou, co je narušilo) a právě dějové zasazení se stará o několik scén, které jsou z lidského hlediska až odporné. Bohužel, tam, kde by mělo gradovat finále, se tempo někam vytratí a rozhodně není tak silné, jak by si (snad dokonce reálný, fuj) děj zasloužil. (15.05.2017)

Drama Nový život je vlastně snímkem o eugenice a malthusiánství, které byly v první polovině 20. století jako ideologie velice populární a hlásala je a inspirovala se jimi ve svém díle celá řada špičkových intelektuálů a umělců. Učení o tom, že je nutné zušlechťovat lidský genofond a bránit těm méněcenným v plození dalších neúspěšných, mělo ohlas právě v těch měšťanských usedlých a bohatých zemích, jako bylo Švédsko nebo Švýcarsko, kde podobné programy skončily až v první polovině 70. let. Vlivní publicisté a státní úředníci předpokládali, že právě chudí mají nekvalitní geny a jejich porodnost je nutné regulovat, a těmto snahám padla za oběť i hrdinka Häröova snímku. Její anabáze po ústavech a psychiatrických klinikách spolu s bojem za právo mít vlastní dítě je nesrovnatelně uvěřitelnější, tragičtější a procítěnější než barvotiskové emoce a manipulace v Renčově dílku Requiem pro panenku. Smutný, ale zajímavý a poučný film. Eugenice zasadil úder nacismus a jeho program likvidace méněcenných národů a duševně nemocných, který tento myšlenkový směr zkompromitoval, takže naštěstí nenapáchala větší škody. Celkový dojem: 80 %. (20.09.2010)

Švédská a celkově skandinávská kinematografie si také drží furt vysokou laťku. Skvěle natočený film, který vyníkajícně vystihuje poválečné období ve Švédsku a všechny manýry této země, které v sobě nesli prvky fašismu a které postupně museli být v této zemi likvidovány. Velice drsný a pesimitický ale významný příběh se skvělým filmovým zpracováním... Doporučuji! Je na co koukat. 90% (06.12.2009)

V istých momentoch mi behali zimomriavky po chrbte, nad tým čo sa vo filme dialo. Skutočnosť pritom bola určite ešte horšia. Tak ako sme u nás mali obdobie "komunizmu s ľudskou tvárou", vo Švédsku by som toto nazvala takmer "nacizmom s ľudskou tvárou". Videné v rámci Challange tour marec 2016 - 30 dní so svetovou kinematografiou. (01.03.2016)

Harö přichází s dalším silným příběhem z nedávné skandinávské historie, avšak lákavé a kontroverzní téma ještě neznamená kvalitní film. Zde mi bohužel vadila jistá dramaturgická nevyváženost, film ničím nedokáže překvapit, spíše jen líně plyne a na emoce je dosti skoupý. Nekonají se ani vizuální orgie, prostředí kameramansky není příliš vděčné a ani herecké výkony, až na Mariu Lindquist, mě příliš neoslovily. Vychází jen mírně nadprůměrné drama, které v člověku hlubší stopu nezanechá, až na tu faktografickou. (01.08.2010)