Paříž

Není to úplně typický příběh s proplétajícími osudy jednotlivých postav, kdy jeden krok ovlivní osud dalších, spíš se jedná vždy o letmé setkání na ulici, která ovlivní diváka a ne tu postavu. Paříž bych klidně označila za herečku ve vedlejší roli. No a jinak, co se týče otevřených konců, to je pro mě jako kobliha bez náplně. Ovšem v případě Paříže se do ní ráda zakousnu i kvůli velesympatické Juliette Binoche a Romainu Durisovi jako bývalého tanečníka. (30.01.2010)

Paříž je film, kde postavy působí jako skuteční lidé se skutečnými problémy a pronášejí věty, které by mohly padnout i v reálu.To je celkem vzácná vlastnost, proto ji chci vyzdvihnout. Bohužel s sebou tento přístup nese i pomalé tempo, málo zapamatováníhodných scén a příběh/y celkově vyzní do ztracena. Ale nedivím se, natočit film realistický a přitom bohatý na na dramatické, dobře napsané scény, navíc se zapamatováníhodným koncem musí být dost těžké. (22.01.2009)

Jako existují tuctové romantické komedie, tak existují tuctové art filmy. Kolikrát už jsme sledovali krizi stárnoucího profesora a jeho románek se studentkou, kolikrát jsme sledovali mladého muže s těžkou nemocí, kolikrát jsme viděli zdvižený prst moderního kazatele - žena na prodej jako maso na háku, sociální pracovnice nemá pro osobní problémy čas na svou práci, co jsou naše problémy problémy proti těm v Africe, abychom se nakonec dozvěděli, že děti, naše budoucnost, jsou smyslem života, nikoliv vysokoškolské memorizování historických faktů, nikoliv návrat do mládí, ale přijmutí toho, že stárneme, že umřeme, a že nesmrtelnost je v našich potomcích. Jako kdyby ten film točil student prvního ročníku filosofie, který nám, co jsme ještě neprohlédli, chce zjevit Pravdu, a neuvědomuje si, že už to před ním učinilo nespočetně jiných studentů. Nic proti banálním životním pravdám, ale tento pohled kavárenského intelektuála na Paříž nestojí za nic. I když narvat tolik klišé a stereotypů, tolik banální psychoanalýzy do jednoho filmu je vlastně zvráceně obdivuhodné. (23.10.2010)

Povedený film, jehož většina zápletek a dějů je nedokončená a nedořešená a film tak představuje určitý výřez nebo obraz skutečnosti, přičemž děj tu byl už před ním a poplyne dál i po něm. Snahu o zdání autenticity výřezu z komplexního života samého ovšem poněkud podrývá fakt, že za ním vždy stojí tvůrci filmu, všemocní tím, co do obrazu vyberou. (25.01.2013)

"Paříž má tisíc tváří." Další z mnoha filmů, kde hlavní roli hraje Paříž, studna inspirace, která nikdy nevyschne. Tenhle film ale narozdíl od mnoha jiných neukazuje Paříž jako malebnou pohlednici ani úžasný, bonvivánský a romantický život jejích obyvatel. Narozdíl třeba od "Paris, je t'aime", které bylo složené z mnoha poeticky a až idealisticky pojatých příběhů, je tento mnohem prozaičtější. Kdo v Paříži pobyl trochu déle, musí uznat, že "Paříž" je v zobrazení tohoto města velice výstižná a přesná, atmosféra velmi autentická, i když zdaleka samozřejmě nevystihuje všech jejích "tisíc tváří". Postav a příběhů bylo ve filmu opravdu hodně, některé mě osobně ovšem přišli moc skicovité. Pobavila mě pekařka Karin Viard (to byl mimochodem velmi realistický výkon), velmi sympatickou roli měla Juliette Binoche. Milovníci Paříže by samozřejmě měli vidět. ;-) (17.02.2011)