Séraphine

chudák Seraphine, skoro to vypadá že nemá, čím by běžného diváka zaujala. Není mladá ani krásná, nesžírají ji vnitřní běsové ani vášnivá láska, nepodlehne ani náklonnosti k drogám, ani ji nepřeválcuje sláva a uznání velkého světa, tak jak jsme zvyklí z životopisných filmů slavných osobností. Tady sledujeme úplně jiný příběh - starou, nevzdělanou a velmi chudou ženu, která celý život slouží jiným, o kterou se nikdo nezajímá a která přes to všechno má svůj bohatý vnitřní svět. Stačí se jen dívat a poslouchat. (28.06.2011)

Nehezká Séraphine mi přišla v některých scénách až krásná a mnohý z jejich obrázků bych si ráda doma pověsila. Nejvíc mě ale okouzlila její dílka z doby, kdy její umění prý ještě nebylo tak vyzrálé. Zářila z nich stejná čistota a jednoduchost, jako z malířčiny duše. To, jak se Séraphine začala později měnit a zdála se být mamonem přitahována více než samotným uznáním svých děl, bylo možná způsobeno už její počínající duševní chorobou. (12.12.2014)

Tento film mi objevil malířku Séraphine de Sentis. Bohužel jsem u něj vyčerpáním i nudou několikrát usnul, musel jsem přetáčet a hledat souvislosti a znovu se orientovat, čímž jsem přišel o filmové kouzlo i filmový dojem. Vyzdvihnout musím krásně francouzskou hudbu, která skvěle kolorovala celý film a významně přispívala k jeho náladě i vyznění a také představitelku hlavní role, která byla od skutečné malířky téměř k nerozeznání i nádherná francouzská krajina, ve které se celý film odehrával. Snímku bohužel chyběla určitá vnitřní dynamika i hlubší vykreslení postav a tísnivě na mne doléhala jeho zdlouhavost. Plynul prostě tak jako byla prostá jeho ústřední hrdinka, nicméně vyloženě zaujal jen pár momenty. (11.12.2011)

Tak obrovská byla a tak křehká ve svých náladách; kdy propadala smutku, že její zvěčněné květiny jsou pouhým výplodem primitiva, který mimoděk vyměnil hadr za štětec. Že není jen loutkou, která jakousi náhodou byla objevena v zatuchlých zdech francouzské honorace. Tam to začalo a tam to mělo končit. Yolande je úžasná, taková zkroušená bludička, která nemluví - spíš se vyjadřuje skrz plátno. Usíná s představami, že se zavděčí andělům, aniž by si všimla, že jí všechno utíká skrz prsty, že se jí urousané, zpité vlasy až příliš často vpíjejí do maleb. Přál bych si, aby film byl jen o ní. Detailně s ní šel přímo do nitra hlavy, kde by vyplula na povrch minulost, která ji nutila měnit obvodové zdi v umění. Andělé byli, myslím, zástěrkou. 70% (17.11.2012)

Máme tu životopis umelkyne, ktorá sa vymyká bežným predstavám o nadaných ľuďoch. Aspoň v tom zmysle, v akom sú nám bežne zobrazovaní vo filmoch. Seraphine je citlivá, nepríliš múdra, postaršia a navyše už ťažko príťažlivá žena, ktorá celý život pracuje ako slúžka a berie to ako fakt. Ani by ju nenapadlo svoj talent prezentovať na verejnosti a nebodaj na ňom aj zarábať. K tomu potrebuje niekoho ďalšieho, kto by sa toho ujal. Taký človek sa našťastie našiel a vďaka Uhdemu môžeme dnes sledovať tento životopisný portrét a zistiť si niečo aj o tvorbe Seraphine. Film pôsobí trochu televízne, trochu akademicky a trochu ako art, našťastie to ale v tejto kombinácii funguje a netreba dodávať, že film stojí na hereckých výkonoch. Pri Yolande Moreau vôbec nevnímate, že sa jedná o hereckú kreáciu, proste máte pocit, že sledujete skutočnú historickú postavu. (14.03.2015)