Řekni, kdo tě zabil

Docela příjemně retro, ale až moc kýčovité na můj vkus. A to je právě bod úrazu. I když právě tu zvláštní atmosféru jiní opěvují, já jí nemůžu přijít na chuť. Koláčník je mi docela dost nesympatický, zato Anna Friel je úžasná. Celkově příběh o oživování mrtvol a způsob, jakým je to podáno (tak komicky)..je docela fajn,ale abych tomu stylu propadla,to rozhodně ne.. (02.03.2011)

"Everything we do is a choice. Oatmeal or cereal, highway or sidestreets, kiss her or keep her. We make choices, and we live with consequences." Originální seriál s neskutečně unikátní atmosférou i stylizací, rychle ubíhajícím dějem a sympatickými postavami a herci, který dokáže být jak napínavý tak vtipný tak dojemný a přitom všem příjemně pohodový a romantický bez toho, aniž by upadl do klasické americké telenovely (i když druhá série k tomu bohužel v jednom místě silně skloňuje, ale naštěstí se včas probere). Škoda, že je tak málo dílů, protože hodně věcí by si zasloužilo dovysvětlení. (25.04.2017)

Nápad seriálů byl velmi nadějný (i když podobných kousků je taky mraky, viz. ''A co když je to pravda?'') zpracování je taky originální, herci mi nevadí, ale když se mě někdo zeptá jestli se mi to líbí, tak stejně řeknu, že je to kravina. Tohle mohlo dopadnout mnohem líp, mělo to velký potenciál, pro mě bohužel skutek utek.. Nebaví mě to. Vtipy nejsou dobré, jako komedie to nefunguje, snad jediný, co se mi vždycky líbí je, jak se hl. postavy mají rádi, ale nemůžou se dotknout.. Toť vše. Nechápu, z čeho jsou lidi tak odvařený, ale nikomu to samozřejmně brát nebudu. :) (18.01.2010)

Je ještě brzy na nějaké objektivnější hodnocení, takže se ho prozatím zdržím, protože seriál může překvapit. Prozatím po několika dílech zhlédlých kostatuji pár poznatků: Když jsem viděl upoutávku, tak jsem si říkal: "Páni, to je ale skvělej námět na film!" Pak jsem se zklamáním zjistil, že jde o seriál. Víte ono takhle pojatý to nemůže mít dlouhou únosnost na seriál. Co jsem měl možnost vypozorovat, tak se jedná o jakousi kombinaci Zoufalých manželek, Amélie z Montmartru a jakéhosi nespecifikovatelného krimi seriálu. Bohužel ta část, která nesází na kecání a vztahy (krimi) je silně podceňována a degradována na minutový pokec s mrtvým a shrábnutí prachů. Taky mi přijde, že scénáristi se snaží tak intezivně až hystericky vyvolávat zdání pohodového seriálu, že tak nějak zapomínají vykreslit charakter dvou hlavních protagonistů - Neda a Chuck. Bohužel, ač se to snaží scénáristé před divákem zatajit, jedná se hlavně o rozvíjení tohoto vpravdě platonického a bezbudoucnostního vztahu těchto dvou, takže se opravdu nemůžu těšit, že by otravná Chuck zemřela nějakým náhodným dotykem, což je naprosto nereálná představa. A možná právě se divák může opravdu vcítit do těch dvou vedlejších hrdinů (detektiva a Olivie), s kterýma může svou nenávist vůči Chuck sdílet. Těmahle dvěma a ještě tím bezva chlápkem z márnice. (12.01.2010)

1. série Po první řadě musím s radostí říci, že Pushing Daisies mě skutečně zaujaly, a to se mi u většiny seriálů, zvlášť, když se tam ještě k tomu řeší vraždy, nestává... Zajímavá hlavní myšlenka, sympatické postavy a nebo nadprůměrná hudba. To vše vyzdvyhuje seriál poměrně vysoko. Menší výhrady bych měl k výpravě, která je sice skoro vždy opravdu kouzelná, ale podle mě by občas neuškodilo podívat se třeba na skutečnou noční oblohu či skutečnou louku... Tyto věci už jsou přece samy o sobě dost poetické, a není potřeba je ještě více přikrášlovat. Některé záběry tak působí nepříjemně počítačově, stejně jako triky. To ale není nic zas tak zásadního, důležitější je, že romantické linie jsou skutečně silné. Obejdou se bez dotyků, a přesto dokáží vyvolat rozmanité emoce. 80%. 2. série Vše se ještě zlepšilo, výprava už nevypadá tak uměle, hudba je ještě lepší, ale především, hlavní příběhová linie získala neuvěřitelný spád, a tak každá epizoda, kromě klasické detektivní zápletky ještě posouvá příběh mnohem dál. 90%. Celkem to vychází na 85%, a je veliká škoda, že takto neotřelý a kvalitní seriál byl po pouhých dvou sezonách ukončen. (03.02.2010)