Bitva o Passchendaele

Filmů z první světové války moc neznám, tento je pro mě teprve čtvrtým. Passchendaele nabízí docela ohraný příběh kdy se voják zamiluje do sestřičky atd. Fanouškem romantických scén taky zrovna nejsem, já jsem si přišel na své až v závěru filmu, kdy byla ukázána bitva první světové války ve vší své krutosti. Nejde o žádný zázrak, přesto solidní válečný příspěvěk, který neurazí ani výrazně nezklame- 60%. (17.10.2010)

Když si pustíte posledních dvacet minut, máte to nejkvalitnější z jinak odpadové záležitosti, kde romance otravuje a kde mlčeti je zlato - ano, je to ona jediná v rámci možností obstojná válečná scéna (to kulisové zlo ve filmové podobě na začátku se raději nepočítá). Až obdivuhodně laciné, a tím ani nemyslím ten televizní look, ale všechny ty fráze, které jsou příliš silné na tak stupidní děj a špatné herecké výkony. Doporučuji jako příklad toho, jak lze úspěšně zmrvit docela zajímavou zápletku. A za tu děsnou popovou píseň (po obsahové stránce asi inspirace Celine Dion) na konci bych popravovala. Děsný. (18.12.2011)

Nazvat Passchendaele (v češtině dokonce BITVA o Passchendaele) snímek, který se ze 70 % odehrává v Calgary (nebo co to je za prdel v Kanadě), z 15 % všude možně jinde a z 15 % u zmiňované vesnice, to už chce řádně vyvinuté tento, uměleckou licenci. Varuju všechny zájemce o historický film nebo dokonce válečné dílo - budete smutní, je to téměř čistá romantika, s dějem průhledným jak anorektická panna. Ještě ke všemu se tam dost lidí chová jak idioti, takže v zásadě kromě posledních cca 15 minut (no dobře, a 5 minut na začátku) je film obtížně koukatelný. (09.03.2014)

Doufal jsem, že se dozvím něco víc o bitvě u Passchendaele, místo toho jsem se po docela dobré úvodní scéně dočkal stupidního příběhu, ve kterém samozřejmě figurovala láska, zbytečné citové vazby a plno nudných dialogů. Později se přidala i kanadská xenofobie, nacionalismus a já nevím co všechno. Proč se z potencionálního trháku o strašlivé bitvě u Passchendaele stal nudný film, který se totálně vykašlal na výpravu samotné bitvy, a místo toho předvedl nezáživné drama z rádoby idilicky naaranžovaných kulis půvabného kanadského městečka? Jsem toho názoru, že by válečný film měl býti velkolepý, strhující a vůbec by neškodilo, kdyby i dlouhý. Tento film je pravý opak. Režisérský fail v podstatě i herecky nevýrazného Paula Grosse. (06.11.2015)

Paul Gross a jeho one man show v roli režisérá, scénáristy a ještě hlavního herce. Snímek je kromě krátkého válečného úvodu a finálního půlhodinového bitevního tažení v zabláceném prostředí se zákopy přetékající vodou, jinak celkem civilním dramatem říznutým dvojitou love story. Boj na domácí půdě probíhá spíše formou slepé nenávisti, pohrdáním k jistým spoluobčanům a dále náborem nových vojáků, kterým je pověřen právě náš navrátivší se hrdina z války jménem Michael Dunne. Karty osudu se trochu zamíchají a než se naděje, Michael je zas zpět na bojišti, tentokrát však nejde jen o něj samotného, ale především o život bratra jeho lásky Sarah. Finální střet se blíží a bitevní vřava o vesničku Passchendaele rozhodne o životě a smrti všech zúčastněných vojáků na obou frontách. Film je naplněn vlastenectvím, hrdinstvím, láskou, zbytečné scény sexu za doprovodu dělostřelectva - když miluješ, není co řešit a v neposlední řadě symboliky - pasáž, při níž Michael na svých bedrech vláčí kříž s dalším raněným. Alespoň jedno malé překvapení nastane, když uslyšíte hlášku "storm troopers", kterou si Kanaďané vysloužili od svých německých protivníků, tu byste zde asi opravdu nečekali. Passchendaele je dalším z řady (anti)válečných filmů, který má však do epického vyobrazení historických události dost daleko a na rozdíl od Miracle at St. Anna, je na IMDB zas nadhodnocený… (6/10) (27.01.2009)