V síti CIA

Dějově obsáhlá minisérie, která mě zprvu moc nenadchla množstvím postav, propletenců mezi nima a pochopením všech těch politickejch zápletek. Ale když jsem se do toho dostal, tak jsem hned dostal chuť být špión. Michael Keaton dostal více prostoru až ve třetím díle, ale jeho postava je nejzajímavější a nejlíp zahraná (měl jak charakterové vady, tak i divnou mluvu a jiné vlastnosti). Hej nevím, co víc napsat. Prostě se koukněte, ja? (01.02.2009)

Válka studená je válka studená. Mám takovou teorii. Někdo ze scénáristů si oblíbil Mailerova Ducha děvky a podíval se na Kauzu CIA i na Třináct dní. Poté zalezl na dlouho do archivu a vylezl s materiálem, který bylo záhodno přetavit v celuloidový drahokam. Jenže kdosi řekl stop, to je málo pro diváky. A tak vzniklo tohle. Skutečnost je samozřejmě zcela jiná, jelikož jde o (údajně) velmi věrný přepis románu Roberta Littella. Budu-li však ignorovat skutečnost a povedu si i nadále svou, jak mě naučila tato minisérie, tak je to vše stejně pouze o tom jak své dezinformace prezentujete. Pokud dostatečně přesvědčivě, tak je děvka jedna prodejná (aka pravda) na vaší straně. A právě tvůrci mě svými "pravdami" nepřesvědčili. Selhávají totiž v detailech a rozpadá se jim pro ně celek. Všichni Rusové se i v Moskvě vybavují angličtinou. Akorát s nechvalně proslulým hollywoodským (čti směšným) přízvukem navrch (a to i v době nejtvrdšího stalinismu na veřejných místech). Nejinak jsou na tom Kubánci na Kubě atd. Což o to, to je to nejmenší. Ale, že je vše řešeno až příliš efektně a filmově (v negativním slova smyslu), to už na pováženou je. S výše zmíněným Mailerovým životním dílem to srovnávat nebudu, přeci jen takřka tisícistránkový dvojdílný román versus čtyř a půl hodinová televizní produkce, to by nebylo tak úplně fér (i když se to srovnání přímo nabízí). Ovšem s Kauzou CIA to s čistým svědomím porovnám. A vychází mi z toho De Nirův počin ve všech ohledech jako přesvědčivý vítěz. Stihne sdělit to samé v rámci poloviční stopáže a mnohem méně podbízivě. Company je kalkul s velmi proměnlivou kvalitou, který umí svého diváka napnout, místy strhnout a hereckými výkony nadchnout. Pravda, zdaleka ne všemi. Takový Chris O´Donnell sice již není tím tragicky antisympatickým floutkem jako kdysi, ale stále mu do statusu herce něco chybí. Konkrétně charisma a byť i jen špetka talentu. Vzhledem k faktu, že by měl na svých bedrech odtáhnout nějakých dvěstědvaasedmdesát minut je jeho obsazení zarážející volbou. Navíc mu scénář přihrává tak čistě běloskvoucí postavu "ríl emerikn boje" až to bolí. Přesto si dovolím tvrdit, že s tímhle námětem a obsazením se dalo vystoupat o stupeň výše na žebříčku kvality. Nebo možná dokonce i o dva. Co to melu... Nikoli dalo, ale přímo mělo. Stačilo se rozhodnout zda se držet reálné linky "jak to mohlo být" nebo té klasicky atraktivní bez ambicí. Ovšem oboje dohromady v této podobě, bohužel, nefunguje. (05.06.2008)

Strašně se mi to líbilo. Kdybych se měl pokusit najít chybu, ani by se mi do takového přemýšlení nechtělo, pro ten celkový blažený pocit. I známé epizody s dávno známým rozuzlením mají napětí, režie i herci jsou naprosto věrohodní, nic neruší, nic člověka nesvádí pochybovat. Jesli se někdo pokusí tvrdit, že skutečnost v CIA byla jiná, pak pravdu má tento film. (29.06.2008)

První část trilogie odehrávající se v Berlíně rozděleném železnou oponou nastavila laťku docela vysoko. Měl jsem pocit, že jde o minisérii s chytrým příběhem, výborným obsazením, napínavými akčními scénami a velkým rozpočtem, která má tudíž všechny předpoklady pro vysoké hodnocení. Druhá část ale přinesla určité vystřízlivění a při sledování třetí se dostavily nemalé rozpaky, protože dle rozuzlení několik desítek let trvající špionážní hry mají tvůrci o světě špionáže podobnou představu, jakou měl Hurvínek o válce. Historie zná jen dva případy průniku sovětského krtka do CIA. Scénárista si pohrává s myšlenkou třetí nejzáludnější a nejrafinovanější infiltrace, jakéhosi amerického Kima Philbyho (ten má ostatně v příběhu taky svou roli). Samozřejmě, známe jen příběhy odhalených špiónů a nelze vyloučit, že byli tací, kteří unikli pozornosti a v klidu dožili, jenže vyústění zápletky, s jakou tvůrci přichází, je spíš úsměvné. Miniseriál nepředstavuje protipól majstrštykům typu Jeden musí z kola ven (ten tvoří spíš popkornovky typu bondovek nebo Mission Impossible), je spíš důkazem toho, že nestačí jen slibné rozehrání, je nutné zvládnout i koncovku. Za sebe bych podotkl: jeden z největších debaklů CIA - neúspěšné vylodění kontras v Zátoce sviní - nebyl určitě způsobený únikem informací, ale naprosto mylným odhadem nálad kubánského obyvatelstva a selháním analýzy o poměrech a možnostech kubánského režimu. Celkový dojem: 60 %. (14.01.2016)

"Jak víš, že jsem šílená?" řekla Alice. "Musíš být," řekl kocour, "jinak bys sem nepřišla." Fantastická mini série. Opět musím poděkovat Hal_Moorovi, díky němuž jsem se k tomuto seriálu dostal. Ale zpátky k seriálu. Hodně dobře natočený, napínavý příběh o agentech za studené války. Všichni zúčastněni zde hrají přímo famózně a ta atmosféra!! Máte pocit, jako byste tam byl s nimi. I když to má pouhé 3 díly (každý má 1 a půl hodiny) stejně se nebudete nudit a budete nuceni přemýšlet. Kdo jsou ti dobří? Kdo jsou zlí? Je všechno tak, jak to vypadá? Na tyhle a další otázky se nám pokusí dát odpověď právě The Company. Jinak co se týče herců, nemám výtek. O´Donnell zde předvádí znamenitý výkon a nebojím se říct, že hlavně na něm stojí celý seriál. Pokud si k tomu připočítáte taková esa, jakými nepochybně jsou Alfred Molina či Michael Keaton, vyjde vám zřejmě nejlepší mini série, která kdy vznikla. Rád se na ni znovu podívám. (15.08.2008)