Admirál

Příběh admirála Kolčaka jsem trochu znala a ve filmu mě zajímalo hlavně ztvárnění československých jednotek na Sibiři. Protože jsem o nich, o jejich úloze a chování nečetla nic dobrého. Film Admirál je zabírá jen okrajově, škoda. Doporučuji ho však všem zájemcům o válečné filmy a o historii, zvláště ruskou a sovětskou. (16.04.2018)

Nejvíc jsem se obával ideologického otočení o 180 stupňů, k čemuž naštěstí nedošlo (bylo to tak o 120), i tak jde bohužel o dost nepovedený film. Válečných scén je tu velice poskrovnu, sice vypadají realisticky (dobrá tradice ruského válečného filmu), ale z logického hlediska jsou dost podivné (hlavně ten pochod s bajonety). Zbytek děje se odehrává v revolučním Rusku (které je ve filmu jaksi nereálně krásné, čisté a uhlazené) a vévodí mu zcela jalová love story, kterou si scénárista prostě vycucal z prstu, nevěříte jí začátek, konec ani prostředek a je vám vcelku fuk, jak dopadne (jak asi). A ten kříž v ledu, ten už byl opravdu moc... (14.08.2009)

Ruský pokus o klasický americký velkofilm. Je trochu škoda, že zrovna tak zajímavý příběh, jako je život admirála Kolčaka, nebyl zpracován klasickou ruskou formou. Osobnost jako on by si to zasloužila. Realizace je velmi poctivá, na rubl se nehledělo (a taky byl každý využitý dvakrát). Herci, kameraman, kostýmy, lokace, válečné scény apod. snesou opravdu tvrdé měřítko. Ale pokus o ruský film západního střihu, po hodině tento opus zabíjí. První hodina je totiž skvělá, ukáže reálie, vybuduje atmosféru a představí hrdiny. Pak ovšem nastoupí červená knihovna, zmizí děj, a vypráví se za pomocí dialogů a ne filmu. Navíc se dost očividně krade od Pasternaka a z Titanicu, takže ani závěrečné pomrknutí na rodinu Bondarčuků moc nezachrání. Je to škoda, vůdce "bílých" by si zasloužil mnohem více než jen další velkofilm. Kolčak vyšplhal během první světové války až do hodnosti admirála, ale pak přišla jedna revoluce, po ní druhá a na závěr občanská válka do toho neustálé milostné dilema -neměl to chlapec lehké... 60% (03.06.2010)

Tímto filmem vzdali Rusové poctu velké osobnosti vlastních dějin, ovšem udělali to na americký způsob. Ale film je to podařený. Měla bych ale i jednu výtku, nějak jsem ve filmu nepostřehla, že slavný admirál byl i velmi krutý. Nechal popravit 110 000 lidí a vesnice, které byly spolčené s Bolševiky na tom nebyly o nic lépe. Byly rovnou vyplěneny a zlikvidovány. Rusové jsou vůbec experti na to sežrat se mezi sebou, jejich prostě mnoho. Myslím si, že ani někteří lidé nevěděli, za co vlastně bojují a jenom se nechavali strhnout davem. Patříš ke staré garnitůře, tak tě odpráskneme. Monarchisti byli zobrazení jako nefalšovaně dokonalí lidé a lůza je šla polikvidovat. Akorát, že nic nění tak černobílé. Nižší třída se právě naučila krutosti od vrchnosti. (23.10.2017)

Na první pohled Admirál vypadá jako obzvláště zdařilá imitace Hollywoodu - sází řemeslně dobře odvedené a výpravné "velkofilmové" obrazy, hraje k tomu tklivá orchestrální hudba a v centru pozornosti je rádoby ušlechtilá romance. Bohužel se ale ukazuje, že úmorná snaha točit "po hollywoodsku" z filmu nakonec dělá jen standardizovaný sériový výrobek bez jakékoli stopy poetiky národní kinematografie, z níž vzešel. A hollywoodským velkofilmům pro svou rozpadlou dramaturgii a významovou i emoční vyprázdněnost stejně nesahá ani po kotníky. O neuvěřitelně naivní idealizaci bělogvardějců a vůbec celého předrevolučního Ruska (které ve filmu vypadá jako skvěle prosperující země, kde nejspíš žijí jen samí vznešení šlechticové) je už řeč v okolních komentářích; já bych jen dodal, že mne zaujala až úsměvná úpornost, s níž film zdůrazňuje exaltovanou zbožnost protikomunistických sil. Docela by mne zajímalo, čím vlastně byla motivována. Snahou zalíbit se religiózním Američanům? Či snad přesvědčením, že náboženství stojí v opozici ke komunismu? Smutné je, že Admirál zůstává dost možná jediným ruským blockbusterem, který se snaží říct (byť velice hloupě), že sovětská éra byla velkým historickým omylem, který se raději neměl stát. Jiné ambiciózní ruské filmy totiž po Sovětském svazu naopak teskní. A současnému putinovskému režimu se dokonce povedlo to nostalgické vzpomínání na někdejší sovětskou velikost spojit právě se zdůrazňováním oněch náboženských hodnot, které v Admirálovi rudá lůza pošlapává. (16.04.2017)