Po přečtení spalte

Geniální Brad Pitt a Ti ostatní ... Herci podle jmen jsou výborní, o tom nejsou pochyby, bohužel vzhledem k totálně ulítlému ději, který si hraje na "tohle se může stát každému", je to k ničemu. Ať je to přetvařující se George Clooney, který se opět potkal s Tildou Swinton (předtím se setkali ve filmu Michael Clayton), nebo stále podivnější John Malkovich, který pomalu utíká ze škatulky "dobrý herec" do škatulky "ten je mimo". Herci jsou svým rolím poměrně vděční, i když nikdo nemá na Brada Pitta. Jeho tupý stylový hošik na kole nemá naprostou chybu a je svým způsobem i parodií na "všechny hloupé hezouny", za což Bradovi lze pouze tleskat. Obsahově nic. Děj mě nerozesmál, stejně jako většina hlášek nebo vtipů... vlastně mě rozesmál jen Brad Pitt. Možná jsou pro někoho bratři Coenovi skvělí, ale tentokrát šlápli vedle, i když nepochybuji, že se opět a jako vždy najdou tací, kteří budou jejich nové dílo milovat a obdivovat za geniální promyšlenost a hloubku cynismu. Já ne. (20.02.2009)

Do zlateho fondu "Best of Coens" si to nezapisem, ale na jedno pozretie slusna zabava, kde bratsky rukopis je jasne citatelny. Panoptikum postav, z ktorych takmer kazda je vysinuta, na prvy pohlad obycajna, az banalna zapletka, ktora so sebou postupne prinasa mnozstvo absurdnych situacii a eskalujuceho cierneho humoru. Coenovci nestracaju cit pre pointy, rovnako divakovi poskytuju i zaujimave dialogy, ovsem po skonceni som si uvedomil, ze to bolo mozno az prilis iba na efekt (efekt pasovej vyroby - diky KarloviR za slovne spojenie, ktore sa na moje pocity z filmu presne hodia) - dve postavy ostali "nedopovedane" a koniec, hoc sa vezie v kvalitach vyssie napisaneho, prisiel mozno az prilis nahle a rychlo. Jo a ten zamer s uzitim hudby kontraproduktivne k prave prebiehajucim scenam, bol miestami az prilis nasilne pretlacany dopredu. _______ 7/10 [Venezia, 2008]. P.S.: Na Darrena sa tesim este ovela viac... (27.08.2008)

Několik poznámek k příběhové struktuře filmu, která je jedním slovem obdivuhodná: 1, Výjimečnost Coenů spočívá v tom, že svůj film vedou ze zcela přehledné a otřepané expozice (až vás těch prvních 20 minut uráží) do bezmezně zamotaného konce. Zvolna se v tom ztrácíte, a když po skončení filmu přemýšlivě, kde konkrétně jste se ztratili, kde byl ten kritický bod, nemůžete ho za žádnou cenu najít. Zhruba od půle, aniž byste to postřehli, se takzvaně vezete a s vámi se vezou i postavy. Ale Coeni nepotřebují na matení diváka a konstruování zápletky nespolehlivé vypravěče, flashbacky, ani aristotelovské kolize, krize nebo peripetie. Vůbec ne, film vedou v takřka jednoduchém „seriálovém rytmu" (až se tím cítíte ošizeni). 2, Druhou zajímavostí (a sluší se dodat, že v kinematografii raritou) je nevídaná provázanost všeho ze vším. Je to až k neuvěření. Kdykoliv nějaká postava něco řekne, nebo udělá - sic sebetriviálnější úkon to je -, vždy to má návaznost na pozdější události. Coeni jako buldozer odmítají opustit již vyřčená přesvědčení a umanutě před sebou hrnou vše až do konce. Pokud Clooney cosi pronese o reflexu na střelbu, skutečně pak vystřelí; Frances McDormand jde na stejný film a směje se při stejné části; několikrát se zdůrazňuje negativismus šéfa tělocvičny a loser přes inzerát se objevuje na konci znovu a číhá na další kořist (a vystresuje přitom Clooneyho). A právě z tohoto povstává složitost odlehčených filmů bratří Coenů. Tato jejich technika se nazývá Chekhov's gun, tedy objekt v příběhu, který získá význam a důležitost až na konci, přestože se objeví už na začátku. Čili přesný opak techniky MacGuffin, což je naopak nástroj, který popohání charaktery a příběh, přestože žádný význam nemá – kupříkladu kostka v Transformerech. A Coeni mají takových Chekhov's gunů ve filmu doslova desítky. Rovněž oceňuji, že film lze číst buďto jako post-špionážní komický výjev, anebo jako drama se silnými charaktery. A kdybych měl kvalitu poměřovat glamour moronem Bradem Pittem, jdu na pět hvězd. (04.11.2008)

Coeni slily svoje trademarky dohromady a Po přečtení spalte tak zůstává ve všech směrech na půli cesty. Malkovich fu*kuje, Pitt vyšiluje a Clooney rozhazuje úsměvy, aby až na závěr přišel J. K. Simmons a dal tomu všemu trochu šťávy. Se vším se tu hraje až moc na jistotu a Coeni se urputně drží vlastních žánrových mantinelů, jakoby se ani nesnažili dát divákovi něco navíc, takže vás po chvíli začne nahlodávat pocit, že koukáte pouze na nový příběh ve starém kabátku. Už by to vážně chtělo upgrade, pánové... (26.10.2008)

„Tělo zlikvidujte, všechny sledujte a informujte mě, až to začne dávat smysl!" Musím se přiznat, že jsem se velmi dobře pobavil, když se ředitel CIA tak trochu ztratil v událostech, jejichž hnacím motorem byla nová prsa, odsátí tuku, vyžehlení vrásek a disk nalezený ve skříňce fitka. V takové chvíli samozřejmě považuji za nutné, aby kdekdo sledoval kdekoho a jsem srozuměn i s tím, že to všichni nemohou přežít - hlavně, že je to sranda. (07.12.2012)