Séraphine

Vzácne citlivý intímny portrét maliarky, o ktorej existencii mnoho ľudí nevie dodnes. Martin Provost preniká do postavy Séraphine s takým empatickým vhľadom bez najmenších náznakov pátosu, až film evokuje nie mužský, ale ženský rukopis. Tiež dbá na šetrné zaobchádzanie s výtvarným umením a i keď priamym pohľadom na jej život a prácu umelecký status Séraphine demytizuje, či skôr deštruuje, vyhýba sa priamemu zobrazeniu maľovaných objektov. Nedochádza tak k deformácii pôvodného diela skrz nový výtvarný systém, film sa nestáva, akokoľvek rafinovanou, ale prostou reprodukciou a zmyslové spojenie diváka s originálnym obrazom tak zostáva nenarušené (nevykonáva tak "zradu" pôvodnej maliarovej výtvarnej skutočnosti, o ktorej píše André Bazin). Tým sa líši od vrcholných režisérov filmov o umení, ktorí túto techniku pojali ako konvenciu (filmy Petera Greenawaya, dokument Henri-Georges Clouzota o Pablovi Picassovi, klasické filmy o Van Goghovi atď.). Provost miesto toho ako pravý umelec hľadá a nachádza nové, autonómne vzory krásy v prírode, ktoré súznia s naivnou a silne veriacou hrdinkou. Film je neokázalý a napriek dĺžke a pomalosti neobsahuje takmer jedinú nadbytočnú scénu, postrádateľnú pre rozprávanie. Jednoduchá dramatická výstavba je doplnená o prírodnú poetiku, postavy sú pozorne uvedené a zasadzované do pevných základov. Tlmene realistický herecký prejav Yolande Moreau excelentne dopĺňa vierohodný prerod až po záverečnú etapu života v ústave, ktorá sa napriek svojej vypätosti, kontrastnej k harmonickému plynutiu príbehu v pokojnom vidieckom prostredí, ani zďaleka nepribližuje emocionálnej exploatácii. Význam filmu spočíva tiež v neustálej nutnosti objavovať umelcov, keďže v tejto spoločenskej hierarchii akoby oficiálne neobjavený umelec ani nejestvoval. Nemám argumentovateľné výhrady. V plnom hodnotení mi bráni len neskorý vysielací čas, kvôli ktorému som už nedokázal filmu venovať plnú pozornosť. 85% (11.03.2015)

Francouzskou malířku Séraphine de Senlis jsem vůbec neznala, než jsem zhlédla tento film pojednávající o jejím nelehkém životě a tvorbě. Jde o velmi dobře zpracovaný životopisný snímek, který však někoho může odrazovat svým pomalým tempem a více než dvouhodinovou stopáží. Séraphine byla prostá žena, která nedostala do vínku mnoho půvabu ani rozumu, nicméně měla krásnou duši, jež dokázala otisknout do svých fantaskních obrazů, z nichž doslova sálá okouzlení přírodou. A já zůstávám v němém úžasu nejen nad jejím naivním uměním, ale i nad hereckým koncertem Yolande Moreau v titulní roli. (75%) (10.03.2022)

Nehezká Séraphine mi přišla v některých scénách až krásná a mnohý z jejich obrázků bych si ráda doma pověsila. Nejvíc mě ale okouzlila její dílka z doby, kdy její umění prý ještě nebylo tak vyzrálé. Zářila z nich stejná čistota a jednoduchost, jako z malířčiny duše. To, jak se Séraphine začala později měnit a zdála se být mamonem přitahována více než samotným uznáním svých děl, bylo možná způsobeno už její počínající duševní chorobou. (12.12.2014)

Krásné malované obrazy v nádherném filmu. Mistrovsky zrežírované, zpracované, výtečně zahrané, napsané. Jsem uchvácen čistotou filmu. Jediná výtka směřuje k nedostatečné ostrosti kamerových záběrů, což asi bude chyba špatným ripem. Těžko říct, musel bych vidět i jinou verzi filmu k porovnání. [9/10] (11.02.2012)

----- "Zdrávas Královno, Matko milosrdenství, ty jsi naděje naše ... " ----- Snímek, který je zrcadlem prosté, upřímné duše Séraphine Louis - nemajetné, nenápadné, soucitné ženy, pro kterou bylo malování podobně jako souznění s přírodou útěchou i vyjádřením víry ... drobnou, čistou radostí na strastiplné cestě ke spáse. Dost možná se pro ni nikdy nemělo stát velkým posláním, protože velká poslání mnohdy stravují - bez ohledu na všechny možné (a nikoli vždy a každému dostupné) výhody se stávají břemenem, které vyčerpává ... berou si víc, než můžou dát. (13.12.2014)