Warrior

Po první půli, kde se postupně odkrývá charakter a motivace jednotlivých postav je natolik zručně zfilmováno, že se mě postavy vryly pod kůži a tím si mě režisér přímo přikoval k sedadlu a přilepil oči na obrazovku. Druhá „zápasnická“ polovina má spád a pečlivě buduje napětí až do infarktově strhujícího finále, kde závěrečný emotivní song hřeje na srdci i několik dní po zhlédnutí… „It's ok Tommy... It's ok... I love you...“ (12.12.2011)

Nejdokonalejší podoba a absolutní vrchol sportovního dramatu. Každý divák bude v daném žánru mít několik jiných titulů, které pro něj zůstávají co do osobního prožitku intenzivnější (pro mě např. japonský "Gachi Boy"). Ale "Warrior" představuje až neuvěřitelně dokonalé využití a naplnění všech prvků a postupů své kategorie. Vyprávění bravurně skládá a dávkuje informace, aby vedlo diváky k sympatiím s oběma hlavními hrdiny skrze ustanovení a prohlubování jejich motivací i osobních linií. Casting dokázal vyhmátnout nejen Toma Hardyho coby kredenc s úzkostlivě skrývaným srdcem, ale především vynikajícího Joela Edgertona, který sálá onu podmaňující kombinaci inteligence, síly a medvídkovitosti potřebnou pro roli sympaťáka táty a učitele, který shodou okolností je taky zápasník. Už od začátku tenhle do milimetru dokonale vysoustružený stroj na emoce jede na sto procent, takže o to větším překvapením je, když v poslední třetině vyřazovacího zápasu přeřadí ještě na vyšší rychlost. Ohromně dynamická kamera a rychlý střih tu mohou dělat nehorázné divočiny, protože díky preciznímu zvukovému mixu, scénáři a vedení herců to vše zůstává přehledné. Jednak tu tvůrci skvěle využívají role moderátorů sportovního zápasu, ale také zužitkovávají všechny předchozí motivy, aby diváky zaplavili nejen fyzickými, ale i emocionálními bombami. Fakt, že se tenhle film svého času vyhnul českým kinům, byť tu na něj práva byla koupena, zůstává jednou z největších křivd místní distribuce. Tím spíš jsem rád, že jsme tohle mohli alespoň jednou projekcí v Aeru napravit, protože v kině je "Warrior" opravdu nehorázná nálož a vyloženě intenzivní zážitek. (21.08.2022)

Scénář: Gavin O'Connor, Anthony Tambakis, Cliff Dorfman .. Box už není in (a vedle Warrior se může jít Fighter zahrabat ještě o něco hlouběji). Gavin O'Connor kočíruje svůj vlastní příběh rukou pevnou a je nutné si přiznat, že bez spousty klišé a průhledného vývoje příběhu by nebyl tak emocionálně efektivní. V jednotlivých segmentech fantastická podívaná (byť jistě spoustu diváků mine), se stopáží problém nebyl žádný, nikde nedrhne a samozřejmě lahodící Óda na radost. (07.12.2011)

Vynikající výkony zúčastněných, atmosféra též, souboje museli kluci nadřít, předpokládám, že byli asi byli dost umlácený a zbytek je na kameře jako vždy. Ta to utáhla v ringu na jedničku. Nehledala jsem chyby, to snad ani nešlo, jen jsem krátce předtím viděla seriál Kingdom (2014), který byl celý taky o MMS, ale šel víc do hloubky a ten mně žel chytnul víc. Plusem pro mě byl i Frank Gillo, který tady hrál trenéra hecíře, takže byl tenhle sympatickej kluk v obraze i co se týká vychytávek při MMS. Kdyby to bylo obráceně, tak jdu nahoru. (17.03.2017)

Zbožňuji Rockyho. Takže sportovní drama, kdy přesně víte, jak se bude děj ubírat, mě nedokáže naštvat. Jenže Warrior má jednu velkou výhodu, nepřekonatelné herce. Ač jsou místa, kdy Vám vyvěrá na myslí slova typu klišé, nebo citové vydírání, stejně jim to žerete. Smekám před panem Noltým, protože na scénu před barákem svého syna jen tak nezapomenu, ale největší můj obdiv má Tom Hardy. Tohle svalnaté hovado by jistě nechtělo potkat mnoho chlapů po tom, co předvedl ve filmu Bronson, ženy jistě ano :o) Ale to co mi právě tam chybělo, tady bylo. Warrior je směs bolesti, kterou ale ráda ucítím znovu. (13.01.2012)