Vyznání Anny Elliotové

Nejsem znalec Jane Austenové, takže mi tenhle její příběh dlouho unikal. A je to škoda. Anna v podání rozkošné Sally Hawkins má před sebou coby stará panna (je jí už 27 let!) nevalné vyhlídky na dobré manželství a řada postav ji tak kvůli tomu přehlíží a občas ji i trochu využívá. Zpětně si uvědomuje, že před lety udělala chybu, když odmítla nabídku kapitána Wentwortha, ale ve chvíli, kdy se její bývalý nápadník vrátí do Anglie, neví, co si počít. Víme, jak tohle skončí, a je fajn to sledovat. Film má ale několik nedostatků, které ho u mě srážejí dolů: některé záběry jsou skoro až amatérsky nepříjemné (extrémní detaily obličejů), hlavní pár spolu moc málo komunikuje a film je moc krátký, takže děj ubíhá mílovými kroky. Jako příjemnou starosvětskou romanťárku ale doporučuji. 70 % (27.02.2018)

Čtení Jane Austen rozhodně nepatří mezi mé koníčky, ale filmové adaptace jejích knih mě většinou neurazí. Persuasion je velmi komorní film. Taková ta křehká romantika v pravém smyslu slova. Urozená Anne si měla vzít chudého mladíka, jenže jí sňatek rozmluvili. Ona svého rozhodnutí dalších 8 let lituje a z něj se mezitm stane bohatý námořní kapitán. Klasická Austen. Unylý příběh zachraňují herci a zpracování. Bez Phippsovy dramatické hudby by byl celkový dojem poloviční. No a ten konec samozřejmě - nádhera. (26.02.2012)

Ačkoliv jsem posmrtně vydanou knihu Jane Austen ještě nečetla, měla jsem dle pozitivních čtenářských ohlasů větší očekávání než např. u Pýchy a předsudku (četla), přeci jenom je toto dílo považováno z její pozdní tvorby za nejvážnější. A velká očekávání následují adekvátní zklamání. Film je jako jednotné kontinuální dílo natočen poutavě, hudba vytváří atmosféru jakou má a herecké obsazení neurážející. V potaz beru také to, že u takové tematiky všichni dopředu ví, kam děj bude směřovat a jak bude končit. Ale neubráním se pocitu, že ta Anna, která má být tahounem příběhu a nehynoucí láskou kapitána Wentwortha by měla i na plátně přeci jenom vykazovat více známek života? Jinak nechápu kam námořník oči dal, spíš mi většinu filmu připadala jako chudinka, co v podstatě celou dobu ani nehlesla. A její konečná maratonová scéna mi připadala až směšná (vážně takhle v knize celé poledne sprintuje?:-), nehledě na ten minutu přibližující se polibek na veřejnosti! I přes to přese všechno se Jane rozhodně nemusí otáčet v hrobě a Sally Hawkins mě přesvědčila, že není jenom holka na zabití (Happy go Lucky). ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Kniha přečtena. Film je dramatizován až běda, pobíhající scéna je skutečně jen dílem scénáře, stejně jako jiné nepochopitelné lahůdky (nemocná, do té doby nehybná přítelkyně najednou vstane Annu honit po ulici s klíčovým vysvětlením na 3 s), které mi tam neseděly už při shlédnutí prvém. 3* (10.05.2010)

Adaptácia románu Jane Austen, ktorá vyšla na Slovensku pod názvom Láska Anny Elliotovej nás vovádza znovu do starého Anglicka, do austenovského sveta plného lásky, povinnosti, nenaplnených túžob, predsudkov ale aj snobizmu a pýchy. Hlavná hrdinka Anna dusí svoju zranenú a nenaplnenú lásku hlboko vo svojom srdci veľa rokov. Trpí a divák trpí s ňou. Už dávno oľutovala, že dala prednosť rodine, ktorá si veľmi zakladá na svojom šľachtickom pôvode pred vlastným šťastím a láskou k mužovi z nižšej spoločenskej vrstvy. Dočká sa ešte svojho šťastia? Scenár filmu sa snaží dodržať hlavnú líniu príbehu, aj keď je oproti predlohe predsa len v mnohých detailoch odlišný a podstatne oklieštený. Nepôsobí to však rušivo, najmä nie pre diváka, ktorý príbeh nepozná. Výkon Anny v podaní Sally Hawkins je dosť presvedčivý, dokonca ani tá atletická scéna v závere mi až tak nevadí. Zdá sa, že práve ona ešte viac vyhrotila stresovú situáciu a časovú tieseň, do ktorej sa Anna vo finále filmu dostala. Zrazu bola ochotná riskovať svoje zdravie, ba dať i svoj život, len aby nepremárnila šancu na šťastie, ktoré bolo zrazu tak blízko. Film ma emocionálne opäť obohatil, tak ako iné diela Jane Austen, ale viem si predstaviť aj lepšiu adaptáciu. S réžiou nie som stotožnená na 100 %. (07.12.2008)

Co bývá na knihách Austenové nejzajímavější je její schopnost zachytit mikrosvět vztahů a prostředí, kterým jsou její hrdinové obklopeni. Tato verze románu se ale soustředí výhradně na svět hrdinky, všemi opomíjené a tiše nešťastné Anny. K tomu napomáhají dlouhé pohledy do kamer, měkká tlumená světla vykreslující náladu atd. atd. Není to špatný nápad, ale vyznění filmu to hodně ochuzuje. Proto ve srovnání dávám přednost verzi z roku 1995. (22.05.2009)