Paříž

Někoho nemoc změní k lepšímu, přehodnotí priority, začne si vážit života a odrazí se to i na vztahu k lidem. Z někoho naopak udělá ufňukanou, litující se trosku, na kterou se dívat, natož s ní žít je zabití. Hádejte, který z případů je náčelník Velký Chudák, který se před skonem snaží zamořit planetu tsunami patosu se spoustou kéžby filozofie a plytkého fatalismu. Paříž miluju, ale za tohle by Klapisch zasloužil zaschnekovat. Víte, to se vezme šnek a – :) (26.04.2018)

Potenciál dnes tak populární (nebo už to možná odeznívá?) mozaiky osudů jednotlivých lidí, jejichž životy se tu více, tu méně propojují, zůstal v Klapischově Paříži nevyužit. Možná proto, že se za celé dvě hodiny vlastně tolik nestane a mnoho příběhů zůstane otevřených. Možná proto, že ač jsou některé postavy zajímavé či sympatické, jsou stále příliš ploché. Klapisch totiž nasadil tak pomalé, melancholické tempo, že to nedovoluje rozehrát s jednotlivými osudy nějaké výraznější příběhy. (17.03.2010)

43. MFF KV .. Scénář: Cédric Klapisch .. Mozaikové příběhy i metropoli Paříž miluji. Oboje dokázal Cédric Klapisch spojit v úžasném filmu s výtečnými herci, okouzlující atmosférou a hlavně příběhy se srdcem. Dojemné, veselé, romantické, okouzlující, citlivé, lidské. Můj jednoznačný král 43. Karlových Varů! (08.07.2008)

Na film jsem původně vůbec nechtěl jít - odrazovala mě moje zarytá averze vůči Francii, francouzům i všemu francouzskému. Očekával jsem klasický romantický slaďák, který nebude mít jinak co nabídnout. Jaké bylo mé překvapení! Po velmi dlouhém a ani nepříliš chytlavém rozjezdu najednou film získává grády, některé osudy se začínají propojovat....a některé ne a začíná to být zajímavé. V mozaikovitém pohledu nahlížíme do života různých lidí z různých společenských vrstev s různými zvyky a dozvídáme se více o jejich životě a zejména o jejich trampotách s láskou. Jo, přiznávám, takhle to nezní kdovíjak zajímavě, ale ono to zajímavé je. Ať už na poli rozhovorů, či příjemných hereckých výkonů, tak (a to teda dost) také v závěrečném vyznění filmu a v jeho ukončení. Asi nic mimořádného, v podstatě jenom Samotáři / Amélie, ale za srdce vás to vezme. Sice si film dokážu stejně tak dobře představit v libovolném jiném velkoměstě s libovolným jiným národem, ale možná, že už by pak ztratil něco ze svého kouzla. A ten vysokoškolský profesor byl skvělý. A hudba taky. :-) (12.11.2008)

Paříž je film, kde postavy působí jako skuteční lidé se skutečnými problémy a pronášejí věty, které by mohly padnout i v reálu.To je celkem vzácná vlastnost, proto ji chci vyzdvihnout. Bohužel s sebou tento přístup nese i pomalé tempo, málo zapamatováníhodných scén a příběh/y celkově vyzní do ztracena. Ale nedivím se, natočit film realistický a přitom bohatý na na dramatické, dobře napsané scény, navíc se zapamatováníhodným koncem musí být dost těžké. (22.01.2009)